Plaňany

Komplex migmatitů a amfibolitů kutnohorského krystalinika.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 50°03,085´

východní délka (S42): 15°00,832´

nadmořská výška: 182 m n. m.

mapa KČT: č. 42 (B1)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 14 km zsz. od Kolína a 1,2 km z. od kostela v Plaňanech je založen jámový etážový lom (foto 1, 2, 3, 4 a 5). Přístup k němu je po asfaltové komunikaci, která odbočuje vlevo ze silnice do obce, asi 300 m za nádražím a 50 m před železničním přejezdem (mapa 1). Pro vstup do lomu je nezbytné povolení majitele.

Plaňany leží v regionu, který je řazen do kolínské části kutnohorského krystalinika, podle Nováka a Vrbové (1996) je to přímo plaňanská jednotka, která vystupuje jako „ostrov“ v křídových sedimentech (mapa 2). Podle Mísaře et al. (1983) nebo Kolektivu (1994) se jedná o součást kutnohorsko-svratecké oblasti, jiní autoři řádí kutnohorské krystalinikum do oblasti moldanubika.

Lom je založen v poměrně komplikovaném komplexu silně metamorfovaných hornin, které do sebe vzájemně přechází nebo se uzavírají. Hlavními horninovými typy sillimanit-biotitové migmatity s granátem a porfyroblastickým muskovitem, které uzavírají desítky metrů mocný pás pyroxen-biotit-amfibolových migmatitů (obrázek 1).

V sillimanit-biotitových migmatitech bývají uzavřeny čočky erlánů, reliktů biotitových pararul, granátických rul, biotitových břidlic a vzácně serpentinitů (obrázek 2). Pyroxen-biotit-amfibolové migmatity tvoří v předchozím typu čočkovitou polohy o mocnosti až 150 m, kontakt obou typů je doprovázen jejich střídáním a vzájemnými přechody (foto 6). Pyroxen-biotit-amfibolové migmatity obsahují konkordantně uložené kry amfibolitů, xenolity serpentinitů a pyroxenitů a ojediněle leukokratní biotitické ruly. V lomu jsou zastoupeny rovněž mladší žíly pegmatitů (foto 7) a biotitového mikrogranodioritu (granodioritový porfyrit).

Sillimanit-biotitové migmatity s granátem a porfyroblasty muskovitu jsou světle šedohnědé, středně až drobně zrnité, výrazně břidličnaté horniny (foto 8 a 9). Plagioklasy mají složení An_19-39, často vykazují zonální stavbu. Slabě pertitický mikroklin má poikilitickou strukturu, vrůstají do něho zrna křemene, granátu, plagioklasu a sillimanitu. Sillimanit tvoří agregáty jemných jehliček mezi zrny křemene, biotitu a mikroklinu. Muskovit vznikl procesem retrográdní metamorfózy a tvoří porfyroblasty až 35 mm velké (foto 10 a 11). Mezi běžné akcesorické minerály patří granát, apatit, zirkon, pyrit a magnetit.

Běžnými relikty v těchto migmatitech jsou biotitové nebo granát-biotitové pararuly s variabilním zastoupením křemene, plagioklasu, mikroklinu, biotitu a granátu. Polohy erlánů bývají velmi často lemovány granát-biotitovými rulami a jejich složení je plagioklas, klinopyroxen, křemen a granát (převažuje almandinová a grosulárová složka). Akcesoricky lze zastihnout titanit, zirkon, apatit, rutil, klinozoisit a kalcit.

Pyroxen-biotit-amfibolové migmatity jsou výrazně břidličnaté středně zrnité horniny s páskovanou nebo nezřetelně plástevnatou texturou (foto 12 a 13). Světlé polohy jsou tvořeny křemenem a plagioklasem, v tmavých polohách dominují tmavé minerály biotit, pyroxen a amfibol (foto 14 a 15). Z tmavých minerálů obvykle převládá sloupečkovitý, nevýrazně pleochroický amfibol, jehož složení odpovídá Mg a Fe-hornblendu (foto 16 a 17). Biotit tvoří lupenité agregáty (foto 18 a 19), místy porfyroblasty. Pyroxen má charakter nepravidelných zrn, v chemickém složení mírně převládá diopsidová složka. Plagioklas bývá často zonální, polysynteticky zdvojčatělý (foto 19), bazicita se pohybuje v intervalu An_32-54. Běžnou akcesorií je titanit (foto 16), rutil a apatit.

Amfibolity jsou na lokalitě zastoupeny řadou typů, Fišera (1981) vyčleňuje následující:

amfibolity s.s. (foto 20) jsou drobnozrnné břidličnaté horniny s obsahem až 70 % amfibolu a plagioklasem s bazicitou An_33-45, často se zonální stavbou.
biotitické amfibolity a amfibolity s biotitem bývají páskované, biotit může mít charakter porfyroblastů.
titanit-biotitové až biotit titanitové amfibolity mají kromě amfibolu, plagioklasu a bitotitu vysoký podíl titanitu, místy kolem 10 %. Titanit tvoří velké množství drobných zrníček seskupených do protáhlých shluků.
granátické amfibolity jsou poměrně vzácné, granáty jsou seskupeny do téměř monominerálních pásků.
amfibolity s pyroxenem jsou ojedinělé, množství pyroxenu nepřesahuje 4 %.
melaamfibolity (foto 21) jsou břidličnaté horniny s obsahem světlých součástek do 20 %.

V pyroxen-biotit-amfibolových migmatitech se objevují uzavřeniny ultrabazických hornin. Pyroxenity jsou hrubozrnné horniny tvořené jedinci klinopyroxenu (foto 22), podřadně je zastoupen ortopyroxen, plagioklas, pyrit, pyrhotin, chalkopyrit a magnetit. Na kontaktu s migmatity jsou vyvinuty reakční zóny (foto 23).

Uzavřeniny serpentinitů jsou šedozelené až černé horniny s masivní texturou (foto 24 a 25). Jedná se o zcela serpentinizované peridotity s typickým rekčním lemem flogopit – aktinolit na okrajích tělesa. V některých případech je kontakt s okolí horninou složitější, je vyvinuta zřetelná zonální stavba od okraje: biotitovec – zóna jemně jehličkovitého aktinolitu s biotitem – tremolit – serpentinit. Někdy je vnitřní lem serpentinitu ještě tvořen flogopitovou zónou.

Pegmatitové žíly jsou poměrně běžné, mocnost obvykle nepřesahuje 1 m. Na složení se podílí K-živec, křemen, muskovit a biotit (foto 26 a 27). Akcesorickými minerály jsou granát, turmalín, apatit a beryl. Některá tělesa vykazují zonální stavbu.

Granodioritový porfyrit tvoří světle šedou žilnou horninu s vyrostlicemi biotitu, základní hmota je tvořena plagioklasem, mikroklinem, křemenem a akcesoriemi (apatit, titanit, karbonáty).

Tektonické poměry na lokalitě jsou poměrně komplikované. Mezi nejstarší jevy se řadí usměrnění biotitu a polohy mobilizátu (v migmatitech), které jsou porušeny mladší břidličnatostí. Následnou etapou je planární uspořádání porfyroblastů muskovitu při procesech retrográdní metamorfózy. Mezi nejmladší tektonické prvky patří převládající pukliny sz.-jv. a zóny mylonitizace o mocnosti až 0,5 m.

Častým jevem v lomu je výskyt mineralizace alpského typu na puklinách hornin. Byla zde popsána řada minerálů: křemen, fluorit, kalcit, chlorit, titanit, rutil, anatas, adulár, epidot, aktinolit, ilmenit, turmalín, analcim, natrolit nebo axinit. Ilmenit tvoří tenké destičky v chloritovém agregátu. Chlorit bývá dvougenerační, starší chlorit tvoří sferolitické agregáty nebo tabulkovité srůsty tabulkovitých jedinců, mladší chlorit má charakter masivních agregátů, které vyplňují prostor mezi starším křemenem, adulárem, ilmenitem nebo pyritem. Drobné křemenné krystalky mají charakter křišťálu, často narůstajících na krystalových plochách aduláru.

Lom u Plaňan je rovněž významnou lokalitou křídové transgrese. V horní části některých lomových stěn (foto 28) lze zastihnout na podložních horninách kutnohorského krystalinika příbojové a prahové sedimenty cenomanských vápenatých pískovců až písčitých organodetritických vápenců (foto 29). Spodní turon je místně reprezentován písčitými glaukonitickými pískovci. Místy leží turonské sedimenty přímo na krystaliniku a tvoří výplně „kapes“.

V sv. části lomu probíhají ve svrchních patrech rekultivace těžebního prostoru (foto 30).

Fišera M (1977): Geologie a petrografie kutnohorského krystalinika západně od Kolína. – Výzkumné práce ÚÚG, 16, 19-31. Praha.

Fišera M (1981): Geologické a petrografické poměry okolí Plaňan. – Výzkumné práce ÚÚG, 26, 1-42. Praha.

Fišera M. (2000): Výskyt ilmenitu a turmalínu v alpské paragenezi v Plaňanech u Kolína. – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz, 8, 184-187. Praha.

Fišera M. (2003): Nový výskyt serpentinitu a pyroxenitu v Plaňanech u Kolína. - Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz, 11, 203-204. Praha.

Kolektiv autorů (1994): Regional geological subdivision of the bohemian Massif on the territory of the Czech Republic. – Journal Czech Geol. Soc., 39, 1, 127-144. Praha.

Mísař Z., Dudek A., Havlena V., Weiss J. (1983): Geologie ČSSR I. Český masív. – SPN Praha. 336 stran.

Novák J. K., Vrbová H. (1996): Petrogenesis and geochemistry of mafic rocks from the Kutná hora Crystalline Complex and the neighbouring part of the Rataje Micaschist Zone. – Geolines, 4, 1-17. Praha.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava