Dětaň

Kaolinové ložisko a terciérní vulkanismus na okraji Doupovských hor.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 50°11,310´

východní délka (S42): 13°18,212´

nadmořská výška: 470 m n. m.

mapa KČT: č. 7 (C2)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 8,5 km jz od Podbořan a 750 m jjz. od obce Dětaň najdeme tři opuštěné lomy (mapa 1). Nejsevernější z nich je zcela rekultivovaný bez možnosti sběru materiálu, jižní lom slouží jako skládka komunálního odpadu. Exkurzní lokalitou je prostřední, částečně zatopený lom (foto 1, 2, 3, 4 a 5). Přístup je ze silnice Vroutek – Valeč, ze které odbočíme vpravo asi 600 m za odbočkou na Dětaň. Až k lomu vede účelová asfaltová komunikace, která je příjezdovou cestou na skládku odpadu. Ačkoliv je lom částečně zatopený, sběr studijního materiálu je bez problémů možný (foto 6 a 7).

Lokalita se nachází na v. až jv. okraji Doupovských hor a jedná se o izolovaný výskyt neovulkanických hornin v prostoru rakovnické pánve (mapa 2). Bývalý bentonitový a kaolinový lom je odkryt pod terciérním vulkanoklastickým komplexem, jehož podloží tvoří pískovce a arkózy permského stáří. Kaolinové ložisko (foto 8, 9 a 10) vzniklo zvětráváním a rozmyvem permských hornin, které se před zahájením vulkanické činnosti nacházeli na povrchu (obrázek 1). Bázi vulkanického sledu tvoří nepravidelné čočky kvarcitu, který vznikl předchozími zvětrávacími procesy.

Celý vulkanoklastický komplex je pěkně odkryt hlavně v jižní stěně lomu (foto 11, 12 a 13) a jeho mocnost kolísá kolem 40 m. Jednotlivé vrstvy v profilu jsou mírně ukloněny (zdroj pravděpodobně na ZSZ) a rozčleňují se do osmi základních souborů:

A. Nejnižší soubor o mocnosti 3 m je tvořen nezpevněnými a nevrstevnatými šedohnědými popely s úlomky dřevěného uhlí a argilitizovaných vulkanických klastů. Dnes je tento horizont pod úrovní vodní hladiny.

B. Soubor je tvořen šedými vrstvenými lapillovými tufy a dosahuje mocnosti až 4 m. Lapilli mají charakter struskových klastů o velikosti až 1 cm, odpovídají bazaltickému složení. V jemnějším materiálu jsou zastoupeny krystalky klinopyroxenu.

C. Vrstva alterovaných lávových fragmentů centimetrové velikosti s typickou červenou barvou.

D. Soubor popelovo-lapillových tufů, kde se střídají jemnozrnné červené polohy a středně zrnité šedé polohy (foto 14, 15, 16 a 17). Mocnost celého souboru je až 10 m a jednotlivé polohy mají náznak zvrstvení.

E. Komplex má mocnost 7 m a odpovídá svým složením předchozímu, pouze ve svrchní části ubývá červených poloh.

F. Komplex šedých popelových vrstev s ojedinělými vulkanickými klasty (foto 18, 19, 20, 21, 22 a 23), krystaly pyroxenu a fragmenty kalcifikovaného dřeva. Místy se objevují pyroklastické proudy o mocnosti 15-20 cm (foto 24 a 25).

G. Komplex nasedá na předchozí a je tvořen žlutavě okrovými jemnozrnnými a žlutozelenými argilitizovanými popely s pozitivní gradací uvnitř vrstev.

H. Ve spodní části tohoto souboru se ještě objevují 5-6 m mocné sekvence hrubě až středně zrnitých tufů. Na bázi mají žlutavou až žlutozelenou barvu, do zvětralého nadloží se barva mění na fialovou.

Tento komplex je překryt spodním tefritovým proudem o mocnosti kolem 5 m. Tento horninový komplex je zachován pouze v lomu, který v současnosti slouží jako skládka odpadu a v lomu, který je dnes zcela rekultivován. Na něm spočívá vyšší proud na bázi brekciovaný (1 -4 m), jinak kompaktní (asi 6 m). Vulkanické horniny jsou afyrické až mírně porfyrické s vyrostlicemi klinopyroxenu. Odlučnost hornin je deskovitá nebo místy sloupcovitá.

Mikuláš et al. (2003) provedl detailní členění oligocenních vulkanoklastik ve vztahu s paleontologickými nálezy a vyčleňuje celkem 87 odlišných vrstev.

Při vzniku vulkanoklastického komplexu byla oblast mělkým průtočným prostředím, do které sedimantoval pyroklastický proud nebo lahar souboru A z pliniovské explozivní aktivity. Soubory pyroklastických až epiklastických hornin B, C a D jsou napadanými tufy strombolské exploze. Následovaly opět pliniovské erupce souborů F-H, které vytvořily popelovo-lapillová pyroklastika vzdálená od zdroje. Závěrečnou etapu vývoje představují strombolské a havajské výlevy terestrických láv z blízkých center.

Údaje o stáří jsou podle Mikuláše et al (2003) následující:

· krystal biotitu/smektitu z tufu dává K/Ar metodou hodnotu 37,5 mil. let

· stáří bazaltické lávy v nadloží pyroklastik dává K/Ar metodou věk 32,6 mil. let.

Z paleontologických nálezů jsou nejzajímavější roztroušené fragmenty kosterních zbytků obratlovců a plazů v nejspodnější popelové vrstvě. Z ichnofosilií jsou z lokality popsány hmyzí doupata – výlitky hnízd zemních vos. Z rostlinných zbytků byly zaznamenány listnaté a jehličnaté porosty a zbytky jejich kořenových systémů.

Cajz V., Rapprich V., Radoň M. (2006): Vulkanismus v okraji Doupovských hor – vulkanologická studie paleontologické lokality Dětaň. – Zprávy o geol. výzk. v roce 2005, 13-16. Praha.

Mikuláš R. (1998): Fosilní doupata blanokřídlého hmyzu z fosilních půd na bazaltových tufech a tufitech z lokality Dětaň (oligocén Doupovských hor). – Zprávy o geol. výzk. v roce 1997, 97-99. Praha.

Mikuláš R., Fejfar O., Ulrych J., Žigová A., Kadlecová E., Cajz V. (2003): A study of the Dětaň locality (Oligocene, Doupovské hory MTS. volcanic complex, Czech Republic): Collection of Field data and starting points for interpretation. – GeoLines, 15, 91-97. Praha.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava