Dobříš

Horniny štěchovické skupiny mladšího proterozoika Barrandienu.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°46,258´

východní délka (S42): 14°09,832´

nadmořská výška: 371 m n. m.

mapa KČT: č. 38 (B2)

Asi 15 km sv. od Příbrami a 1,5 km j. od kostela v Dobříši se nachází opuštěný lom Jezírko (foto 1, 2, 3, 4). Spodní část lomu je zatopená (foto 5, 6, 7), v povrchové úrovni je ale dostatek materiálu ke sběru. Lokalita se nachází po pravé straně silnice, která vede z Dobříše jižním směrem a je přípojkou na dálnici Praha – Příbram (mapa 1). Vstup do lomu je asi 300 m za zástavbou, tj. objekty zemědělského družstva (foto 8). Lom je využíván pro vodárenské účely a pro vstup je nezbytné povolení majitele.

V lomu jsou odkryty sedimenty mladšího proterozoika Barrandienu, reprezentované horninami štěchovické skupiny (mapa 2, foto 9 a 10) a odrážející ve svém vývoji počínající horotvorné procesy kadomského vrásnění. Jde o sled rytmicky se střídajících prachovitých a jílových břidlic, prachovců a drob (foto 11, 12, 13, 14, 15, 16), často s dobře vyvinutým gradačním zvrstvením, proudovými stopami, skluzovými deformacemi a dalšími znaky indikujícími relativně hlubokovodní sedimentaci flyšového rázu. Charakteristické jsou polohy parakonglomerátů, označovaných v území západně od Vltavy jako dobříšské slepence (foto 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23). Tyto horniny tvoří ploché čočky o rozměrech řádu kilometrů (v řezech zhruba kolmých ke směru transportu). Jejich pozice neindikuje mělčiny v pánvi, ale naopak její hlubší partie (Röhlich 2007).

Ve valounovém materiálu slepenců převládají droby a prachovce pocházející, podobně jako vzácnější klasty břidlic a spilitů, z oblasti barrandienského proterozoika. Velké prostory proterozoických terénů však z rámce možných zdrojových oblastí vylučuje malý podíl buližníků. Poměrně hojné valouny tufogenních adinol, andezitů a dacitů naznačují svým rozložením přínos z antiklinální elevace mníšecko-davelského pruhu. Problematický je původ granitoidních valounů, které se v dobříšských slepencích sporadicky vyskytují. Svým petrografickým charakterem odpovídají převážně intermediárním intruzívním magmatitům v rozsahu od granodioritů do tonalitů a křemenných monzodioritů, plagiaplitům, aplitům a mikrogranitům. V oblasti metamorfovaného sedlčansko-krásnohorského ostrova byly v dobříšských slepencích zjištěny i kyselejší typy granitů a trondhjemity. Ve srovnání s valouny leukokratních žul a adamellitů pocházejících z kambrických žiteckých slepenců jsou valouny z dobříšských slepenců zřetelně bazičtější. Jejich zdrojová oblast tak byla erodována a denudována do značně větší hloubky, zatímco granitoidy ze slepenců žiteckých pocházejí z úrovní mělčích, případně z jiné zdrojové oblasti. Zřetelným rysem chemismu granitoidů je jejich peraluminita a u části i zřetelná převaha Na₂O nad K₂O. Svým chemickým složením tak mohou připomínat některé horniny jílovského pásma a granodiority pocházející ze starých slepenců vyskytujících se v oblasti Saska a Lužice; překvapivě blízké vztahy byly zaznamenány k intermediárním magmatitům brunovistulika. Na rozdíl od převahy drobových valounů v materiálu dobříšských slepenců je pro slepence saxothuringika a saxolugika signifikantní převaha břidlic, ryolitů, keratofyrů a granitů.

Chlupáč I., Brzobohatý R., Kovanda J., Stráník Z. (2002): Geologická minulost České republiky.- Academia Praha, 436 s.

Fiala F. (1984): K problematice valounů granitoidů ze svrchnoproterozoických dobříšských slepenců.- Čas. mineral. geol., 29, 4, 379-399, Praha.

Klápová H., Hyršl J. (2000): Correlation of Neoproterozoic conglomerates of the Barrandian, Saxothuringian and Moldanubian units.- Věst. ČGÚ (Bull. of the Czech Geol. Surv.), 75, 3, 217-228, Praha.

Röhlich P. (2007): Kde byl korálový útes ve zlíchovském souvrství středočeského devonu?- Zpr. geol. Výzk v r. 2006, 36-38, Praha.