Prosetín u Skutče

Granodiority až tonality železnohorského plutonu s uzavřeninami drobných těles granitů.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°49,889´

východní délka (S42): 15°56,817´

nadmořská výška: 436 m n. m.

mapa KČT: č. 47 (E1)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 4 km zjz. od Skutče, 500 m z. až jz. směrem od obce Prosetín najdeme několik jámových lomů. Největší z nich najdeme po levé straně silnice vedoucí do Mokrýšova a Dřevše, asi 300 m za obcí (mapa 1). Pro vstup je nezbytný souhlas majitele lomu.

Horniny, které se těží v jámovém lomu (foto 1, 2, 3 a 4), spadají podle Vachtla (1979) do severní strukturní zóny železnohorského plutonu a to do její části označované jako skutečsko-bojanovská subzóna. Subzóna tvoří jedno z nejrozsáhlejších intruzivních těles železnohorského plutonu. Knotek (1989) řadí tuto část plutonu k jeho střední části a označuje ji jako centrální tonalit-granodioritové těleso (mapa 2). Celé těleso je faciálně velmi členité. V západní části tělesa najdeme mezi Sečí a Polánkou horniny typu hybridních granodioritů s cordieritem, silně usměrněné a kontaminované horninami původního pláště, do nichž místy přechází. Jejich stáří bylo určeno na asi 360 mil. let. Ve východní části (tzn. i v okolí Prosetína) se jedná o horniny řady granodiorit – tonalit – křemenný diorit prostoupené tělesy nebo žílami leukokratních žul. Stáří hornin bylo datováno na 332-336 mil. let.

Hájek et al. (1997) přímo vyčleňuje granodiority skutečského typu, přičemž petrograficky se jedná o amfibol-biotitové a biotitové granodiority až křemenné diority. V sv. části železnohorského plutonu tvoří granodiority skutečského typu několik těles různé velikosti, která jsou protažena sv.-jz. směrem. Intrudovala pravděpodobně do silně migmatitizovaných a granitizovaných hornin pláště, což dokumentují četné šlíry a relikty amfibolových rul a biotitových rohovců v granodioritech.

Granodiority skutečského typu jsou jemně až středně zrnité horniny tmavě šedé až modrošedé barvy (foto 5 a 6), někdy vykazují slabou přednostní orientaci minerálních součástek. Hlavními minerály jsou kyselý plagioklas, křemen a místy K-živec, z tmavých minerálů je to biotit a amfibol. Akcesorické minerály jsou reprezentovány apatitem, magnetitem, zirkonem, sericitem, chloritem a kalcitem. Světlejší variety odpovídají zpravidla granodioritu, melanokratní typy lze klasifikovat jako tonality, výjimečně diority. Chemické složení je variabilní, v TAS diagramu spadají granodiority do pole dacitů, andezitů, trachytů nebo trachyandezitů.

Hlavním horninovým typem je v činném lomu drobnozrnný až středně zrnitý amfibol-biotitový granodiorit nebo drobně zrnitý biotitový granodiorit s amfibolem (foto 7 a 8). Horniny jsou většinou všesměrně zrnité s modrošedou barvou a jednotlivé typy do sebe plynule přechází. Plagioklas tvoří krátce sloupcovité automorfní až hypautomorfní krystaly, které mají často výrazně zonální stavbu nebo vykazují polysyntetické dvojčatění. Bazicita je kolem An₃₇. Křemen tvoří xenomorfní zrna do velikosti 2 mm. K-živec je zastoupen v malém množství, obvykle vykazuje mikroklinové mřížkování. Amfibol je automorfní nebo hypautomorfní, světle zelený se zřetelným pleochroismem. Biotit tvoří lištovité agregáty nebo šupinky s výrazným pleochroismem, často bývá chloritizován.

V granodioritech najdeme řadu uzavřenin nebo i větších těles více mafických hornin, které se svým složením velmi podobají granodioritům (foto 9 a 10). Horniny lze označit jako amfibol-biotitové křemenné diority nebo tonality, v některých případech se jedná o biotitové tonality. Styk hornin je vždy ostrý, tonality mají tmavě šedou až šedočernou barvou a odlišují se především vyšším obsahem biotitu a amfibolu a nižším zastoupením K-živce a křemene. Často K-živec zcela chybí a zastoupení tmavých minerálů je velmi vysoké.

Na rozdíl od lokality Skuteč se v Prosetíně setkáme poměrně často s žílami nebo drobnými tělesy mladších granitů až granodioritů. Nejčastěji se vyskytuje drobnozrnný biotitový granit až granodiorit s všesměrnou texturou a hypautomorfní strukturou. K-živce tvoří krátké, hypautomorfně omezené sloupce, plagioklas má bazicitu kolem An₃₀ a velikost je stejná jako u K-živce – do 1,2 mm. Biotit je méně hojný, tvoří drobné pleochroické šupinky. Přibýváním K-živce a objevením se muskovitu hornina přechází do muskovit-biotitového granitu. Běžnými akcesoriemi jsou apatit a rudní minerály. V granitech se zcela běžně objevují ostrohranné enklávy granodioritů a tonalitů s ostrým ohraničením (foto 11, 12, 13 a 14).

Na puklinách granitických hornin se místy objevuje pravděpodobně mineralizace alpského typu, tvořená především křemenem a jemnozrnným chloritem (foto 15 a 16).

Tektonické postižení horniny je poměrně malé, takže těžba probíhá vylamováním velkých bloků (foto 17), které se dále zpracovávají na dlažební kostky, obrubníky nebo obkladové desky.

Hájek J., Špaček J., Drozen J. (1997): The Železné hory pluton and its mantle rocks. – Sbor. geol. věd., řada LG, 31, 51-66. Praha.

Chmelař J., Veselý V. (1968): Geologické poměry nasavrckého masivu. – Věstník ÚÚG, XLIII, 431-440. Praha.

Knotek M. (1989): Petrologie nasavrckého masívu. – Acta Unv. Carol., Geologica, 1, 1-27. Praha.

Vachtl J. (1975): Comparsion of two vulcano-plutonic granite formations of the Nasavrky massif, Czechoslovakia. – Acta Univ. Carol., 3, 199-220. Praha.

Vachtl J. (1979): Geostrukturní poměry nasavrckého masívu (Železné hory). – Věstnk ÚÚG, 54, 1, 1-10. Praha.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava