Vinařice - Vinařická hora

Stratovulkán terciárního vulkanismu v sedimentech svrchního paleozoika a křídy.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 50°11,118´

východní délka (S42): 14°05,722´

nadmořská výška: 352 m n. m.

mapa KČT: č. 9 (F1)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 4 km sz. od Kladna a 1 km ssv. od obce Vinařice najdeme opuštěný jámový etážový lom (foto 1, 2, 3, 4 a 5). Přístup na lokalitu je ze severní části obce Vinařice, nebo po polní cestě, která vede z. směrem z j. okraje obce Pchery a po asi 800 m odbočuje vlevo a přivede nás až k lomu (mapa 1). Lom je již řadu let opuštěný, ale přesto lze najít dostatek vhodného studijního materiálu.

V těsném okolí Vinařické hory najdeme sedimenty svrchního paleozoika reprezentované arkózami s polohami červených lupků (mapa 2). Křídové sedimenty jsou zastoupeny sladkovodním cenomanem, pískovci mořského vývoje cenomanu a dále pak opukami spodního turonu.

Těleso na Vinařické hoře je typickým stratovulkánem (obrázek 1), který vznikl v rámci terciérního alkalického vulkanismu Českého masivu. Intruze magmatu proběhla do hornin bělohorského souvrství (křídové stáří) a později byla díky denudaci sedimentů vypreparována.

Hlavním přívodním kráterem byla trhlina směru ZSZ-VJV dlouhá až 100 m, kterou v závěrečné fázi vyplnil celistvý nefelinit. Kromě tohoto hlavního kráteru existovalo několik parazitních zdrojů, které produkovaly pyroklastika, a později byly vyplněny pevnou horninou.

Vulkanická činnost může být rozdělena na starší etapu, se kterou je spjat vznik sopečné pukliny hlavního kráteru a mladší etapu, do které spadá hlavní efuzivní i explozivní činnost kráteru. Starší etapa je pravděpodobně miocénní, mladší etapa zasahovala až do pliocénu.

Celé návrší Vinařické hory je budováno hlavním příkrovem, který je mocný až 25 m. V rámci příkrovu lze rozlišit dvě efuzivní etapy, které jsou vzájemně odděleny polohami pórovitého až struskovité typy nefelinitu o mocnosti 1-3 m (foto 6 a 7). Tato texturně odlišná jednotka tvoří nejsvrchnější část první etapy výlevu. Horniny jsou zřetelně deskovitě odlučné (foto 8, 9 a 10), někdy je odlučnost nepravidelná (foto 11 a 12). Běžné jsou kausticky přepracované útržky, především se jedná o opuky křídového stáří. V pozdějších fázích docházelo k výlevům jen málo mocných proudů a příkrovů, které se střídaly s polohami struskovitých textur a jemnozrnných tufů až aglomerátů. Hlavní těleso výlevu je překryto polohou komplexem nezpevněných sopečných produktů o mocnosti až 15 m (foto 13). Bázi tvoří nezpevněný, rezavě žlutý tufit, který přechází do hrubozrnného sedimentu s vulkanickou příměsí (foto 14). Tento sediment má charakter říčné štěrkopískové terasy.

Neovulkanická hornina může být označena jako nefelinit nebo olivinický nefelinit s poměrně malou proměnlivostí magmatu během efuzí. Hlavními složkami jsou augit, magnetit, nefelín, jako vedlejší minerály lze označit karbonát a apatit. Makroskopicky je hornina tmavě šedočerná, velmi jemně zrnitá (foto 15, 16 a 17), některé variety mají až amygdaloidní texturu (foto 18). Na plochách odlučnosti dochází k rychlému zvětrávání a změněn barvy (foto 19 a 20).

V dutinách nefelinitu se na Vinařické hoře vyskytují druhotné minerály (foto 21 a 22). Mezi běžné patří kalcit a chlorit, méně běžné jsou zeolity – thomsonit, chabazit, phillipsit, natrolit a analcim, dále byly určeny pyrit a aragonit.

Kopecký L. (1956): Terciérní vulkanismus Vinařické hory u Kladna. – Věstník ÚÚG, 34, 256-269.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava