Předhradí u Skutče

Horniny hlinecko-rychmburského souvrství hlineckého paleozoika a proterozoika.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°50,259´

východní délka (S42): 16°02,433´

nadmořská výška: 388 m n. m.

mapa KČT: č. 47 (E2)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 3,5 km vjv. od Skutče a 500 m s. od obce Předhradí najdeme opuštěný stěnový lom (foto 1, 2 a 3), přímo v údolí potoku Krounka pod hradem Rychmburk (mapa 1). Přístup do lomu je po silnici 3. třídy Předhradí – Zhoř. U křižovatky do obce Zbožnov, odbočíme vpravo a po asfaltové komunikaci pokračujeme asi 500 m a pozvolna klesáme do údolí až ke vstupu do lomu.

Bývalý lom je založen v horninách geologické jednotky označované jako hlinecké paleozoikum a proterozoikum, dříve hlinská nebo hlinecká zóna (mapa 2). Jednotka tvoří pruh ssv.-jjz směru mezi obcemi Skuteč, Hlinsko a Křížová a je tektonicky vklíněna mezi železnohorský pluton na západě a svratecké krystalinikum na východě. Komplex epizonálně a kontaktně metamorfovaných sedimentárních a vulkanosedimentárních hornin se řadí ke středočeské oblasti a odděluje v kutnohorsko-svratecké oblasti západní a východní část.

Hranice hlineckého paleozoika a proterozoika je většinou tektonická, jednotka je rozdělena hlinským zlomem. Na jih od zlomu se vyčleňuje vítanovské souvrství, severně od zlomu bylo definováno podložní hlinecko-rychmburské souvrství a nadložní mrákotínské souvrství.

Lom v údolí potoka Krounky je založen v horninách severní části hlineckého paleozoika a proterozoika, které jsou řazeny do hlinecko-rychmburského souvrství. Podle členění Vachtla (1962) lze rozlišit hlineckou a rachmburskou sérii. Horniny hlinecké série leží západním směrem od lokality, jedná se původně o jílovité a drobovité břidlice s vložkami arkózovitých drob. Metamorfóza přeměnila tento komplex na soubor plodových břidlic a fylitů, křemito-biotitotových, andaluzitových a cordieritových rohovců.

Přímo na lokalitě se setkáme s horninami řazenými do tzv. rychmburské série. Jedná se o mocný břidlicovo – drobový sled (foto 4, 5 a 6), někdy označovaný jako rychmburské droby. Komplex tvoří monotónní střídání břidlicových a drobových poloh (foto 7 a 8). V severní části převládají droby a drobové břidlice nad břidlicemi, na okrajích se objevují polohy slepenců. V jižní části komplexu jsou droby potlačeny a převládají břidličnaté rohovce a fylity.

Polohy drob i břidlic jsou postiženy slabou kontaktní metamorfózou (foto 9 a 10), což se projevuje rekrystalizací jemně zrnitého biotitu v drobovém tmelu. Rychmburské droby (foto 11, 12, 13 a 14) jsou černošedé, velmi jemnozrnné horniny, které jsou složeny převážně z úlomků křemene, živců, amfibolu a světlých slíd. Mezi akcesorie se řadí rudní minerály, epidot, klinozoisit, chlorit a apatit. Tmel je jílovitý nebo jemně písčitý, místy s chloritem, s postupujícími účinky kontaktní metamorfózy chlorit ustupuje na úkor biotitu. Křemen v drobách pochází z více zdrojů. Nejhojnější jsou úlomky žilného křemene, xenomorfní zrna se zbytky akcesorií pochází z granitoidních hornin a magmaticky korodovaná a automorfní zrna lze řadit ke křemenným porfyrům. Z živcových zrn je méně významný ortoklas, podstatně více je zastoupen plagioklas se složením oligoklas – andezin. Amfibol má charakter jehličkovité tříště (dříve označováno jako uralit). Horninové úlomky jsou zastoupeny jílovitými a písčitými břidlicemi, fylity a křemenci. Typické, ale ne právě nejčastější, jsou bazická efusiva různých typů. Z intruziv byly identifikovány aplitické žuly a křemenné diority.

V komplexu rychmburských drob se objevují polohy hrubě zrnitých drob (foto 15) až drobových slepenců s hojnými valouny křemene, úlomky starších sedimentů a vyvřelých hornin.

Polohy břidlic v drobovém komplexu jsou tmavě šedé velmi jemně zrnité horniny s velmi dobře zřetelnými projevy kontaktní metamorfózy – především břidličnatostí a lineací (foto 16, 17 a 18). Na lokalitě patří k méně zastoupenému typu hornin.

Na puklinách drob i břidlic se objevuje kalcitové výplň (foto 19), v příhodných podmínkách lomové stěny vznikají druhotné sírany (foto 20).

Maštera L. (2004): Petrofaciální analýza sedimentů hlineckého paleozoika. – Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2003, 57-58. Brno.

Mrázová Š., Otava J. (2006): Nové pohledy na hlinské paleozoikum a proterozoikm. Vítanovské souvrství: součást hlinecké zóny nebo samostatný celek? – Zprávy o geol. výzk. v roce 2005, 29-30. Praha.

Vachtl J. (1950): Rychmburské droby – nejmladší člen skutečského paleozoika. – Sbor. stát. geol. úst., 17, 341-3,60. Praha.

Vachtl J. (1962): Hlinecké starší paleozoikum a jeho vztahy k sousedním oblastem. – Sbor. ÚÚG, odd. geol., 27, 139-174.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava