Orlicko-kladské krystalinikum

Orlicko-kladské krystalinikum s. l., dříve označované jako orlicko-kladská klenba, tvoří východní část lugické oblasti. V rámci jednotky se vyčleňuje jaderná jednotka a jednotky obalové. Jádro tvoří jednotky sněžnická a stroňská, obal potom jednotky novoměstská, zábřežská a staroměstská. Jelikož vztah mezi jádrem a obalovými jednotkami není zcela jasný, vyčleňují se podle Mísaře (1983) v oblasti celkem čtyři jednotky: orlicko-kladské, novoměstské, zábřežské a staroměstské krystalinikum.

Orlicko-kladské krystalinikum

Orlicko-kladské krystalinikum je překryto na SZ křídovými sedimenty, které vyplňují tzv. kladský prolom. Na JZ je tektonicky omezeno olešnicko-uhřínovským nasunutím vůči novoměstskému krystaliniku na J a V hraničí se zábřežským a staroměstským krystalinikem.

Stáří krystalinika je obecně považováno za proterozoické. Horniny krystalinika jsou metamorfovány ve facii amfibolitové.

V krystaliniku se rozlišuje sněžnická a stroňská skupina. Sněžnická skupina je tvořena původně vulkanosedimentárními komplexy metamorfované do křemen-živcových rul, ortorul, žulorul a migmatitů.

Stroňská skupina (stroňská série v označení Opletala et al., 1980) leží pravděpodobně v nadloží sněžnické skupiny a z litologického hlediska je mnohem pestřejší. Celá skupina se dělí na spodní a svrchní oddíl. Spodní oddíl je tvořen monotónními dvojslídnými albitickými svory, ve spodní části se objevují albitické pararuly. Svrchní oddíl je sedimentárně vulkanickým komplexem s porfyroidy na bázi. Převládající horninou jsou chloriticko-muskovitické, albitické svory, podřadně jsou zastoupeny porfyroidy, kvarcity, křemen-živcové břidlice, amfibolity, dolomitické mramory a epidot-biotit-albitické skaliny.

V orlicko-kladském krystaliniku vystupují v rámci antiklinórních struktur horniny ortorulového charakteru. Horniny jsou zrnito-plástevnaté až hrubě plástevnaté nebo mají okatou texturu. Mohou být původu magmatického, ale uvádí se i možnost vzniku pochody granitizace a migmatitizace, případně selektivní metamorfóza hornin vhodného složení. Jednota není ani v určení jejich stáří, pravděpodobně souvisí kadomskou orogenezí.

Novoměstské krystalinikum

Ve starším pojetí označované jako novoměstské fylit nebo novoměstská série (Opletal et al., 1980). Od nadložní stroňské skupiny orlicko-kladského krystalinika je odděleno olešnicko-uhřínovským nasunutím. Na JV litologicky přechází do zábřežského krystalinika, jz. část se noří pod křídové sedimenty. Na severu je překryto sedimenty permu.

Spodní souvrství novoměstského krystalinika je budováno chloriticko-muskovitickými nebo biotit-muskovitickými fylity, ve svrchní části slabě grafitickými. Komplex je velmi monotónní, ojediněle se objevují vložky kvarcitů. Ve svrchním souvrství převládají metadroby až fylitické droby, které přechází do fylitů. Obě souvrství jsou doprovázena metabazitovým komplexem, který je tvořen variabilním souborem různě metamorfovaných hornin. V krystaliniku jsou zastoupeny i magmatická tělesa a to granitoidní olešnický a novohrádecký masiv a drobná tělesa bazických hornin (Pěčín a Špičák).

Zábřežské krystalinikum

Zábřežské krystalinikum (podle Opletala et al. 1980 zábřežské série) je jižním pokračováním novoměstského krystalinika a tvoří jižní uzávěr orlicko-kladského krystalinika. Na SV je omezeno bušínským zlomem, na jihu navazuje na letovické krystalinikum a podél vacetínské linie je nasunuto na svinovsko-vranovské krystalinikum.

Hlavním horninovým typem jsou biotitické pararuly hojně pronikané tělesy granodioritů až křemenných dioritů. Teplotním ovlivnění vznikly migmatitické a perlové ruly. V jižní části jsou zastoupeny i staurolitické svory, vázané na určitý stratigrafický horizont. Na rozhraní s novoměstským krystalinikem jsou četné polohy amfibolitů.

Staroměstské krystalinikum

Dříve označované jako staroměstské svorové pásmo je nejvýchodnější jednotkou lugické oblasti. Na východě se stýká se Silezikem podél Rašovského a nýznerovského nasunutí, na Z je v podloží orlicko-kladského krystalinika. Stavba krystalinika je šupinová nebo příkrovová. Četní autoři interpretují staroměstské krystalinikum jako pasivní kontinentální okraj s formací oceánické kůry, který vznikal během kambria a ordoviku. Spolu s letovickým krystalinikem je řazeno do tzv. moravskoslezské metaofiolitové zóny. Ta začíná Buschandlwandským a Raabským ofiolitovým oknem v Rakousku a končí ofiolity v okolí Nowé Rudy v Polsku.

Litologicky se krystalinikum rozpadá do dvou oddílů. Skupina Hraničné je tvořena biotitickými až dvojslídnými rulami s vložkami krystalických vápenců, erlánů, grafitických břidlic a kvarcitů. Druhým oddílem je ofiolitová skupina tvořená metasedimenty, metabazity a také metamorfovanými kyselými vulkanity a malými tělesy ultrabazik (datované 501-514 Ma).

Magmatismus v oblasti orlicko-kladského krystalinika

Horninové komplexy metamorfovaných vulkanosedimentárních hornin jsou hojně doprovázeny tělesy magmatitů a to zejména v „obalových“ jednotkách novoměstského, zábřežského a staroměstského krystalinika. Většina těles je orogenní až postorogenních a můžeme vyčlenit bazické, intermediální i kyselé typy hornin.

Bazické magmatity jsou reprezentovány především gabry u Špičáku a Pěčína. Intermediální magmatismus je zastoupen granodiority až křemennými diority, které vystupují v nejjižnější části novoměstského krystalinika, ale především v krystaliniku zábřežském. Mladší skupinu magmatitů tvoří granity až granodiority kudowsko-olešnického a novohrádeckého masivu. Z žilných hornin jsou zastoupeny mikrogranity, mikrogranodiority a lamprofyry.

Tektonika a pokryvné útvary

Tektonický vývoj celého komplexu orlicko-kladského krystalinika byl ve své hlavní části zformován během kadomské orogeneze. Mladší kaledonský cyklus je spojen s retrográdní metamorfózou a vznikem granitoidních a žilných těles.

Na sz. okraji je orlicko-kladské krystalinikum lemováno permskými sedimenty, které místy vyplňují deprese uvnitř jednotky. Tyto sedimenty jsou součástí okraje podkrkonošské pánve, která je označována jako trutnovsko-náchodská deprese. Stáří sedimentů je nejvyšší autun a mladší. Litologicky se jedná zejména o slepence, brekcie a pískovce.

Křídové sedimenty tvoří denudační zbytky české křídové pánve na jz. okraji novoměstského a zábřežského krystalinika. Druhým velkým výskytem jsou křídové sedimenty na sv. straně Orlických hor směrem do Polska.

Mísař Z., Dudek A., Havlena V., Weiss J. (1983): Geologie ČSSR I. Český masív. – SPN, Praha. 336 stran.

Opletal M., Domečka K., Čech S., Čuta M., Fajst M., Holub V., Kačura G., Líbalová J., Pošmourný K., Sekyra J., Střída M., Šalanský K., Šulcek Z., Tásler R., Valečka J. (1980): Geologie Orlických hor. Vydal ÚÚG v Academii, Praha. 208 stran.

Poubová E., Sokol A. (1992): The petrology and geochemistry of the metaophiolitic rocks of the Staré Město crystalline unit. - Krystalinikum, 21(1992), str. 67-88.

Štípská P., Schulmann K., Kroener A. (1998): Role of Cambro-Ordovician rifting in Variscan collision at the NE margin of the Bohemian Massif. - Acta Univ.Carol., Geologica 42(1998), str. 343-334. Praha.