Pohled u Havlíčkova Brodu

Ruly moldanubika a granitoidy okraje moldanubického plutonu.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°35,823´

východní délka (S42): 15°39,733´

nadmořská výška: 441 m n. m.

mapa KČT: 46 (B4)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 6 km v. od Havlíčkova Brodu leží v údolí Sázavy obec Pohled (mapa 1). Ve svahu nad řekou a železniční tratí je jihovýchodně od obce založen etážový lom (foto 1, 2, 3, 4 a 5). Do lomu je z obce přístup po asfaltové komunikaci, která odbočuje vlevo ze silnice Pohled – Dlouhá Ves. Lom je činný a pro vstup je nezbytný souhlas majitele lomu.

Širší okolí lokality je budováno monotónním komplexem hornin moravského moldanubika (mapa 2). Horniny jsou většinou silně migmatitizované (foto 6 a 7) a místy jsou prostoupené až několik metrů širokými mylonitovými pásy. Převažujícím typem jsou biotitové a sillimanit-biotitové pararuly (foto 8, 9 a 10) v různém stupni migmatitizace. Přítomny jsou tělesa serpentinitů, amfibolitů, granitoidů a aplitové a pegmatitové žíly. Celý horninový komplex metamorfovaných hornin má průběh foliace SSZ-JJV se sklonem k ZJZ. Běžné je lokální provrásnění a silné tektonické porušení hornin puklinovými a klivážovými systémy. Tento stav pravděpodobně souvisí s blízkou přibyslavskou mylonitovou zónou.

Biotitické pararuly jsou obvykle šedé až tmavě šedé horniny s výrazně plošně paralelní texturou. Struktura je granolepidoblastická až lepidogranoblastická, místy se objevují porfyroblastické struktury s porfyroblasty živců. Hlavními minerály jsou křemen, plagioklas, biotit a muskovit. Plagioklasy jsou obvykle velmi silně sericitizované s polysyntetickým dvojčatěním (foto 11 a 12). Biotit i muskovit tvoří hrubě lupenité agregáty (foto 13 a 14) s jednotnou orientací a jejich polohy se často střídají se zrny křemene a živců. Biotit je často silně chloritizovaný. Z vedlejších a druhotných minerálů jsou zastoupeny sillimanit, chlorit, granát, apatit, zirkon a titanit.

Amfibolitová tělesa tvoří vložky o mocnosti do 10 m, hornina je tmavě šedá s paralelní texturou. Hlavním tmavým minerálem je amfibol, podřadně je přítomen biotit. Ze světlých minerálů převažuje plagioklas, akcesoricky jsou přítomny křemen, epidot a pyrit. Amfibolity moldanubika lze z chemického hlediska rozdělit do dvou skupin: první (asi 90 % amfibolitů v moldanubiku) vznikly metamorfózou ultrabazických hornin, druhá skupina (erlán-amfibolitové stromatity) pochází z vulkanosedimentárních hornin (Moravcová, 1999). Typický moldanubický amfibolit můžeme charakterizovat jako metamorfovaný přechodný nebo tholeitický typ bazaltu s nízkým zastoupením K a vysokým obsahem Mg a Fe. Pozici původního magmatu lze předpokládat na oceánském dně (T-typ MORB) nebo ostrovním vulkanickém oblouku.

Magmatické horniny jsou zastoupeny tělesem horniny, která je obvykle označována jako dvojslídný granit („pohledská žula“) a jejíž geneze je spojována s melechovským masivem moldanubického plutonu. Hornina je světle šedá, středně zrnitá s porfyrickou strukturou (foto 15, 16, 17 a 18). Podle minerálního složení křemen, plagioklas, biotit je vhodnější ji označit jako leukokratní granodiorit až tonalit. Porfyrické vyrostlice tvoří xenomorfná křemen, automorfní až hypautomorfní plagioklasy s výrazně zonální stavbou a lištovitý biotit. Základní hmotu reprezentují drobná zrna křemene, živců a biotitu. Celková stavba velmi připomíná žilné horniny typu mikrogranitů. Aplitové žíly mají mocnost od několika centimetrů do několika decimetrů a protínají všechny typy hornin. Mají pouze primitivní složení křemen a živec.

Pegmatitové žíly jsou méně hojné, charakter jedné z nich byl popsán v práci Welser, Záruba (2004). Pegmatitová žíla diskondartně protíná komplex metamorfovaných hornin, mocnost dosahuje 40–70 cm, ojediněle 120 cm. Těleso vykazuje zonální stavbu, od okraje aplitický lem, granitická a bloková jednotka. Aplitový lem má mocnost do 5 cm a je složen z křemene, živce a biotitu, na kontaktu s amfibolitem se objevují i amfibolové sloupečky. Granitický pegmatit obsahuje K-živec a biotit, křemen je zastoupen podružně. K-živce mají formu vyrostlic (foto 19 a 20), barva je šedá nebo růžová, zřetelné je mikroklinové dvojčatění. Biotit tvoří tabulky velkých rozměrů tmavě hnědočerné barvy (foto 21 a 22), celkový podíl v hornině je vysoký. Na některých žilách byly nalezeny až centimetrová zrna nebo sloupcovité krystaly světle zeleného až modrozeleného fluorapatitu. Střední část pegmatitu místy tvoří blokový pegmatit složený z až 20 cm velkých K-živců a křemene.

Poměrně častým jevem jsou uzavřeniny ultrabazických hornin. Na první pohled působí odlišně od okolních hornin nejen barvou, ale i složením a zrnitostí. Jejich přítomnost je zvýrazněna reakčním lemem (foto 23, 24, 25 a 26). Tvar uzavřenin je nejčastěji oválný či oválně protáhlý, v hornině tvoří náhodně rozmístěná „hnízda“. Každá z ultrabazických nodulí je tvořena jádrovou horninou či jádrem a reakčním antofylitovým lemem.

Na lokalitě byly nalezeny dva typy uzavřenin. První typ tvoří nodule tvořené jemnozrnným, kompaktním černým dunitem. Textura horniny je všesměrná, kolem jádra je vyvinut výrazný reakční lem. Ten je tvořen vláknitým, hedvábně lesklým amfibolem šedobílé barvy, který radiálně narůstá na jádrovou horninu. Jednotlivá vlákna amfibolu dosahují délky kolem jednoho až dvou centimetrů a dále jsou obklopena vrstvou biotitu, mocnou jeden až pět centimetrů. Mezi amfibolovým lemem a samotnou jádrovou horninou je patrná několikamilimetrová vrstva mastku. Dunit obsahuje olivín, který tvoří automorfně omezená, nedokonale štěpná, stejnoměrně veliká zrna, bez znaků přeměn. Mastek tvoří shluky jemně šupinkatých agregátů kolem zrn olivínu, které směrem k okraji jádrové horniny přibývají.

Flogopit je jemně šupinkatý, chromit tvoří automorfně omezená zrna kosočtvercového průřezu. Plagioklas tvoří hypautomorfně omezené vyrostlice s typickým polysyntetickým lamelováním a štěpností.

Druhým typem uzavřenin je středně zrnitý, kompaktní hornblendit se všesměrnou texturou. Reakční lem na styku s okolní rulou je mnohem méně nápadný než u předcházejícího typu uzavřenin a je tvořen málo mocnou vrstvou biotitu (do 1 cm). Amfibol v jádrové hornině je automorfně až hypautomorfně omezený, nestejnoměrně zrnitý, dokonale štěpný, má nazelenalou barvu a je zřetelně pleochroický. Granát tvoří izometrická bezbarvá zrna, akcesoricky je přítomen titanit.

Lom u Pohledu se nachází přibližně v centru havlíčkobrodského rudního revíru. Zrudnění je vázáno na puklinový systém směru SZ-JV a převažují v něm pyrit a sfalerit, méně jsou zastoupeny galenit, arzenopyrit a pyrhotin. Některé pukliny jsou vyplněny až 30 cm mocnými žilkami, které obsahují křemen, pyrit, pyrhotin a Fe bohatý sfalerit. Sfalerit je rovněž zajímavý vysokými obsahy In, v oblasti se dokonce mluví o indiové anomálii. Rovněž je možné nalézt masivní agregáty pyritu, často s framboidální strukturou. Sulfidy tvoří běžnou akcesorii ve většině horninových typů.

Dobeš P., Malý K. (2001): Mineralogie polymetalických rudních výskytůve střední části havlíčkobrodského revíru. – Vlastivědný sborník Vysočiny, 15, 51-85. Jihlava.

Moravcová, O. (1999): Geochemistry of Moldanubian amphibolites.- Krystalinikum, 25, 83-103.

Turek K. (2006): Charakteristika ultrabazických uzavřenin v horninách moldanubika na lokalitách Polnička a Pohled. – MS bakalářská práce, Přírodovědecká fakulta MU Brno.

Welser P., Záruba J. (2004): Biotitický pegmatit s fluorapatitem od Pohledu u Havlíčkova Brodu. – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz., 12, 216-219. Praha.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava