Žumberk

Biotitové granity železnohorského plutonu.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°52,618´

východní délka (S42): 15°51,218´

nadmořská výška: 275 m n. m.

mapa KČT: č. 45 (B6)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 6 km jv. od Slatiňan a 5 km sv. od Nasavrk leží obec Žumberk. Vyjíždíme-li z Žumberku po silnici směr Lukavice, jsou v údolí potoka Ležák založeny dva lomy patřící různým majitelům (foto 1 a 2). Lokalitou je jámový etážový lom po pravé straně silnice na pravém břehu potoka (mapa 1), patřící firmě Granita spol. s r. o. Pro vstup je nezbytné povolení majitele.

Horniny těžené jámovým lomem (foto 3, 4, 5 a 6) patří ke komplexu magmatických hornin železnohorského plutonu (mapa 2), který je součástí středočeské oblasti (bohemika). Podle členění Vachtla (1979) spadá širší okolí lokality do severní subzóny masivu, tzv. křižanovické. Hájek et al. (1979) zařazují žumberský granit spolu s křižanovickým typem mezi pozdně variské magmatity tzv. křižanovické duktilní zóny.

Subvulkanické granitoidy žumberského a křižanovického typu vystupují od přehrady Seč a dále v širším okolí řeky Chrudimky ve formě malých těles, která intrudují do tonalitů nebo bazické xenolity a plášťové horniny prorážejí formou žil. Na V od křižanovické zóny tvoří tyto horniny rozsáhlejší těleso v okolí Žumberku.

Pozdně variské biotitové granity typu Žumberk a Křižanovice lze rozdělit do tří texturních typů:

· hlavním typem je stejnoměrně zrnitý granit červené barvy,

· porfyrická facie granitu s vyrostlicemi živců

· červenofialová felsická varieta s vyrostlicemi křemene a živců.

Žumbercká žula je masivní hornina, místy s kvádrovitou odlučností, většinou ale velmi silně tektonicky rozpukaná (foto 7, 8 a 9). V připovrchových partiích dochází k intenzivnímu zvětrávání, což se projevuje změnou barvy a fyzikálních vlastností horniny (foto 10, 11 a 12). Hornina samotná může být označena jako biotitová žula, je středně zrnitá s všesměrně zrnitou stavbou (foto 13 a 14), místy přechází do porfyrických typů. Charakteristická je červená nebo červenošedá barva (foto 15, 16 a 17).

Hlavními minerály horniny je křemen s xenomorfním omezením a undulózním zhášením. K-živce mohou tvořit místy porfyrické vyrostlice, zrna jsou výrazně pertitická a jsou silně obarvena jemně rozptýleným hematitem. Hypautomorfní zrna plagioklasu jsou silně sericitizovaná, často více jádra (plněný plagioklas), bazicita je kolem An₁₅. Biotit se vyskytuje v drobných shlucích (foto 18 a 19), je silně pleochroický a je nejstarším minerálem horniny. Často je zřetelně chloritizovaný. Z akcesorických a druhotných minerálů jsou zastoupeny apatit, pyrit, chlorit, sericit, hematit, epidot a kalcit. Hornina má kyselé složení (tabulka 1), obsahy Na a K jsou vyrovnané, normalizovaná LREE křivka prudce klesá. Negativní Eu anomálie je zjevná jen u některých vzorků.

V rámci magmatického tělesa v okolí Žumberku jsou zastoupeny i mírně bazičtější typy, reprezentované amfibol-biotitovým granitem. Jedná se o šedočernou všesměrnou horninu, místy s porfyrickou strukturou. Její složení je podobné hlavnímu typu, pouze obsahuje více plagioklasu a z tmavých minerálů je zastoupen i amfibol. Amfibol je silně pleochroický, místy „korodovaný“, často tvoří shluky s biotitem. Jeho zastoupení nepřevyšuje 5 %.

V biotitové rule v lomu u Žumberku můžeme běžně pozorovat ostře ohraničené tmavé uzavřeniny (foto 20, 21 a 22). Jejich velikost je obvykle několik málo cm, mají tmavě šedou až šedočernou barvu a jsou velmi jemně zrnité. Hlavním minerálem je chloritizovaný biotit, ze světlých součástek jsou v přibližně rovném poměru zastoupeny K-živce a plagioklas, méně běžný je křemen. Z akcesorií najdeme apatit, epidot a magnetit. Horninu lze označit jako melagranit nebo melagranodiorit.

Biotitový granit je místy protkán křemennými žilkami (foto 23) a na puklinách najdeme sulfidickou mineralizaci, především pyrit a chalkopyrit (foto 24 a 25).

Intruze žumberského granitu, podobně jako granit od Křižanovic a křemenný diorit od Skutče, je řazena do nejmladší etapy vývoje železnohorského plutonu a svým stářím asi 320 miliónů let patří do pozdně variské etapy orogenního vývoje.

Hájek J., Špaček J., Drozen J. (1997): The Železné hory pluton and its mantle rocks. – Sbor. geol. věd., řada LG, 31, 51-66. Praha.

Chmelař J., Veselý V. (1968): Geologické poměry nasavrckého masivu. – Věstník ÚÚG, XLIII, 431-440. Praha.

Knotek M. (1989): Petrologie nasavrckého masívu. – Acta Unv. Carol., Geologica, 1, 1-27. Praha.

Vachtl J. (1975): Comparsion of two vulcano-plutonic granite formations of the Nasavrky massif, Czechoslovakia. – Acta Univ. Carol., 3, 199-220. Praha.

Vachtl J. (1979): Geostrukturní poměry nasavrckého masívu (Železné hory). – Věstnk ÚÚG, 54, 1, 1-10. Praha.

Vodička J. (1950): Petrografické poměry v okolí Lukavice a Žumberka v Železných horách. – Sbor. stát. geol. úst., 17, 185-240. Praha.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava