Teletín

Různé typy magmatických hornin středočeského plutonického komplexu.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°49,568´

východní délka (S42): 14°28,455´

nadmořská výška: 429 m n. m.

mapa KČT: 40 (B2)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 8 km jjz. od Jílového najdeme asi 500 m jv. od obce Teletín opuštěný etážový lom a 100 m za ním ještě starší zatopený lom (foto 1 a 2), který je chráněnou lokalitou (mapa 1). Do lomu se dostaneme z v. části Teletína, na mapě označené jako Chlístov, nebo po polní a lesní cestě, která vede ze silnice Teletín – Vysoký Újezd. Lom byl hojně využíván při stavbě Slapské přehrady, dnes je opuštěný (foto 3, 4, 5, 6 a 7), ale horniny jsou velmi pěkně odkryté a zcela čerstvé.

Magmatické horniny u Teletína jsou součástí série vápenato-alkalických hornin variského stáří, které jsou řazeny ke středočeskému plutonickému komplexu. Plutonické horniny se souhrnně označují jako granitoidy sázavského typu (mapa 2). V tonalitech a granodioritech sázavského typu vystupuje značné množství poloh nebo vrstev gaber a dioritů spolu s několika zónami, které jsou velmi bohaté na enklávy mafických hornin (foto 8, 9, 10 a 11). Všechny mafické enklávy jsou zřetelně starší než horniny sázavského typu. Celý komplex je interpretován jako maficko-felsická stratifikovaná intruze, ve které felzickou složku reprezentuje sázavský typ a mafická složka je představována polohami a tělesy četných enkláv.

Sázavský typ hornin středočeského plutonického komplexu tvoří jeho podstatnou část v centrální a severní části. Jeho rozšíření je přerušeno výskyty vulkanosedimentárních hornin jílovského pásma a ostrovní zóny. Největší komplexy hornin sázavského typu najdeme v Posázaví a na Benešovsku. Sázavský typ je tvořen biotit-amfibolovými až amfibol-biotitovými tonality, křemennými diority nebo granodiroity. Horniny jsou obvykle šedé, drobně až středně zrnité. Hlavní složku tvoří zonální plagioklas (44–70 obj. %) a křemen (11–24 obj. %). Méně jsou zastoupeny tmavé minerály, především amfibol (2–15 obj. %) a biotit (4–17 obj. %). K-živec může být lokálně přítomen až 12 obj. %. Mezi běžné akcesorie patří titanit, apatit, zirkon, allanit nebo epidot.

Sázavské granitoidy byly postupně spojovány se třemi modely jejich vzniku: nejstarší z nich předpokládá frakcionovanou diferenciaci zdrojového magmatu, další je založen na procesech isochemické grafitizace a poslední z nich předpokládá vznik těchto hornin míšením bazických a kyselých magmat. Horniny sázavského typu jsou řazeny k horninám vápenato-alkalické série a jsou metaluminické až nevýrazně peraluminické. Většinou jsou řazeny k I-typovým granitoidům. Významným zdrojem granitové taveniny byly pravděpodobně metabazity, podobné horninám jílovského pásma.

V teletínského lomu je typický sázavský tonalit až křemenný diorit reprezentován horninou se středně až hrubě stejnoměrně zrnitou stavbou a podle proměnlivého množství tmavých minerálů světle až tmavě šedou barvou (foto 12, 13 a 14). Hlavním světlým minerálem je plagioklas, který tvoří polysynteticky zdvojčatělá, obvykle hypautomorfně omezená zrna, většinou se zonální stavbou. Silněji sericitizovaná jsou jádra krystalů. Křemen místy zcela chybí, místy vytváří téměř monominerální partie. Je xenomorfně omezený, často undulózně zháší. Tmavé minerály jsou zastoupeny biotitem a amfibolem, jejich poměr je přibližně vyrovnaný. Biotit má výrazný pleochroismus v odstínech od světle okrové po hnědou barvu, místy je silně chloritizovaný. Často jsou v něm uzavřeny apatit a zirkon s pleochroickými dvůrky. Amfibol je sloupečkovitý, místy automorfně omezený, zřetelný je pleochroismus v světlých a tmavých odstínech zelené barvy.

Mafickou složku stratifikované intruze reprezentují polohy a vrstvy bohaté na mafické enklávy gabrového nebo dioritového charakteru (foto 15, 16, 17, 18, 19 a 20). Chemické složení mafických hornin se velmi podobá andezitům jílovského pásma a komatiitickým bazaltům metamorfovaných ostrovů. Zdrojové magma mafické části stratifikovaného původu je plášťového původu a vykazuje vysoký obsah Al a patří k bazaltovému andezitickému typu.

Rozsáhlou enklávu jako součást horninového komplexu u Teletína popisuje Ledvinková et al. (1999) těleso melagabra. Tvoří ložní žílu v tonalitech až granodioritech sázavského typu a vystupuje zde spolu s dalšími polohami a enklávami. Hornina je označována jako amfibol-biotitový křemenný meladiorit nebo křemenné melagabro. Vymapovaná délka tělesa je asi 400 m, mocnost kolem 30 m, těleso má charakter polohy, která tvoří nejspodnější část lomu.

Z minerálního složení lze odvodit název horniny jako amfibol-biotitové uralitické melagabro a jedná se o středně zrnitou horninu ultramafického vzhledu. Makroskopicky jsou vidět amfiboly a velikosti 2-3 mm, vzniklé uralitizací pyroxenu a biotit. Amfiboly i uralitizované pyroxeny tvoří podstatnou část horniny. Obsah plagioklasu je průměrně kolem 15 %. Vzácně se objevují zbytky původního augitu, obklopené Mg-amfibolem, uralitizací vzniklé amfiboly odpovídají aktinolitu, cummingtonitu nebo antofylitu. Biotit je přítomen jako primární šupinky v asociaci s Mg-amfibolem a druhotný biotit vznikl rozpadem primárního a je součástí přeměn amfibolů. Některé biotity jsou chloritizovány. Plagioklasy jsou silně sericitizované a mají průměrně složení, které odpovídá bytownitu. Akcesoricky jsou přítomny apatit, zirkon, ilmenit, pyrit a pyrhotin.

Chemicky se melagabro vyznačuje vysokým obsahem MgO, Fe, Co a Cr, naopak má nízký obsah Al, Ti, P a REE. V TAS diagramu spadá do pole bazaltů. Zdrojem malagabra je bazaltové magma odpovídající komatiitickému bazaltu s primitivním složením, podobně jako jsou známy výskyty v jílovském pásmu a v ostrovní zóně. Melagabro je řazeno k proterozoiku a nadložní bazické horniny potom ke kambriu. Někteří autoři uvažují o explosivním vmístění enklávy a následném variském přepracování do současného stratifikovaného plutonického komplexu.

Nejčastějším horninovým typem tvořícím na lokalitě mafické enklávy je biotit-amfibolový diorit. Hornina je tmavě šedá s drobně až jemně zrnitou stejnoměrnou texturou (foto 21, 22, 23, 24 a 25). Prakticky jediným světlým minerálem je plagioklas, který tvoří někdy hypautomorfně omezené zrna, velmi často se zřetelně zonální stavbou. Z tmavých minerálů drtivě převládá zelený, silně pleochroický amfibol, běžně tvořící nepravidelná zrna. Biotit je červenohnědý, pleochroický, jeho obsah nepřesahuje 5 %. Místy zatlačuje amfibol nebo je v něm uzavřený. Mezi běžné akcesorie patří tence sloupcovitý apatit a titanit.

Komplex magmatických hornin je prorážen četnými pegmatitovými a aplitovými žilami, jejichž mocnost jen ojediněle přesahuje 20 cm (foto 26 a 27). Obvykle mají velmi jednoduchou stavbu a primitivní složení křemen, živec a biotit.

Holub F. V., Machart J., Manová M. (1997): The Central Bohemian Plutonic Complex: Geology, chemical composition and genetic interpretation. – Sbor. geol. věd, řada LG, 31, 27-50. Praha.

Janoušek V. Bowes D. R., Rogers G., Farrow C. M., Jelínek E. (2000): Modelling diverse processis in the petrogenesi of the composite batolit: the Central Bohemian pluton, Central European Hercynides. – J. Petrol., 41, 511-543. Oxford.

Janoušek V., Braithwaite C. J. R., Bowes D. R., Gerdes A. (2004): Magma-mixing in the genesis in Hercynian calc-alkaline granitoids: an integrated petrographic and geochemical study of the Sázava intrusion, Central Bohemian pluton, Czech Republic. – Lithia, 78, 67-99. Amsterodam.

Ledvinková V., Waldhauserová J., Palivová M. (1999): Recrystallized members of Upper Proterozoic ultrammafic magmatism in the Variscian felsic/mafic stratified plutonic series in the Teletín quarries (Central Bohemian pluton, Bohemian Massif). – Krystalinikum, 25, 49-82.

Palivcová M., Jilemnická L., Ledvinková V., Waldhauserová J. (1998): Geology and geochemistry of stratified mafic/felsic (calc-alkaline) series in the Central Bohemian Pluton (Teletín quarries): implication fot its origin. – Acta Univ. Carol., Geologica, 42, 2, 316-317. Praha.

René M. (2005): Petrogeneze magmatitů sázavského typu středočeského plutonického komplexu. – Bull. minerál.-petrolog. Odd. Nár. Muz., 13, 199-203. Praha.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava