Borek u Chotěboře

Tělesa ultrabazických serpentinitů a eklogitů v pararulách moldanubika

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°47,572´

východní délka (S42): 15°34,777´

nadmořská výška: 418 m n. m.

mapa KČT: č. 45 (C3)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Sedm kilometrů přibližně východním směrem od Golčova Jeníkova najdeme na pravé straně silnice z Vilémova do Chotěboře opuštěný zatopený lom (foto 1, 2, 3, 4 a 5) a přírodní památku Borecká skalka. Oba objekty leží v bezprostřední blízkosti a dostaneme se k nim po účelové komunikaci (foto 6), která odbočuje asi 500 m před obcí Borek (mapa 1). Severozápadně od lokality vystupuje dominanta Železných hor, přecházejících do Sečské vrchoviny proťaté údolím řeky Chrudimky se Sečskou a Křižanovickou vodní nádrží.

Území lokality je budováno horninovým komplexem moldanubika v těsné blízkosti hranice s kutnohorsko- svrateckou oblastí (mapa 2). Moldanubický sled je tvořen částečně intenzivně migmatitizovanými sillimanit-biotitovými nebo biotitovými pararulami, místy s granátem a muskovitem. Krystalické břidlice obsahují polohy amfibolitů a jsou lokálně pronikány aplitovými a pegmatitovými žilami. Kutnohorské krystalinikum je severně od lokality zastoupeno muskovit-biotitovými svory až dvojslídnými pararulami, které místy obsahují granát a staurolit.

Moldanubické ruly uzavírají oválné těleso serpentinizovaných peridotitů (serpentinitů) o délce asi 400 m a šířce až 240 m. Tyto ultrabazické horniny vznikly serpentinizací peridotitů harzburgitového nebo lherzolitového složení. Vedle podružného spinelu obsahují výhradně minerály serpentinové skupiny, granát není přítomen. Serpentinity jsou tmavě šedé až černé horniny (foto 7 a 8) s typickou mřížovitou strukturu (foto 9 a 10), kterou jen místy narušují drobné žilky vláknitého chrysotilu. Druhotnými přeměnami vznikly na puklinách velmi pěkné ukázky brucitu a hydromagnezitu.

Jihozápadní okraj serpentinitového tělesa tvoří poloha eklogitu o mocnosti maximálně 50 m. Hornina je zřetelně páskovaná, střídají se polohy bohatší granátem s polohami dominantního klinopyroxenu (foto 11). Granát obsahuje kolem 50 % almandinové, 25 % pyropové a asi 20 % grossulárové složky. Pyroxen lze klasifikovat jako omfacit. Běžně rozšířeným akcesorickým minerálem jsou rutil a spinel. Pouze asi 5 % horniny si zachovalo původní asociaci granát – klinopyroxen – spinel. Zbylá část tělesa podlehla retrográdním přeměnám, které odpovídají metamorfním podmínkám okolních pararul. Všechny tři původní složky jsou nestabilní a mění se na minerální asociaci plagioklas + amfibol a skapolit + amfibol. Během retrográdních přeměn dochází k rozpadu klinopyroxenu i granátu. V další etapě metamorfózy granát zcela vymizí za vzniku amfibolitu složeného z plagioklasu a amfibolu. V typickém horninovém vzorku eklogitu najdeme izometrická zrna granátu a prostor mezi nimi je vyplněn hypautomorfními zrny druhotného amfibolu a přeměněnými pyroxeny (foto 12 a 13).

V jihovýchodním cípu tělesa se na kontaktu serpentinitu, eklogitu a ruly vytvořily podmínky vedoucí k intenzivnímu zatlačování plagioklasu skapolitem. Konečným produktem je hornina skapolit-amfibolového složení s podružným ilmenitem, která nabývá zřetelně kulovité stavby.

Specifické složení hornin s vysokým podílem hořčíku a nízkým obsahem křemíku umožnilo vznik zcela unikátních rostlinných společenstev. Přírodní památka Borecká skalka (foto 14, 15 a 16), nacházející se bezprostředně nad lomovou stěnou, byla botanicky chráněna již od roku 1927. Během 2. světové války zde byl otevřen kamenolom, jehož činnost skončila v roce 1992, kdy byl postupně zatopen. Na malé ploše přírodní památky nalezneme vzácný sleziník hadcový, výskyt kuřičky jarní zde byl zaznamenán naposled před 40 lety.

Fediuk F., Fediuková E. (1990): Kulovitá stavba skapolit-amfibolitové horniny v eklogitovém tělese v lomu Borek u Chotěboře. – Čas. Mineral. Geol., 35, 3, 277-285, Praha.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava