Středočeský plutonický komplex

Těleso je situováno přibližně mezi Říčany na severu, Klatovy na JZ a Táborem na JV. Plošný rozsah tělesa je asi 3200 km². Plutonický komplex vznikl na významné tektonické linii směru SV-JZ (středočeský šev), která odděluje oblast moldanubika od Barrandienu středočeské oblasti. Tektonická linie je ve svém průběhu posunuta příčnými zlomy jáchymovským a sázavským.

Obrázek 1. Pozice středočeského plutonického komplexu v Českém masivu (Breiter, Sokol, 1997). 1 – prevariské plutonity; 2 – tonality až granodiority;
3 – durbachity; 4 – málo diferencované granodiority až granity; 5 – silně diferencované granity; 6 – litné granity; 7 – vulkanicko-plutonická tělesa; 8 – pně granodioritů čisteckého typu.

Kontaktní metamorfóza vytvořila zřetelný lem tělesa o mocnosti 100-1000 m. Na straně Barrandienu vznikly plodové břidlice a rohovce, v přilehlé části moldanubika cordieritové ruly. Mezi Říčany a Blatnou se vyskytují nesouvislé zbytky pláště plutonu, tzv. ostrovní zóny nebo metamorfované ostrvy. Jsou tvořeny kontaktně metamorfovanými proterozoickými a paleozoickými horninami středočeské oblasti.

Plutonický komplex je složitý a strukturovaný. Z horninových typů se v něm objevují gabra, hornblendity, tonality, granodiority, melasyanity až melagranity (durbachity), granity a řada typů žilných hornin. V severní části se vyskytují nejstarší horninové typy granodioritů sázavského typu, střední a jihozápadní část je tvořena amfibol-biotitovými vápenato-alkalickými granitoidy. K mladším horninovým typům patří durbachitové horniny na JV a říčanský granit na severu. Součástí plutonického tělesa jsou žilné horniny, především aplity, pegmatity a lamprofyry.

Petrografický variability středočeského plutonického komplexu je značná, v literatuře bylo dosud definováno kolem 30 různých variet. Nejdůležitější horninové typy jsou uvedeny v následujícím přehledu:

• gabrové a dioritové horniny mají vápenato-alkalický charakter, vyskytují se v severní a centrální části plutonu, často v asociaci se sázavským typem granitoidů. Drobná tělesa jsou známa z okolí Pecerad, Benešova a Příbrami.

• sázavský typ jsou granitoidy vápenato-alkalického charakteru, nejčastěji biotit-amfibolové tonality nebo granodiority. Horniny běžně obsahují enklávy jemnozrnných křemenných gaber až dioritů a melatonalitů.

• typ Požáry a Nečín tvoří tělesa v sázavském typu a jsou charakterizovány jako vysoce vápenaté kyselé granitoidy. Petrograficky se jedná o biotitové (leuko)granodiority až trondhjemity.

• monzonitické horniny a typ Zalužany jsou vysoce draselné, vápenoto-alkalické až shoshonitické typy hornin. Vytváří drobnější tělesa v centrální a jižní části plutonu.

• typ Kozárovice a Těchnice mají stejný charakter jako předcházející skupina, jde o amfibol-biotitové granodiority, místy s porfyrickou strukturou (vyrostlice K-živce). Kozárovický typ hojně obsahuje tmavé, jemně zrnité enklávy monzonitového složení.

• Červenský typ patří k vysoce draselným, vápenoto-alkalickým až shoshonitickým horninám a jeho klasifikace je porfyrický amfibol-biotitový granodiorit. Vyskytuje se na jižním a jihovýchodním okraji plutonu, místy vykazuje na kontaktu s moldanubickými rulami zřetelnou foliaci. Pozvolna přechází do hornin typu Blatná.

• blatenský typ stejného charakteru jako předchozí je biotitový granodiorit až granit, místy s amfibolem. V jižní části plutonu patří k nejrozšířenějším typům.

•  „okrajový“ typ se rozlišuje na západním okraji tělesa v okolí Příbrami a Klatov. Hornina je světlá, středně až hrubě zrnitá a odpovídá biotitovému granitu až granodioritu.

• typ Mrač je vysoce draselná, vápenoto-alkalická až shoshonitická hornina, definovaná jako jemně zrnitý biotitový granodiorit.

• typ Čertovo břemeno je soubor ultradraselných durbachitových hornin s výrazně porfyrickou stavbou a odpovídající amfibol-biotitovým melasyenitům až melagranitům. Jsou charakteristické vysokým podílem apatitu, zirkonu, titanitu a allanitu.

• Táborský typ je rovněž ultradraselná hornina durbachitové série, ale nevykazuje porfyrickou strukturu.

• Sedlčanský granit je hornina s vysokými obsahy draslíku a hořčíku, označuje se jako porfyrický, amfibol-biotitový granit a je považován za okrajovou varietu typu Čertovo břemeno.

• Říčanský granit je hornina řazená k K-Mg typům a tvoří nejsevernější těleso plutonu. Hornina je hrubě porfyrická a místy obsahuje muskovit.

• typy Kozlovice, Maršovice a Kosova Hora se řadí k peraluminickým horninám. Většinou se jedná o granity až granodiority, místy s obsahem muskovitu a cordieritu.

Obrázek 2. Schematická mapa středočeského plutonického komplexu s vyznačením důležitých horninových typů (Holub et al., 1997).

Na základě chemických kritérií vyčlenil Holub et al. (1997) ve středočeském plutonickém komplexu šest základních horninových typů:

1. horniny vápenato-alkalické (typy sázavský a gabrové horniny)

2. kyselé granitoidy bohaté Ca (typ Požáry a Něčín)

3. horniny vysoce draselné (např. typy Kozárovice, Červená nebo Mrač)

4. horniny ultradraselné (durbachitová série Čertova břemene a táborský typ)

5. K-Mg bohaté granity (typ Říčany a Sedlčany)

6. peraluminické granitoidy (typy Kozlovice, Maršovice a Kosova hora)

Převážná část tělesa je postkinematická a stáří bylo stanoveno na 330-350 mil. let (spodní karbon). Plutonický komplex intrudoval v jz. části do hloubky kolem 10 km, v sv. části je tato hloubka odhadována na 2,5 km pod povrchem. Většina autorů předpokládá vznik komplexu magmatickou cestou diferenciací taveniny svrchního pláště a spodní zemské kůry (Holub et al., 1997). Jiní autoři předpokládají (Vlašímský et al., 1992) vznik hornin izochemickou granitizací vulkanických a sedimentární hornin proterozoika a staršího paleozoika a to v podmínkách mělké úrovně zemské kůry.

Většina granitoidů odpovídá I typovým horninám, k S typům lze řadit pouze skupinu peraluminických granitoidů. Z tektono-magmatického hlediska jsou nejstarší vápenato-alkalické granitoidy (sázavský typ) spojovány s vulkanickými oblouky, většina mladších typů má charakter syn- nebo post-kolizních granitoidů.

Holub F. V., Machart J., Manová M. (1997): The Central Bohemian Plutonic Complex: Geology, chemical composition and genetic interpretation. – Sbor. geol. věd, řada LG, 31, 27-50. Praha.

Kodym O., Suk M. (1960): Přehled geologie západní části středočeského plutonu. – Věstník ÚÚG, 35, 269-277. Praha.

Vlašímský P., Ledvinková V., Palivcová M, Waldhausrová J. (1992): Reliktní stratigrafie a vznik středočeského plutonu. – Čas. Mineral. Geol., 37, 1, 31-42. Praha.