Vepice

Těleso melasyenitů a melagranitů středočeského plutonického komplexu

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°31,365´

východní délka (S42): 14°18,269´

nadmořská výška: 502 m n. m.

mapa KČT: č. 39 (B5)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 8 km sz. od Milevska se nachází obec Vepice. Uprostřed obce ve směru od Kovářova odbočíme vpravo a účelová komunikace nás kolem rybníku dovede asi po 300 m až do lomu (mapa 1). Jámový lom (foto 1, 2, 3 a 4) je činný a ke vstupu je nezbytný souhlas majitele.

Poměrně rozsáhlé těleso magmatických hornin označované jako typ Čertova břemene nebo Milevský masiv je součástí středočeského plutonického komplexu, který vznikl na významné tektonické linii směru SV-JZ (středočeský šev). Tato struktura odděluje oblast moldanubika od Barrandienu středočeské oblasti. Tektonická linie je ve svém průběhu posunuta příčnými zlomy jáchymovským a sázavským. Intruze komplexu je velmi složitá, je diferencovaná nejen látkově ale i časově. Na místě současného komplexu, lze předpokládat přítomnost prevariských magmatických hornin a to na základě přítomnosti valounů v kambrických a svrchně proterozoických slepencích.

Horniny masivu Čertova břemene řadíme ke skupině tzv. lamproidních plutonitů nebo se používá označení ultradraselné magmatity, časté je souhrnné označení durbachity. Zařazení k této skupině hornin je nezbytný obsah K₂O a MgO nad 3 hm. % a poměr
K₂O/Na₂O > 2. V celém Českém masivu jsou výskyty durbachitových hornin omezeny na moldanubickou oblast. Do komplexu vysoce metamorfovaných hornin intrudovala variská granitoidní tělesa, jejichž součástí jsou i horniny durbachitové série. Jsou uspořádány do dvou oblastí: první je linie masivu Čertova břemene, táborského masivu, těleso Mehelníku a v okolí Netolic a zcela na jihu je to masiv knížecího stolce (Želnava). Druhá skupina výskytů je na Moravě a spadají sem třebíčský a jihlavský masiv. Mimo naše území patří do moldanubické zóny i reastenbergský masiv v Rakousku.

Masiv Čertova břemene (Milevský masiv) je subhorizontální těleso o mocnosti 2-3 km a pravděpodobně má charakter etmolitu. Durbachitické horniny jsou mladší než okolní granitoidy blatenského a červenského typu, absolutní datování dává údaj okolo 345 miliónů let. V rámci středočeskáho plutonického komplexu jsou to hodnoty spíše mladších hornin, vzhledem ke stáří moldanubického plutonu je to mnohem starší datování. Hloubka intruze u durbachitů typu Čertovo břemeno se předpokládá hodnota až kolem 15 km.

Typické durbachitové horniny jsou hrubě zrnité a mají porfyrickou strukturu s vyrostlicemi K-živců (foto 5, 6, a 7). Barva je tmavě šedá až šedočerná s typickými hypautomorfními až automorfními vyrostlicemi K-živců bílé barvy. Krystaly jsou protažená, tabulkovité o velikosti až 3 cm (foto 8, 9 a 10). Mají pertitickou stavbu, častý je albitový lem a dvojčatění podle Kralovarského zákona. Předpokládá se, že vznikly nahrazením starších plagioklasů. Další součástí horniny jsou plagioklasy, biotit, amfibol a kolísavé množství křemene. V některých typech (jihlavský masiv) se objevuje pyroxen. Typickou akcesorií je apatit, místy zastoupený až 3 %, běžný je zirkon, titanit a allanit. Podle platné petrografické klasifikace odpovídá většina durbachitů melagranitům nebo melasyenitům.

Biotit je rezavě hnědý, silně pleochroický s výraznou převahou hořečnaté složky. Běžně mívá vysoký obsah titanu (až 4 % TiO₂). Běžně v sobě uzavírá akcesorické minerály, kolem kterých se vytváří dobře patrné pleochroické dvůrky. Amfiboly jsou světle zelené a jen slabě pleochroické. Některé vykazují chemickou zonalitu, kdy jádro je mírně ochuzeno o Mg. V průměru se jedná amfiboly aktinolitického typu. K-živce jsou chemicky mírně proměnlivé v rámci různých variet typu Čertovo břemeno – tmavší variety hornin vykazují vyšší obsahu Ba a Sr, zatímco světlejší typy hornin mají vyšší obsah Rb. Strukturně se K-živce pohybují v širokém rozsahu triklinity od ortoklasu až po mikroklin. Plagioklasy mají průměrný obsah anortitové složky 34-36 %. Místy vykazují zonalitu.

Otázka geneze hornin durbachitového typu prošla dlouhým vývojem. Holub (1997) předpokládá zdrojová magmata odpovídající primitivnímu ultradraselnému magmatu plášťového původu, které bylo slabě modifikováno procesy frakcionace a hybridizace. Tato tavenina byla ochuzena o bazaltické komponenty a dodatečně obohacena o K, Rb, Cs, Th a U pravděpodobně ve spojitosti s procesy subdukce litosférické desky. Výsledné složení taveniny pak bylo modifikováno míšením s leukogranitickými taveninami korového původu.

Durbachitové horniny obsahují velké množství uzavřenin. Z cizích hornin jsou to především biotitové ruly (foto 11), kvarcitické horniny, mramory, ortoruly, kyselé magmatity nebo ultramafity. Časté jsou uzavřeniny geneticky příbuzných hornin, které tvoří tělesa kulovitého nebo oválného tvaru od několika cm do několika metrů (foto 12 a 13). Mají velmi podobné složení jako vlastní durbachity, odpovídají nejvíce melasyenitům až křemenným melasyenitům, jsou velmi tmavé a velmi drobně zrnité.

Běžný je žilný doprovod durbachitových hornin, který obvykle tvoří aplitové a pegmatitové žilky jednoduchého složení. V lomu ve Vepicích bylo popsáno čočkovité těleso pegmatitu o mocnosti až 4 m. Kontakt mezi horninou a tělesem byl neostrý (foto 14), přechodová zóna byla obohacena amfibolem. Pegmatit obsahoval zřetelně rozlišitelné texturní jednotky složené převážně z křemene a
K-živce (foto 15 a 16). V akcesorickém množství byly identifikovány Nb-Ta-Ti oxidy, ilmenit, titanit, zirkon, rutil nebo allanit. Těleso je ukázkou vzácněprvkového pegmatitu s přechodem do miarolitického typu. Ve srovnání s podobnými typy v třebíčském masívu je toto těleso více frakcionované.

Dudek A., Frolíková I., Nekovařík Č. (1991): Hloubka intruze hercynských granitoidních plutonitů Českého masivu. – Acta Univ. Carol., Geologica, Kettner vol, 3-4, 249-256. Praha.

Holub F. V. (1977): Petrology of inclusions as a Key to petrogenesis of the durbachitic rocks from Czechoslovakia. – Tschermaks Min. Petr. Mitt., 24, 133-150.

Holub F.V. (1997): Ultrapotassic plutonic rocks of the durbachite series in the Bohemian Massif: Petrology, geochemistry and petrogenetic interpretation. – Sbor. geol. věd, LG, 31, 5-26. Praha.

Holub F. V., Machart J., Manová M. (1997): The Central Bohemian Plutonic Complex: Geology, chemical composition and genetic interpretation. – Sbor. geol. věd, řada LG, 31, 27-50. Praha.

Pivec E. (1970): On the origin of phenocryst of potassium feldspars in some granitic rocks of the Central Bohemian pluton. – Acta Univ. Carol., Geologica, 1, 11-25. Praha.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava