Špičák u Deštného v Orlických horách

Těleso bazických magmatitů v horninách novoměstské skupiny orlicko-kladského krystalinika

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 50°18,648´

východní délka (S42): 16°19,551´

nadmořská výška: 795 m n. m.

mapa KČT: č. 27 (B1)

Asi 2 km sz. od Deštného v Orlických horách najdeme dva zalesněné vrcholy, z nichž jeden se označuje jako Špičák (mapa 1). V s. až sv. svahu byl založen etážový lom, který se v současné době již netěží (foto 1, 2 a 3). Do lomu je přístup po asfaltové komunikaci, která odbočuje vpravo z ohybu silnice č. 309 za osadou Plasnice, cca 50 m za odbočkou na Sedloňov. Lom byl založen před druhou světovou válkou a uveden do provozu v roce 1938. Po válce byl proveden detailní průzkum na využití Ti rud, který se ale ukázal jako neperspektivní. Kamenivo se dále v lomu těžilo až do konce 20. století (foto 4 a 5).

Lokalita leží v oblasti lugika a náleží do jednotky orlicko-kladského krystalinika s. l. (mapa 2). Tato struktura má proterozoické stáří a intruze bazických magmatických hornin proniká komplexem novoměstského krystalinika, které v nejbližším okolí reprezentují dvojslídné ruly, svorové ruly, svory a amfibolity. Dvojslídné ruly jsou světle šedé horniny s výrazně paralelní strukturou a složením křemen, biotit, plagioklas a místy muskovit. Snižujícím se obsahem živců přechází horniny do svorů, které mají formu čočkovitých těles a složení křemen, biotit a muskovit. Amfibolity vykazují středně zrnitou stavbu a na složení se podílí plagioklas a amfibol.

Intruzivní těleso gabra má tvar pně o rozměrech asi 3 x 0,5 km a plášťové horniny jsou reprezentovány převážně metabazity (amfibolity). Okolní plášť se s horninami intruze prolíná, často tvoří vzájemné plynulé přechody (foto 6). Někteří autoři označují horninu jako amfibolový diorit až gabrodiorit, jiní se přiklánějí k označení gabro. Tuto diverzitu v označení způsobuje složení plagioklasů, které se pohybuje těsně pod 50 % anortitové složky. Hornina vykazuje značnou variabilitu v modálním složení i struktuře. Zaznamenány byly struktury všesměrné, planární nebo proudovité, variety mohou být středně (foto 7 a 8) až hrubě zrnité (foto 9 a 10). V modálním složení kolísají hlavní složky – plagioklas, amfibol a pyroxen.

Plagioklasy tvoří lištovité krystaly o délce až několik cm (objemové zastoupení 14 – 85 %), mikrostruktura je pak typicky gabroofitická (foto 11 a 12). Složení plagioklasu odpovídá andezínu, místy labradoritu, dvojčatění podle albitového a karlovarského zákona se objevuje běžně (foto 13). V některých typech vykazují plagioklasy jen slabou sericitizaci, v jiných jsou velmi silně postiženy saussuritizací (foto 14 a 15) tak, že zrna jsou zcela nahrazena karbonátem, chloritem a zoisitem. Popsány byly i projevy albitizace plagioklasů.

Amfibol tvoří zrna mezi lištami plagioklasu a odpovídá svým složením Fe-hornblendu (foto 16 a 17). Na okrajích se objevuje vláknitý „uralit“ (foto 18 a 19), jehož složení odpovídá aktinolitu, patrné bývají projevy chloritizace. Ojedinělý pyroxen má diopsidické složení.

Z vedlejších a akcesorických minerálů jsou zastoupeny ilmenit, titanit, apatit, pyrit a chalkopyrit, druhotnými minerály jsou aktinolit, chlorit, karbonáty a minerály epidotové skupiny. Velmi významnou akcesorii tvoří ilmenit (foto 20), který byl v některých typech zaznamenán v množství až 9 obj. %. Vysoké obsahy ilmenitu se váží na mafické části středně zrnitých gaber. Minerál má formu nepravidelných zrn o velikosti až několika mm. Celkový obsah TiO₂ v hornině se v takových případech blíží k hodnotě 4,5 hm. % (tabulka 1). Ilmenit ojediněle obsahuje odmíšeniny hematitu, na okrajích podléhá přeměnám na leukoxen, který je reprezentován pouze druhotným titanitem. Složení ilmenitu je poměrně jednoduché, obsahy MgO jsou zanedbatelné, obsahy MnO nepřesahují 1,5 hm. %. Ilmenit je považován za jeden z nejmladších primárních minerálů v hornině. Horninu místy prorážejí křemenné žíly o mocnosti až 1,5 m (foto 21 a 22).

Předpokládá se, že gabrová tavenina vystupovala po ploše diskontinuity mezi amfibolity a podložními svorovými a biotitovými rulami. Jednotlivé části se chovali různě k působícímu tlaku, což dokumentuje výskyt všesměrných i proudovitých struktur horniny.

Opletal M., Domečka K., Čech S., Čuta M., Fajst M., Holub V., Kačura G., Líbalová J., Pošmourný K., Sekyra J., Střída M., Šalanský K., Šulcek Z., Tásler R., Valečka J. (1980): Geologie Orlických hor. Vydal ÚÚG v Academii, Praha. 208 stran.

Ulrych J., Langrová A. (1979): Ilmenit z gabra ze Špičáku u Deštného (Orlické hory). – Čas. mineral. geol., 24, 2, 201-204.

Vocilka M (1980): Geologický průzkum Velkého a Malého Špičáku v Orlických horách, - Sborník GPO, 21, 37-47.