Mistrovice

Intruze tonalitu do hornin stroňské skupiny orlicko-kladského krystalinika.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 50°01,152´

východní délka (S42): 16°34,969´

nadmořská výška: 405 m n. m.

mapa KČT: č. 27 (G3)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 2,5 km jz. od Jablonného nad Orlicí a 1 km jv. od Mistrovic leží v údolí Tiché Orlice několik kamenolomů (mapa 1). Na levém břehu řeky je lom mim provoz, těžba nyní probíhá v bývalém Vackově lomě (foto 1, 2, 3 a 4), hned u silnice. Dříve Kostkův a Lhotův lom slouží jako prostor pro drtič a správní budovy. Pro vstup do lomu si vyžádejte povolení provozovatele.

Širší okolí lomu tvoří orlicko-kladské krystalinikum resp. jeho obalová část – stroňská skupina (mapa 2). Na základě vrtného průzkumu najdeme v nejbližším okolí lomu následující litostratigrafický sled (od podloží):

biotitové pararuly (mocnost do 30 m)
amfibolity uzavírající polohu fylitu
biotitové pararuly s přechodem do biotit-amfibolových rul (30 – 40 m)
chloritový fylit (vložka 10 m)
amfibolity
biotitové pararuly s paralelní strukturou
biotitové fylity
intruze vyvřelých hornin
monotónní sled rul a svorů

Nejtypičtější horniny v okolí tvoří slídnaté pararuly s výraznou paralelní strukturou. Hlavní složky reprezentují plagioklasy, křemen, biotit a podřadný muskovit. Formu vložek mají amfibolity, amfibolové ruly a fylity. Amfibolity mývají páskovanou strukturu (foto 5) a na jejich složení se podílí především amfibol, plagioklas a minoritně křemen, titanit a apatit.

Během variské tektonogenze došlo po ploše diskontinuity SSV – JJZ k průniku intruzivního tělesa, které má tvar žíly o mocnosti několika stovek metrů. Těleso porušují mladší zlomy směru SZ – JV s převažujícím úklonem k JZ. Zlomy zvýrazňují drcená až mylonitizovaná pásma (foto 6 a 7) s intenzivnějším zvětráváním (foto 8). V nadloží intruze vznikl pruh kontaktně ovlivněných hornin, které odpovídají silně kaolinizovaným rulám s projevy plastických i rupturních deformací na minerálních zrnech.

Těleso magmatické horniny tvoří tonalit (původní označení křemenný biotit-amfibolový diorit) s méně mocnou polohou dvojslídného granitu. Barva tonalitu se jeví převážně tmavě šedohnědá až šedozelená (foto 9 a 10), výrazné jsou růžové plagioklasy (foto 11). Textura má různou zrnitost (foto 12) a často bývá paralelní (foto 13 a 14). Hlavní složky tvoří plagioklas, křemen, biotit a amfibol. Typickými akcesoriemi jsou titanit a apatit. Chemickou charakteristiku tonalitu uvádí tabulka 1. Původně hypautomorfní struktura byla okolními vlivy pozměněna na strukturu kataklastickou. Plagioklas odpovídá svým složením andezinu (foto 15 a 16), K-živec není přítomen více jak 5 %. Saussuritizace nebo sericitizace živců bývá různě pokročilá. Amfiboly tvoří sloupcovité jedince, často rozpadlé na drobnější zrna (foto 17 a 18), mohou být chloritizovány. Biotit bývá plasticky deformovaný (foto 15 a 16). Silnější navětrání tonalitů (foto 19) bylo zjištěno pod pokryvem křídových hornin (glaukonitické pískovce).

Dvojslídný granit tvoří hrubě až středně zrnitou horninu se složením křemen, plagioklas, K-živec, podřadně muskovit a biotit. Granit uzavírá drobné útržky rul a do tonalitu přechází pozvolna. Granity se vyskytují v již netěžených lomech (obrázek 1).

V lomové stěně se běžně setkáme s pravými žilami aplitů, které pronikají tonalitové těleso (foto 20 a 21). Drobnozrnná hornina má červenohnědou barvu (foto 22) a jednoduché složení křemen, oligoklas, K-živec a chlorit.

Pukliny tonalitů mohou obsahovat mineralizaci podobnou alpským žilám. Jedná se především o výplň kalcitu s povlaky hematitu a s chloritem. Na křemenných žilkách se objevuje laumontit, v kontaktní zóně byla popsána pyritizace. V asociaci s kalcitem byl popsán vzácný stilbit-Ca.

Těžená hornina se využívá především pro výrobu drceného kameniva a její těžba započala mezi světovými válkami. Do první světové války byl kámen těžen jen příležitostně pro místní využití. Na významu těžba získala po roce 1949, kdy se začalo těžit na obou březích řeky, v 70. letech minulého století těžba na levém břehu byla ukončena.

Jirásek J., Martinec P. (2004): Stilbit-Ca z kamenolomu v Mistrovicích u Jablonného nad Orlicí. – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz., Praha, 12, 223-224.

Opletal M., Domečka K., Čech S., Čuta M., Fajst M., Holub V., Kačura G., Líbalová J., Pošmourný K., Sekyra J., Střída M., Šalanský K., Šulcek Z., Tásler R., Valečka J. (1980): Geologie Orlických hor. Vydal ÚÚG v Academii, Praha. 208 stran.

Vocilka M. (1979): K historii těžby kamenolomu v Mistrovicích a ke geologii se zhodnocením průzkumu. – Sborník GPO, 19, 93-106.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava