Skuteč - Horka

Granodiority a tonality železnohorského plutonu.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°50,505´

východní délka (S42): 15°58,873´

nadmořská výška: 403 m n. m.

mapa KČT: č. 47 (E2)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 10 km sv. od Hlinska, na z. okraji Skutče je založen lom v granitoidních horninách (foto 1, 2, 3 a 4). Přístup do lomu je ze spojovací komunikace mezi silnicemi č. 337 a č. 306. Přímo z hlavní silnice odbočuje asfaltové komunikace, která po asi 150 m končí u správních budov (mapa 1). Vstup do lomu je možný pouze se souhlasem majitele.

Horniny, které lze v lomu studovat (foto 5 a 6), spadají podle Vachtla (1979) do severní strukturní zóny železnohorského plutonu a to do její části označované jako skutečsko-bojanovská subzóna. Tato subzóna tvoří jedno z nejrozsáhlejších intruzivních těles železnohorského plutonu. Knotek (1989) řadí tuto část plutonu k jeho střední části a označuje ji jako centrální tonalit-granodioritové těleso (mapa 2). Celé těleso je faciálně velmi členité. V západní části tělesa najdeme mezi Sečí a Polánkou horniny typu hybridních granodioritů s cordieritem, silně usměrněné a kontaminované horninami původního pláště, do nichž místy přechází. Jejich stáří bylo určeno na asi 360 mil. let. Ve východní části (tzn. i v okolí Skutče) se jedná o horniny řady granodiorit – tonalit – křemenný diorit prostoupené tělesy nebo žílami leukokratních žul. Stáří hornin bylo datováno na 332-336 mil. let.

Hájek et al. (1997) přímo vyčleňuje granodiority skutečského typu, přičemž petrograficky se jedná o amfibol-biotitové a biotitové granodiority až křemenné diority. V sv. části železnohorského plutonu tvoří granodiority skutečského typu několik těles různé velikosti, která jsou protažena sv.-jz. směrem. Intrudovala pravděpodobně do silně migmatitizovaných a granitizovaných hornin pláště, což dokumentují četné šlíry a relikty amfibolových rul a biotitových rohovců v granodioritech.

Granodiority skutečského typu jsou jemně až středně zrnité horniny tmavě šedé až modrošedé barvy (foto 7, 8 a 9), někdy vykazují slabou přednostní orientaci minerálních součástek. Hlavními minerály jsou kyselý plagioklas, křemen a místy K-živec, z tmavých minerálů je to biotit a amfibol. Akcesorické minerály jsou reprezentovány apatitem, magnetitem, zirkonem, sericitem, chloritem a kalcitem. Světlejší variety odpovídají zpravidla granodioritu, melanokratní typy lze klasifikovat jako tonality, výjimečně diority. Chemické složení je variabilní, v TAS diagramu spadají granodiority do pole dacitů, andezitů, trachytů nebo trachyandezitů.

V lomu je hlavním horninovým typem drobnozrnný až středně zrnitý amfibol-biotitový granodiorit nebo drobně zrnitý biotitový granodiorit s amfibolem. Horniny jsou většinou všesměrně zrnité s modrošedou barvou (foto 10) a jednotlivé typy do sebe plynule přechází. Plagioklas tvoří krátce sloupcovité automorfní až hypautomorfní krystaly, které mají často výrazně zonální stavbu (foto 11 a 12) nebo vykazují polysyntetické dvojčatění. Bazicita je kolem An₃₇. Křemen tvoří xenomorfní zrna do velikosti 2 mm. K-živec je zastoupen v malém množství, obvykle vykazuje mikroklinové mřížkování. Amfibol je automorfní nebo hypautomorfní, světle zelený se zřetelným pleochroismem (foto 13 a 14). Biotit tvoří lištovité agregáty nebo šupinky s výrazným pleochroismem, často bývá chloritizován (foto 11).

V granodioritech najdeme řadu uzavřenin nebo i větších těles více mafických hornin (foto 15, 16 a 17), které se svým složením velmi podobají granodioritům. Horniny lze označit jako amfibol-biotitové křemenné diority nebo tonality, v některých případech se jedná o biotitové tonality. Styk hornin je vždy ostrý (foto 17), tonality mají tmavě šedou až šedočernou barvou (foto 18, 19 a 20) a odlišují se především vyšším obsahem biotitu a amfibolu a nižším zastoupením K-živce a křemene. Často K-živec zcela chybí a zastoupení tmavých minerálů je velmi vysoké.

Všechny typy granitoidů jsou proráženy mladšími žilnými horninami. Nejčastěji se jedná o leukokratní mikrogranity s jednoduchým složení křemen, živec a ojedinělý biotit (foto 21, 22 a 23). Objevují se i více diferencované žíly pegmatitového typu, které obsahuje křemen a červeně zbarvené živce (foto 24, 25 a 26). V těchto žilách se ojediněle objevuje sulfidická mineralizace, např. molybdenit (foto 27). Pyrit se poměrně často objevuje na puklinách hornin ve formě tenkých povlaků (foto 28).

Hájek J., Špaček J., Drozen J. (1997): The Železné hory pluton and its mantle rocks. – Sbor. geol. věd., řada LG, 31, 51-66. Praha.

Chmelař J., Veselý V. (1968): Geologické poměry nasavrckého masivu. – Věstník ÚÚG, XLIII, 431-440. Praha.

Knotek M. (1989): Petrologie nasavrckého masívu. – Acta Unv. Carol., Geologica, 1, 1-27. Praha.

Vachtl J. (1975): Comparsion of two vulcano-plutonic granite formations of the Nasavrky massif, Czechoslovakia. – Acta Univ. Carol., 3, 199-220. Praha.

Vachtl J. (1979): Geostrukturní poměry nasavrckého masívu (Železné hory). – Věstnk ÚÚG, 54, 1, 1-10. Praha.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava