Vlčí hora u Černošína

Terciérní olivinické nefelinity s vyrostlicemi pyroxenu a amfibolu.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°48,743´

východní délka (S42): 12°51,593´

nadmořská výška: 646 m n. m.

mapa KČT: č. 28 (B7)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 16 km v. od Tachova a 1,7 km zjz. od kostela v Černošíně (mapa 1) se na sv. svahu kóty Vlčí hora (703,6 m) nachází odkryvy a výchozy neovulkanických hornin (foto 1, 2, 3 a 4). Na lokalitu se dostaneme ze silnice č. 230 Černošín – Planá. Asi 700 m za obcí na mírném vrcholku vede úzkým remízkem asfaltová odbočka vlevo. Po 500 m mírného stoupání se cesta stáčí doleva a stále stoupá (foto 5). Asi 100 m pod hřebenem se dáme vpravo přes louku (foto 6) a ve smrkovém lese asi 50 m od okraje lesa v průseku (foto 7 a 8) najdeme výkopy.

Vlčí hora je výrazným morfologickým fenoménem v krajině. Elevace je tvořena masivem olivinického nefelinitu o velikosti asi 1,5 x 2,5 km, který patří terciérní vulkanické formaci Českého masivu. Horniny, kterými vulkanické těleso proráží, patří k zbraslavské skupině barrandienského proterozoika a lze je označit jako chloriticko-sericitické fylity (mapa 2). Průnik magmatických hornin je dáván do spojitosti s mariánskolázeňským zlomem.

Vlastní magmatická hornina může být značena jako aglomerátový tuf nebo struskovitá láva (foto 9 a 10), která odpovídá olivinickému nefelinitu s proměnlivým zastoupením foidů (složení tabulka 1) nebo podle jiných autorů ji lze označit jako leuciticko-nefelinický bazanit. Horniny mají charakter silně porézních struskovitých láv (foto 11 a 12), často s úlomky kausticky přepracovaných fylitů. Velmi běžná je silná alterace hornin. Součástí vulkanické činnosti jsou i pyroklastika velikosti prachu, písku, lapill i balvanů, místy se vyskytují sopečné strusky.

Typickým rysem hornin je porfyrická struktura, kdy několikacentimetrové vyrostlice tvoří pyroxeny a amfiboly (foto 13, 14 a 15). Pyroxen je běžně označován jako augit (obrázek 1), ale správná klasifikace je klinopyroxen salitového složení. Pyroxen tvoří volné jednoduché krystaly protažené podle vertikální osy s hojně zastoupenými prizmaty {110} a {011}, ale často i dvojčata podle {100} a vzácněji podle {101}. Velikost krystalů se běžně pohybuje až kolem 3 cm, v litaratuře jsou popsány i krystaly s délkou 10 cm. Povrch krystalů je většinou matný, někdy mírně korodovaný či znečištěný zbytky tufu; vzácněji jsou krystaly pěkně lesklé a dokonale omezené. Relativně běžné jsou náhodné srostlice několika krystalů, nejčastěji jednoho většího s narostlými či vrostlými menšími krystaly. Vzácně byly nalezeny i paralelní srůsty několika krystalů. Často zarůstají drobné krystaly pyroxenu do krystalů amfibolu.

Amfibol je možno klasifikovat jako oxykearsutit a jeho krystaly jsou zpravidla sloupcovité podle vertikály, vzácně se objevují krystaly čočkovitého habitu. Terminální zakončení krystalů je často hojnoploché. Velikost bývá běžně do cca 5 cm, vzácně až 10 cm, známé jsou i krystaly o délce 15 cm. Amfibol tvoří nejčastěji volné jednoduché krystaly, jen vzácněji rovnoběžné penetrační srůsty dvou krystalů, či náhodné srůsty menších krystalů na větší. Obvykle krystaly amfibolu jeví známky natavení (oblé hrany, nedokonalá až zcela nezřetelná krystalografická omezení, vysoký skelný lesk krystalových ploch, apod.).

Kromě pyroxenu (až 90 % v hornině) a amfibolu (10 –20 % v hornině) se akcesoricky objevuje i olivín. Olivín je přítomen jako běžný horninotvorný minerál v nefelinitu, nebo ve formě vyrostlic krystalů o velikosti až 30 mm nebo krystalů vrostlých do pyroxenu. Krystaly mají nízce sloupcovitý až tlustě tabulkovitý habitus. Povrch krystalů olivínu je pokryt vrstvičkou rezavě hnědých oxidů železa, barva olivínu není typická vzhledem k pokročilé přeměně. Hrany a roky krystalů jeví známky natavení, což ukazuje na vznik olivínů a amfibolů v jiné části magmatického krbu než kde vznikal pyroxen. Obsah fayalitové složky je kolem 17 %.

Z dalších minerálů byly v aglomerátových tufech popsány biotit, tvořící vyrostlice v nefelinitu a dále hyalit, phillipsit a aragonit, které vzácně vyplňující drobné dutinky v podobě povlaků nebo kuliček.

Na lokalitě je možný sběr skutečně pěkných vzorků pyroxenu a amfibolu nejen na výchozech, ale i ve výkopech, které najdeme na řadě míst pod vrcholem Vlčí hory.

Navrátil Z., Šrein V. (1997): Krystalovaný olivín v tufech Vlčí hory u Černošína. – Bull. min.-petr. odd. NM v Praze. 4-5, 177-178. Praha.

Pauliš P. (2000): Nejzajímavější mineralogická naleziště Čech. – Kuttna Kutná Hora. 112 stran.

Shrbený O. (1979): Geochemistry of the West Bohemian neovulcanics. – Čas. Mineral. Geol. 24, 1, 9-21. Praha.

Ulrych J. (1986): Oxykaersutity z Vlčí hory u Černošína v západních Čechách ve srovnání s kaersutitickými amfiboly Českého masívu. – Sbor. Západočes. Muz. Plzeň, Přír., 61, 1-46. Plzeň.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava