Špindlerův Mlýn - Pevnost

Zvětrávání granitoidů krkonošsko-jizerského masivu

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 50°45,200´

východní délka (S42): 15°36,258´

nadmořská výška: 1012 m n. m.

mapa KČT: č. 22 (B3)

Asi 3 km s. od centra Špindlerova mlýna a 500 m jjv. od bývalé Davidovy boudy tvoří drobnou dominantu kóta Pevnost (1011,8 m). Přístup je možný např. ze Špindlerova mlýna na Dívčí lávky a odtud po žluté turistické značce ve směru Petrova bouda (mapa 1). Asi 2 km od Dívčích lávek, cca 100 m před chatou Školička odbočíme vlevo a po 300 m dojdeme po lesní cestě k výchozům na kótě (foto 1, 2 a 3). Lokalita se nachází v chráněném území a je potřeba dodržovat platná pravidla.

Lokalita se nachází v oblasti krkonošsko-jizerského krystalinika a to v části, která je tvořena krkonošsko-jizerským masivem (mapa 2). V rámci krystalinika vystupuje masiv v jádře klenbové struktury a prostupuje nejstaršími komplexy, především svory velkoúpské skupiny.

Krkonošsko-jizerský masiv je budován více typy hornin, širší okolí lokality je tvořeno horninovým typem, který je charakteristický pro hlavní hřeben Krkonoš a je označován jako středně zrnitá biotitová žula, obvykle neporfyrické stavby (foto 4). Horniny je světle šedá a již makroskopicky lze rozlišit křemen, K-živce a biotit (foto 5). Místy přechází do porfyrické variety se zřetelnými vyrostlicemi K-živců (foto 6). Ve svrchní části výchozů je hornina silně zvětralá (foto 7), charakteristický způsob zvětrávání vytváří nápadné morfologické tvary (foto 8 a 9).

Morfologicky lze výchozy na lokalitě označit jako skalní hradbu (foto 10), u které typicky převažuje rozloha nad výškou. Tento morfologický fenomén vzniká chemickým zvětráváním hornin, které překryjí odolnější jádro a následným odnosem zvětralinového pokryvu a tím dojde k odkrytí vlastní skalní hradby. Na výchozech Pevnosti lze dobře sledovat desky, které se oddělují podél horizontálních puklin (foto 11 a 12) a připomínají exfoliační klenby známé např. z okolí Žulové. V tomto případě se ale jedná o deskovitou odlučnost granitu a reliéf stěny vznikl selektivním vyvětráváním (foto 13).

Granitoidy jsou místy pronikány pegmatitovými žílami a mocnosti do 20 cm. Mají nápadně hruběji zrnitou texturu a jejich složení je zpravidla omezeno na křemen a živec (foto 14 a 15).

Podobných skalních hradeb najdeme v Krkonoších celou řadu, např. Dívčí kameny (foto 16) nebo Harrachovy kameny (foto 17). Za pěkného počasí je z výchozů na Pevnosti velmi pěkný výhled nejen do údolí, ale i na Kozí hřbety a hlavní hřeben Krkonoš (foto 18).

Chaloupský J., Červenka J., Jetel J., Králík F., Líbalová J., Píchová E, Pokorný J., Pošmourný K., Sekyra J., Shrbený O., Šalanský K., Šrámek J., Václ J. (1989): Geologie Krkonoš a Jizerských hor. – ČGÚ v nakladatelství Academia, Praha. 288 stran.

Klomínský J. (1969): Krkonošsko-jizerský granitoidní masiv. – Sbor. Geol. věd, řada Geologie, 15, 7-132.

Rubín J., Balatka B., Ložek V., Malkovský M., Pilous V., Vítek J. (1986(: Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. – Academia Praha. 316 stran.