Stříbrné Hory - Pekelská štola

Těžba a průzkum polymetalických rud v horninách moldanubika

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°36,475´

východní délka (S42): 15°42,154´

nadmořská výška: 488 m n. m.

mapa KČT: č. 46 (B5)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 4 km severozápadně od Přibyslavi a 1 km severovýchodně od Stříbrných Hor najdeme na pravém břehu Borovského potoka největší důlní dílo havlíčkobrodského rudního revíru označované jako Pekelská štola (dříve Höllen Stollen). Štola je přístupná po polní cestě, která asi 0,5 km za Stříbrnými Horami odbočuje vlevo ze silnice Stříbrné Hory – Přibyslav. Za samotou Dolní Dvůr přejdeme po mostku Borovský potok a pokračujeme ještě asi 100 m na rozcestí, kde se dáme vlevo (mapa 1). V prudkém, zalesněném svahu nad cestou a zejména na temeni svahu při okraji lesa najdeme velké množství starých dobývek (foto 1, 2, 3, 4 a 5). Dodnes jsou patrné základy bývalé těžní věže (foto 6), v jejichž bezprostředním okolí je stále příležitost ke sběru rudních minerálů (foto 7 a 8).

Historie důlního díla Pekelská štola není přesně známa. Prokazatelně se zde pracovalo v 17. století, velmi pravděpodobně však počátek těžby spadá již do středověku. Poslední báňské práce zde proběhly v padesátých letech minulého století, kdy byl na lokalitě proveden rozsáhlý geologický průzkum. Při něm bylo nafáráno několik rudních žil o mocnosti do 10 cm. Těžba však nebyla nikdy zahájena pro ekonomicky nízkou hodnotu ložiska.

V sedmdesátých letech byla vstupní část štoly používána jako prostor pro zrání některých druhů sýrů. Dnes je vstup do štoly uzavřen a je možný pouze přes soukromý objekt při patě svahu (foto 9). Spodní patra důlního díla jsou zaplavena, přístupné části mají délku 527 metrů.

Zrudnění je typickým představitelem kyzové polymetalické mineralizace, která je geneticky spojována s dozvuky variské orogeneze v metamorfovaných horninách moldanubika (mapa 2). Vysokoteplotní zrudnění vznikalo při teplotách asi 350 °C až 400 °C z relativně slabě mineralizovaných vodných roztoků. Hlušina je téměř výhradně tvořena křemenem, karbonáty jako kalcit, dolomit, kutnohorit a rodochrozit jsou vzácné. K typickým rudním minerálům, které tvoří i masivní polohy, patří pyrit, pyrhotin, arzenopyrit a tmavý sfalerit, obsahující běžně přes 10 hm. % Fe. Další rudní nerosty (galenit, chalkopyrit, tetraedrit, markazit, argentit, pyrargyrit, kasiterit, stanin) jsou většinou jen vtroušené nebo dosahují pouze mikroskopických rozměrů.

Přímo ve štole nebo i na okolních haldách můžeme pozorovat recentní tvorbu typických druhotných minerálů, které vznikají v důsledku povrchového zvětrávání sulfidů (foto 10 a 11). Haldy jsou běžně zbarveny rezavě hnědým limonitem nebo nápadně žlutým jarositem. K rozšířeným minerálům hald patří čiré, jehlicovité, až 1,5 cm dlouhé krystalky sádrovce, zelené a zelenohnědé povlaky skoroditu nebo další druhotné nerosty arzenu. Zajímavostí štoly je bohatý výskyt schwertmannitu – druhotného síranu železa. Najdeme jej v různých morfologických podobách, jako jsou například povlaky, stalagmity, stalaktity nebo brčka. Schwertmannit vzniká srážením ze silně kyselých síranových vod s vysokým obsahem železa, jejichž výtok můžeme vidět pod domkem (foto 12 a 13), který uzavírá vstup do štoly. Dříve byl schwertmannit označován různými názvy jako glockerit nebo siderogel. Bylo však zjištěno, že se jedná o hydratovaný síran železa s vlastní krystalovou strukturou a byl tedy uznán jako samostatný minerál.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava