Žernovka

Říčanský granit – nejmladší granitoidní těleso středočeského plutonického komplexu

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 50°00,334´

východní délka (S42): 14°44,907´

nadmořská výška: 444 m n. m.

mapa KČT: č. 37 (B5)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 5 km v. od Říčan u Prahy najdeme v širším okolí obce Žernovka několik, většinou opuštěných a zatopených lomů. Přijíždíme-li od Mukařova a odbočíme na okraji Žernovky vlevo směrem na Doubek. Z této komunikace vede zeleně značená turistická cesta, po které pokračujeme asi 300 m a poté pokračujeme dále vpravo po lesní cestě až k lomu (mapa 1). Lom je činný (foto 1, 2, 3 a 4) a pro vstup je nezbytný souhlas majitele.

Středočeský plutonický komplex vznikl na významné tektonické linii směru SV-JZ (středočeský šev), která odděluje oblast moldanubika od Barrandienu středočeské oblasti. Tektonická linie je ve svém průběhu posunuta příčnými zlomy jáchymovským a sázavským. Intruze komplexu je velmi složitá, je diferencovaná nejen látkově ale i časově. Jako jeden z mnoha horninových typů se vyčleňuje tzv. říčanský granit, který tvoří oddělené těleso v nejsevernější části středočeského plutonického komplexu. V rámci plutonu se řadí tento typ hornin ke skupině chudé vápníkem a s vysokým podílem draslíku. Vzhledem k nízkým obsahům Mg jej však nelze označit jako ultradraselný. Obecně lze horninu charakterizovat jako světle zbarvenou, často porfyrickou, hrubě zrnitou granitickou horninu s vysokým obsahem křemene a živců a s nízkým obsahem biotitu.

Těleso říčanského granitu tvoří přibližně oválné těleso složené ze dvou typů hornin (mapa 2). Prvním typem je porfyrická, hrubě zrnitá varieta tvořící okraj tělesa a stejnoměrně středně zrnitá varieta tvořící jeho střed. Zcela na kontaktu s proterozoickými a paleozoickými sedimenty je vyvinuta jemnozrnná aplitická a pegmatitová facie. Vzájemné přechody mezi jednotlivými horninovými typy jsou velmi pozvolné.

V granitických horninách byly nalezeny dva typy enkláv. První z nich je vázána na porfyrickou varietu a jedná se o velmi jemně zrnitý biotitový mikrogranit. Enklávy tvoří zaoblená tělesa o velikosti do 20 cm, nebo tvoří drobné šlíry či páskované polohy. Častější skupinou jsou mafické tmavé enklávy bohaté biotitem uzavřené ve stejnoměrně zrnitých typech granitů.

Říčanský granit je reprezentován biotitovým granodioritem až adamellitem, který místy přechází do dvojslídného granitu s turmalínem. V okrajové varietě se vyskytují světle šedé porfyrické vyrostlice K-živce (foto 5, 6 a 7), místy na okrajích nahrazené kyselým oligoklasem. Vyrostlice vznikly z taveniny, následně po vzniku plagioklasu a biotitu. Rozdíl ve stáří biotitu a K-živcových vyrostlic byl K/Ar metodou stanoven na 56 miliónů let.

Základní hmota horniny je tvořena zrny o průměrné velikosti 2-3 mm a skládá se z křemene (22 %), plagioklasu (34 %), mikroklinu, ortoklasu (oba 28 %) a biotitu (14 %). Do 2 % může být přítomen muskovit, z akcesorických minerálů jsou zastoupeny apatit, titanit, zirkon, ilmenit, turmalín a v aplitických varietách fluorit. Klasifikačně spadá hornina do pole granitu nebo monzogranitu (složení viz tabulka 1).

Typickou horninou v lomu Žernovka je světle narůžovělý, středně zrnitý monzogranit (foto 8, 9 a 10). Světlé minerály jsou zastoupeny xenomorfně omezeným křemenem a živci. K-živce jsou pertitické, na některých zrnech je zřetelné mikroklinové mřížkování. Větší zrna uzavírají drobné, automorfní krystaly plagioklasu. Plagioklasy jsou běžně polysynteticky zdvojčatělé, menší zrna mohou mít zonální stavbu. Sericitizace je mírná. Tabulkovitý biotit je světle až tmavě hnědý, výrazně pleochroický. Ojediněle se objevují větší tabulky muskovitu. Běžnou akcesorní je sloupečkovitý apatit a turmalín.

Průměrné chemické složení říčanského granitu je v tabulce 1. Hornina patří mataluminickým až peraluminickým typům. Obsah uranu je druhý nejvyšší v rámci středočeského plutonického komplexu za horninami sedlčanského typu. Z hlediska vzniku je klasifikován jako A-granit, obsahy Sn a B ho řadí do skupiny cínonosných granitů.

V centrální části tělesa se objevuje dvojslídná aplitická varieta granitu označovaná jako typ Jevany. Typ vystupuje v opuštěných lomech kolem Vyžlovky a skládá se z oligoklasu, křemene a K-živce. Plagioklasy jsou zdvojčatělé a zonální, často intenzivně sericitizované.

Mafické enklávy jsou poměrně významnou charakteristikou říčanského granitu. Jsou náhodně distribuovány v neporfyrickém typu horniny a mají zaoblený tvar o velikosti do 20 cm, tvoří větší bloky nebo šlíry (foto 11, 12, 13 a 14). Barva enkláv je tmavě šedá až černá a jejich základní hmota je vždy jemně zrnitá, vhledem často připomínají lamprofyry. Některé mají monominerální biotitový kontaktní lem. Většina enkláv má porfyrickou stavbu a odpovídá biotitovému mikrodioritu se složením biotit (± 39 %), křemen (± 19 %), plagioklas (± 36 %) a apatit (± 3 %). Někdy se objevuje v podřadném množství K-živec. V enklávách se objevuje ocellární křemen a ovoidální křemenné inkluze a mají charakter xenolitů a xenokrystů. Na základě chemické příbuznosti pocházejí mafické enklávy a říčanský granit ze stejného magmatického zdroje.

Těleso říčanského granitu je považováno za jednu z nejmladších hornin středočeského plutonického komplexu, ačkoliv K/Ar datování poskytlo hodnotu 340 miliónů let.

Holub F. V., Machart J., Manová M. (1997): The Central Bohemian Plutonic Complex: Geology, chemical composition and genetic interpretation. – Sbor. geol. věd, řada LG, 31, 27-50. Praha.

Palivcová M., Waldhausrová J., Ledvinková V., Fatková J. (1992): Říčany granite (Central Bohemina Pluton) and its ocelli- and ovoids-bearing mafic enclaves. – Krystalinikum, 21, 33-66. Brno.

Pivec E. (1970): On the origin of phenocryst of potassium feldspars in some granitic rocks of the Central Bohemian pluton. - Acta Univ. Carol., Geologica, 1, 11-25. Praha.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava