Ratboř

Granátické serpentinizované peridotity kutnohorského krystalinika

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°58,879´

východní délka (S42): 15°09,891´

nadmořská výška: 280 m n. m.

mapa KČT: č. 42 (C3)

Asi 6 km jz. od Kolína leží obec Ratboř. Lokalitu tvoří umělé odkryvy a haldy, které se nachází asi 500 m sv. od kostela a 300 m jv. od železniční stanice (mapa 1). K lokalitě vede panelová cesta, které po 200 m končí u čističky odpadních vod a dále je třeba pokračovat asi 150 m po proudu malého potoka (foto 1). V pravém svahu najdeme několik výkopů, drobných odkryvů a hald (foto 2 a 3).

Lokalita se nachází v kutnohorském krystaliniku, které je některými autora řazeno do tzv. kutnohorsko-svratecké oblasti (mapa 2), jiní autoři jej považují za okrajovou součást moldanubika. Podle Nováka a Vrbové (1996) se v okolí Ratboře jedná o malínskou skupinu, které tvoří jednu z částí kutnohorského krystalinika. V širším okolí je většina krystalinika překryta křídovými sedimenty korycanského souvrství nebo pleistocenními sprašemi a sprašovými hlínami.

V celé oblasti byl pod sedimentárním pokryvem díky magnetickým měřením zaznamenán zvýšený výskyt ultrabazických těles. Celkem bylo zmapováno 16 různě velkých těles, která jsou uspořádána do tří pásů směru SV-JZ, vzájemně posunutých o 2, resp. 5 km:

· pásmo bečvársko-dobešovické má délku 10 km a je tvořeno 6 hadcovými tělesy

· pásmo bylansko-kačinské s délkou 13 km je tvořeno 6 tělesy a

· pásmo malešovsko-perštejnecké má délku 5 km a tvoří jej 4 tělesa.

Tělesa hadcových hornin mají různé rozměry, největším tělesem je ultrabazikum kačinské s rozlohou asi 4 km². Hadcová tělesa jsou překryta sypkými produkty jejich zvětrávání, na které transgredovaly křídové sedimenty. Některá rezidua lze označit jako niklonosná s obsahy do 1 % Ni. Nikl je vázán na Ni hydrosilikáty, které v reziduích mohou tvořit drobné žilníky.

Na lokalitě Ratboř se setkáme se serpentinity tmavě šedé až černošedé barvy s výraznými porfyroblasty granátu (foto 4) s převažující pyropovou složkou. V čerstvých blocích hornin je zastoupení granátu proměnlivé, setkáme se i s chrysotilovými žilkami. Kolem některých zrn bývají zachované kelyfitické lemy druhorných minerálů. Těleso patří do pásma bečvársko-dobešovického a správné označení horniny je granátický serpentinizovaný peridotit. Hornina je překryta svahovými sedimenty a je částečně odkryta díky práci sběratelů granátů (foto 5, 6 a 7). Ve svrchní části tělesa je mocná zvětralinová zóna, která je místy nápadná pestrým zbarvením a částečně je tvořena polohami červeného jaspisu (foto 8, 9 a 10). Ze zvětralinového detritu granáty snadno vyvětrávají a lze je potom sbírat jako volné krystaly.

V 18. a počátkem 19. století byl granát těžen a tato surovina se zpracovávala v nedalekém Kolíně.

Novák J. K., Vrbová H. (1996): Petrogenesis and geochemistry of mafic rocks from the Kutná hora Crystalline Complex and the neighbouring part of the Rataje Micaschist Zone. – Geolines, 4, 1-17. Praha.

Pauliš P. (2003): Nejzajímavější mineralogická naleziště Čech II. Kuttna, Kutná Hora. 136 stran.

Strnad J. (1972): Hadce a jejich nikonosná rezidua v podloží křídy v okolí Kutné Hory. – Věst. ÚÚG, 47, 107-110. Praha.

Obrazová dokumentace k lokalitě Ratboř

mapa 1

mapa 2

foto 1

foto 2

foto 3

foto 4

foto 5

foto 6

foto 7

foto 8

foto 9

foto 10