Libodřice

Alpská mineralizace v amfibolitech kutnohorského krystalinika kutnohorsko-svratecké oblasti.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°59,949´

východní délka (S42): 15°04,625´

nadmořská výška: 290 m n. m.

mapa KČT: č. 42 (B2)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 9 km zjz. od Kolína a 1 km jz. od obce Libodřice je založen jámový etážový lom (foto 1, 2, 3, 4 a 5). Přístupová asfaltová komunikace odbočuje k lomu vlevo ze silnice Libodřice – Bošice, asi 300 m za obcí (mapa 1). Lom je v provozu, pro vstup je nezbytné povolení majitele.

Severně a východně od Libodřic vystupují z pleistocenního pokryvu spraší a sprašových hlín metamorfované horniny kutnohorského krystalinika, tzv. šternbersko-čáslavské pestré skupiny. Většinou se jedná o biotit-muskovitové migmatity až metagranity. Jihozápadně od obce vystupuje pruh směru SZ-JV, tvořený amfibolity libodřického amfibolitového tělesa (mapa 2). Usměrnění tělesa souhlasí s foliací okolních biotitových rul. Novák a Vrbová (1996) označují tuto část kutnohorského krystalinika jako malínskou skupinu gfölské jednotky. Bazické horniny jsou označovány jako retrográdní eklogitické a diblastické nebo granátické amfibolity, přičemž masivní a páskované variety jsou zastoupeny rovněž.

Masivní typy amfibolitů vykazují reliktní ofitické nebo nematoblastické struktury. Jsou složeny z náhodně orientovaných pargasitických amfibolů a intersticiálního oligoklasu. V malém množství je přítomen křemen, ilmenit, minerály epidotové skupiny a chlorit. Páskované amfibolity se skládají z dominantních tmavých poloh a podřízených felzických pásků. Tmavé polohy obsahují převážně feroedenitický amfibol, ve světlých páscích jsou hlavními složkami plagioklas (andesin), křemen, minerály epidotová skupiny a kalcit. Podle složení světlých pásků se rozlišují dva typy páskovaných amfibolitů. První typ obsahuje ve světlých polohách hlavně plagioklas a minerály epidotové skupiny, ve druhém typu jsou světlé polohy tvořeny prorůstajícím se plagioklasem a kalcitem.

Ve formě čoček nebo bloků se v amfibolitech malínské skupiny objevují retrográdní eklogity s reliktní symplektitovou stavbou. Vedle amfibolu, plagioklasu a klinopyroxenu obsahují i relikty granátu s obsahem 52 % almandinu a 32 % grossuláru.

Většina amfibolitů malínské skupiny má subalkalický charakter, většina charakteristik odpovídá horninám středooceánských hřbetů nebo tholeitům oceánských ostrovů.

V lomu Libodřice je převážná část bazických metamorfovaných hornin tvořena masivním typem amfibolitů tmavě šedé až černé barvy (foto 6), které místy přecházejí do páskovaných (foto 7 a 8) nebo granátických typů (foto 9 a 10). Hlavními minerály jsou obecně amfiboly a plagioklasy, místy je v proměnlivém množství zastoupen i pyroxen. V páskovaných typech jsou přítomny felzické polohy z křemene a živců (foto 11) nebo světle zelené pásky (foto 12 a 13), které jsou tvořeny téměř monominerálním agregátem epidotu (foto 14). Amfibolity s granátem mají porfyroblastickou texturu, místy granáty dosahují velikosti až 5 mm. Amfibol tvoří hypautomorfně omezená, krátce sloupcovitá zrna světle zelené barvy s výrazným pleochroismem (foto 15 a 16) a složení kolísá mezi feroedenitem a pargasitem. Plagioklasy jsou polysynteticky zdvojčatělé, složení odpovídá oligoklasu až andezinu. Na horninách jsou místy viditelné postmetamorfní křehké deformace (foto 17).

Amfibolity jsou diskordantně protínány žílami metaporfyritů o proměnlivé mocnosti 20 – 115 cm (foto 18 a 19). Kontak žil je ostrý, žíly často obsahují zaoblené útržky okolních amfibolitů se znaky duktilní deformace. Metaporfyrity jsou světle šedé, jemně až drobně zrnité, silně zbřidličnatělé horniny. Na základě minerálního složení můžeme žilné horniny klasifikovat jako biotitový granodioritový metaporfyrit nebo biotit-amfibolový křemenný dioritový porfyrit. Relikty vyrostlic jsou tvořeny plagioklasem, ojediněle biotitem a amfibolem. Podstatné minerály tvoří plagioklas, křemen, K-živec a v různém poměru biotit a amfibol. Běžnými akcesoriemi je apatit, titanit a zirkon. K intruzi metaporfyritů došlo zřejmě do otevřených puklin, následnému sevření a pohybu, který dal vzniknout deformovaným amfibolitovým blokům. Poměrně běžně protínají amfibolity také drobné žíly aplitů a pegmatitů (foto 20).

Lokalita Libodřice je velmi známá především díky nálezům minerálů alpské parageneze na puklinách amfibolitů (foto 21, 22 a 23). Alpská parageneze je řazena k typu C s vysokým obsahem Ca (podle Bernarda et al., 1981). Popsána zde byla řada minerálů, často se jedná o velmi pěkně krystalované ukázky. Mezi nejběžnější minerály alpských žil patří křemen, kalcit, klinozoisit, axinit, chlorit, prehnit nebo apofylit, vzácnější jsou titanit, chalkopyrit, pyrit, pyrhotin, natrolit, laumontit, datolit nebo analcim.

Prehnit byl zjištěn ve dvou generacích – starší světle zelená tvoří masivní výplň nebo hřebenovité krystaly, mladší generace prehnitu tvoří bílé až světle zelené krystalky. Klinozoisit tvoří stébelnaté nebo jehlicovité, šedozelené agregáty, zpravidla spolu s axinitem a prehnitem. Feroaxinit tvoří zrna o velikosti až 1 cm, která narůstají na stébelnatá klinozoisit, ojediněle byly nalezeny klínovité krystaly o velikosti 30 x 3 mm. Spolu s klinozoisitem a prehnitem tvoří feroaxinit tmel ostrohranných úlomků hydrotermálně alterovaného amfibolitu. Alterované polohy mají mocnost až 15 cm. Chlorit tvoří jemnozrnné šupinkaté agregáty tmavě zelené barvy, často vyplňuje hnízda na okraji žil. Z morfologie kalcitových jedinců a agregátů lze usuzovat na minimálně 4 generace tohoto minerálu. Nejběžnějším zeolitem je laumontit. Má charakter velmi křehkých stébelnatých agregátů až tlustě jehlicovitých krystalů sněhově bílé barvy, které narůstají na prehnit a kalcit. Velmi vzácný je nález molybdenitu, který nasedá přímo na amfibolit v trhlině a je doprovázen křišťálem a prehnitem. U apofylitu byly zjištěny vysoké obsahy fluoru.

Podobný typ alpské mineralizace najdeme na více lokalitách v kutnohorském krystaliniku, např. v Markovicích nebo v okolí Kutné Hory.

Bernard J. H., Čech F., Dávidová Š., Dudek A., Fediuk F., Hovorka D., Kettner R., Koděra M., Kopecký L., Němec D., Paděra K., Petránek J., Sekanina J., Staněk J., Šímová M. (1981): Mineralogie Československa. – Academia, Praha, 645 stran.

Fišera M., Šrein V. (1999): Výskyt žilných metaporfyritů v amfibolitovém lomu u Libodřic (jz. od Kolína). – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz., 7, 158-162. Praha.

Fišera M., Vichr P., Sejkora J. (2002): Datolit a nepřeměněný fluorapofylit z alpských žil v amfibolitech z Libodřic (jz. od Kolína). – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz., 10, 210-215. Praha.

Novák J. K., Vrbová H. (1996): Petrogenesis and geochemistry of mafic rocks from the Kutná hora Crystalline Complex and the neighbouring part of the Rataje Micaschist Zone. – Geolines, 4, 1-17. Praha.

Reif J., Pauliš P., Šanc I. (1991): Feroaxinit z alpské žíly v amfibolitu u Libodřic (západně od Kolína). – Čas. mineral. geol., 36, 4, 243-246. Praha.

Šedina M. (2004): Překvapivý výskyt molybdenitu v asociaci minerálů alpské parageneze v Libodřicích u Kolína. – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz., 12, 226-227. Praha.

Vichr P., Fišera M. (2002): Neobvyklá forma výskytu kalcitu v alpské paragenezi z Libodřic na Kolínsku. – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz., 10, 335-337. Praha.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava