Petrovice - Husova kazatelna

Zvětrávání melasyenitů a melagranitů středočeského plutonického komplexu

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°34,061´

východní délka (S42): 14°21,769´

nadmořská výška: 513 m n. m.

mapa KČT: č. 39 (B5)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 13 km severně od Milevska a 3 km sv. od Petrovic je situována chráněná lokalita Husova kazatelna. V lesním remízku asi 150 m vpravo od silnice Bratřejov – Vilasova Lhota je přístupná po modré a červené turistické značce (foto 1, mapa 1).

Poměrně rozsáhlé těleso magmatických hornin označované jako typ Čertova břemene nebo Milevský masiv je součástí středočeského plutonického komplexu, který vznikl na významné tektonické linii směru SV-JZ (středočeský šev). Tato struktura odděluje oblast moldanubika od Barrandienu středočeské oblasti. Tektonická linie je ve svém průběhu posunuta příčnými zlomy jáchymovským a sázavským. Intruze komplexu je velmi složitá, je diferencovaná nejen látkově ale i časově. Na místě současného komplexu, lze předpokládat přítomnost prevariských magmatických hornin a to na základě přítomnosti valounů v kambrických a svrchně proterozoických slepencích.

Horniny masivu Čertova břemene řadíme ke skupině tzv. lamproidních plutonitů nebo se používá označení ultradraselné magmatity, časté je souhrnné označení durbachity (mapa 2). Zařazení k této skupině hornin je nezbytný obsah K₂O a MgO nad 3 hm.% a poměr K₂O/Na₂O > 2. V celém Českém masivu jsou výskyty durbachitových hornin omezeny na moldanubickou oblast. Do komplexu vysoce metamorfovaných hornin intrudovala variská granitoidní tělesa, jejichž součástí jsou i horniny durbachitové série. Jsou uspořádány do dvou oblastí: první je linie masivu Čertova břemene, táborského masivu, těleso Mehelníku a v okolí Netolic a zcela na jihu je to masiv knížecího stolce (Želnava). Druhá skupina výskytů je na Moravě a spadají sem třebíčský pluton a jihlavský masiv. Mimo naše území patří do moldanubické zóny i reastenbergský masiv v Rakousku.

Masiv Čertova břemene (Milevský masiv) je subhorizontální těleso o mocnosti 2-3 km a pravděpodobně má charakter etmolitu. Durbachitické horniny jsou mladší než okolní granitoidy blatenského a červenského typu, absolutní datování dává údaj okolo 345 miliónů let. V rámci středočeskáho plutonického komplexu jsou to hodnoty spíše mladších hornin, zhledem ke stáří moldanubického plutonu je datování mnohem starší. Hloubka intruze u durbachitů typu Čertovo břemeno se předpokládá hodnota až kolem 15 km.

Typické durbachitové horniny jsou hrubě zrnité a mají porfyrickou strukturu s vyrostlicemi K-živců. Barva je tmavě šedá až šedočerná s typickými hypautomorfními až automorfními vyrostlicemi K-živců bílé barvy. Krystaly jsou protažená, tabulkovité o velikosti až 3 cm. Mají pertitickou stavbu, častý je albitový lem a dvojčatění podle Kralovarského zákona. Další součástí horniny jsou plagioklasy, biotit, amfibol a kolísavé množství křemene. Typickou akcesorií je apatit, místy zastoupený až 3 %, běžný je zirkon, titanit a allanit. Podle platné petrografické klasifikace odpovídá většina durbachitů melagranitům nebo melasyenitům.

Okolí Husovy kazatelny reprezentuje zvětrávání granitoidních hornin a vzniklé morfologické tvary jsou zvláštním typem kamenného moře označované jako kamenné stádo (foto 2, 3, 4 a 5). Jako kamenné stádo se označuje osamocené skupiny balvanů o velikosti až několik metrů, které vznikly zvětráváním a žokovitým rozpadem, které byly obnaženy následných odnosem zvětralinového pláště. V krajině pak tvoří morfologicky nápadné seskupení.

Samotná Husova kazatelna je balvan reprezentující typický viklan (foto 6, 7, 8, 9 a 10). Jedná se o blok horniny, který spočívá na svém podloží nespojitě velmi malou plochou (foto 11). Některé viklany lze i rozkývat. Vznik viklanu je spojen s procesy selektivního zvětrávání a odnosu hornin. Často představují odolnější nezvětralá jádra původních hornin následně exhumovaná odnosem okolního materiálu. Tato činnost musí být podpořena vhodnou odlučností hornin. V aridních oblastech vznikají viklany korazní činností větru a písku.

Na povrchu některých balvanů jsou vyvinuty typické skalní mísy. Jedná se o oválné nebo kruhové prohlubně (foto 12 a 13), často vyplněné srážkovou vodou. Jejich vznik je pravděpodobně kombinací mechanického a chemického zvětrávání méně odolných částí horniny. Jejich velikost je nejčastěji od několika decimetrů do asi 1,5 m v průměru, hloubka může být až kole 0,5 m a celkový objem i přes 100 litrů. Pokud je vývoj mísy pokročilejší, je vyvinut tzv. odtokový žlábek, který indikuje počínající destrukci mísy. Vzniká v nejnižším místě mísy a pokračuje po spádnici. Jeho hloubka obvykle dosahuje několika centimetrů.

Dudek A., Frolíková I., Nekovařík Č. (1991): Hloubka intruze hercynských granitoidních plutonitů Českého masivu. – Acta Univ. Carol., Geologica, Kettner vol, 3-4, 249-256. Praha.

Holub F. V. (1977): Petrology of inclusions as a Key to petrogenesis of the durbachitic rocks from Czechoslovakia. – Tschermaks Min. Petr. Mitt., 24, 133-150.

Holub F.V. (1997): Ultrapotassic plutonic rocks of the durbachite series in the Bohemian Massif: Petrology, geochemistry and petrogenetic interpretation. – Sbor. geol. věd, LG, 31, 5-26. Praha.

Holub F. V., Machart J., Manová M. (1997): The Central Bohemian Plutonic Complex: Geology, chemical composition and genetic interpretation. – Sbor. geol. věd, řada LG, 31, 27-50. Praha.

Pivec E. (1970): On the origin of phenocryst of potassium feldspars in some granitic rocks of the Central Bohemian pluton. – Acta Univ. Carol., Geologica, 1, 11-25. Praha.

Rubín J, Balatka B, Ložek V., Malkovský M., Pilous V., Vítek J. (1986): Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. – Academia, Praha. 388 stran.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava