Sovolusky

Spilitové polštářové lávy chvaleticko-sovoluského proterozoika.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°58,307´

východní délka (S42): 15°32,671´

nadmořská výška: 305 m n. m.

mapa KČT: č. 45 (A2)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 9 km zsz. od Heřmanova Městce leží obec Sovolusky. Přibližně 400 m sv. od obce najdeme uprostřed louky remízek (foto 1, 2 a 3) s četnými výchozy hornin a pravděpodobně drobný opuštěný lomek (foto 4, 5 a 6). Na lokalitu se dostaneme z místní asfaltové komunikace, která propojuje obec Sovolusky s obcí Urbanice. Asi 200 m za posledními domy v Sovoluskách musíme po pravá straně přejít asi 200 m k malému remízku (mapa 1). Na turistických mapách je lokalita označena jako Skalka u Sovolusk a jedná se o chráněnou lokalitu.

V oblasti v. a jv. od Kolína, z. až jv. od Heřmanova Městce a j. až jz. od Chrudimi vystupuje pruh krystalických hornin sz.-jv. směru, který na jižním okraji hraničí s železnohorským plutonem, na jz. s podhořanským a kutnohorsko-svrateckým krystalinikem a v severní části je překryt křídovými sedimenty české křídové tabule. Uvedené komplexy hornin jsou podle autorů (1994) řazeny ke středočeské oblasti (bohemikum) a jsou zde rozlišeny dvě jednotky – proterozoikum Železných hor a chrudimské paleozoikum. Mísař a kol. (1983) řadí tyto jednotky rovněž ke středočeské oblasti a rozlišuje zde podhořanské krystalinikum a chvaleticko-sovoluské proterozoikum (obrázek 1).

Chvaleticko-sovoluské proterozoikum je vymezeno na J podhořanským krystalinikem, na S se noří pod křídové sedimenty a na V je diskordantně překryto sediementy chrudimského paleozoika. Celá jednotka je velmi podobná kralupsko-zbraslavské a štěchovické skupině barrandienu. Jednotka se na základě existující diskordance dělí na dvě skupiny:

· chvaletická skupina je tvořena fylitizovanými jílovitými břidlicemi, drobovými břidlicemi, grafitickými fylity a tufitickými horninami. Typické jsou rovněž bazické vulkanity a tělesa gaber, zvláštní význam má horizont kyzových břidlic, který byl ve starší literatuře využíván k rozdělení skupiny na nejstarší předložiskový, ložiskový a nejmladší položiskový oddíl. Tektonicky je skupina ohraničena vůči podhořanskému krystaliniku, v jehož nadloží se nachází. Metamorfní stupeň hornin definuje chloritová zóna, jen ve střední části se objevuje granát.

· sovoluská skupina je soubor sedimentárních a vulkanických hornin, reprezentovaný především jílovitými a drobovými břidlicemi, slepenci a spilitizovanými porfyrity, keratofyry a jejich tufy. Tento soubor se dříve označoval jako eokambrium. Součástí komplexu jsou rovněž flyšoidní horniny s konglomeráty, které se podobají některým sekvencím z barrandienu. Metamorfní stupeň celého komplexu hornin odpovídá chloritové zóně.

Horniny v zašlém lomu a výchozech nedaleko Sovolusk reprezentují proterozoické submarinní erupce metabazaltů a spilitů „předložiskového oddílu“ chvaleticko-sovoluského proterozoika. Tělesa přeměněných vulkanických hornin jsou uložena v drobách, arkózách, drobovitých a jílovitých břidlicích sovoluské skupiny. Vulkanity mají charakter polštářových brekcií (foto 7, 8, 9, 10 a 11), kdy polštáře šedozeleného intersertálního spilitu o velikosti až 20 cm (složení viz tabulka 1) jsou tmeleny tmavě zelenou mezerní hmotou (foto 12). Struktura spilitů je intersertální nebo divergentně paprsčitá, místy fluidální. Lištovitý plagioklas (většinou oligoklasového složení) je silně saussuritizovaný, zatlačuje ho směs zoisitu, albitu a křemene. V základní hmotě se objevuje aktinolit, klinozoisti, magnetit, leukoxen a vzácně pseudomorfózy amfibolů po augitu a olivínu. Běžné jsou mandličky vyplněné klinozoisitem a chloritem. Výplň mezi jednotlivými polštáři tvoří bazická hornina se složením amfibol, chlorit, leukoxen, křemen a klinozoisit.

Spility a metabasalty se tlakovým působením mohou místy měnit na zelené břidlice až epidotické amfibolity. Tyto horniny se potom skládají ze zeleného amfibolu, chloritu, biotitu, ilmenitu, kalcitu, křemene a oligoklasu, akcesoricky obsahují klinozoisit, titanit, apatit a granát. V komplexu sovoluské skupiny jsou rovněž běžné jemně zrnité, zřetelně vrstevnaté tufy. Střídají se silně kalcitizované a jemnozrnné fylitizované polohy.

Zastoupení vulkanických hornin v mladším ložiskovém oddílu chvaleticko-sovoluského proterozoika je zanedbatelné.

Fiala F. (1978): Tektonomagmatické vztahy paleovulkanitů Železných hor. – Sbor. Nár. muz. v Praze, vol. XXXIV B, 1, 1-24. Praha.

Kolektiv autorů (1994): Regional geological subdivision of the bohemian Massif on the territory of the Czech Republic. – Journal Czech Geol. Soc., 39, 1, 127-144. Praha.

Mísař Z., Dudek A., Havlena V., Weiss J. (1983): Geologie ČSSR I. Český masív. – SPN Praha. 336 stran.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava