Hromnice u Plzně

Pyritizované černé břidlice barrandienského proterozoika.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°51,000´

východní délka (S42): 13°26,603´

nadmořská výška: 375 m n. m.

mapa KČT: č. 31 (A6)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 11 km ssv. od Plzně najdeme na severním okraji obce Hromnice opuštěný jámový lom, který je ve spodní části zatopený. V okolí lomu se nachází řada hald a výsypek s dostatkem studijního materiálu. Na lokalitu se dostaneme ze středu obce po zeleně značené turistické trase, která vede až do Horní Břízy (mapa 1). Jinou možností je asfaltová komunikace ze středu obce, která nás dovede na západní okraj ložiska (foto 1).

Lokalita rozkládající se na ploše kolem 12 ha a označovaná jako Hromnické jezírko (foto 2, 3, 4 a 5) je pozůstatkem těžby pyritem bohatých kyzových (kamenečných) břidlic s grafitickou příměsí, která zde probíhala ve 2. polovině 19. stol. a představovala ve své době největší komplex pro chemickou výrobu v celé rakousko-uherské monarchii. Břidlice sloužící k výrobě kyseliny sírové se původně těžila štolami (foto 28), v roce 1828 však bylo ložisko vzhledem ke vzrůstající spotřebě otevřeno odklizem o rozměrech 190 x 130 m (foto 6 a 7). Surovina byla po odstřelu na dně odklizu ručně drcena a vršena do hald dosahujících výšky kolem 17 m (foto 8, 9, 10, 11 a 12). Po ukončení těžby na konci 19. stol. se stěny odklizu sesuly a na jeho dně se vytvořilo asi 15 m hluboké jezírko (foto 13), jehož voda obsahuje značné množství síranů vznikajících při zvětrávání břidlic. Vzhledem k nízké hodnotě pH (2,6-2,8) a přítomnosti železa má voda charakteristicky načervenalou barvu (foto 14, 15 a 16) a svým kyselým charakterem je nebezpečným faktorem, vážně ohrožujícím životní prostředí. V roce 1975 byla lokalita pro svůj přírodovědecký a kulturně historický význam prohlášena za přírodní památku.

Vlastní těženou horninou jsou černé břidlice kralupsko-zbraslavské skupiny svrchního proterozoika tepelsko-barrandienského bloku (mapa 2), které v současnosti vystupují v západní stěně odkryvu (foto 17, 18, 19 a 20) a vyskytují se na přilehlých haldách jako břidlice dvojího typu (foto 21, 22, 23, 24 a 25). První z nich představuje původní jílovce a prachovce ukládané v běžném marinním prostředí bez vazby na vulkanickou činnost a představující společně s drobami součásti mocného flyšoidního komplexu. Mají šedou až černou barvu a bývají většinou tlustě laminované. Jsou tvořeny základní hmotou v různém stadiu rekrystalizace a klastickými zrny křemene, živců a v menší míře i úlomky drob. S přibývající metamorfózou se v nich objevuje muskovit a chlorit, ve vyšších metamorfních zónách i biotit. Chemicky jde o nezralé sedimenty se zvýšeným obsahem organického uhlíku (C_org = 0,88 %), avšak ochuzené stopovými prvky a vyznačující se současně i sníženým podílem síry (S = 0,66 %).

Druhý typ reprezentují černé břidlice mající charakter metaprachovců, sdružené často s vulkanity. Vznikají v typicky anoxickém prostředí představovaném poloizolovanými nebo izolovanými bazény s občasnou vulkanickou a hydrotermální činností a dostatečnou komunikací s otevřeným proterozoickým oceánem. Tyto břidlice jsou silně obohacené organickým uhlíkem (C_org = 2,4 %), sírou (S = 4,9 %) a stopovými prvky. Uvedené sedimenty lze též označit jako tzv. kovonosné břidlice s nápadně zvýšenými obsahy Ag, As, Cr, Cu, Mo, Ni, Sb, U, V a Zn. Mineralogicky zajímavý je obsah sekundárních síranů (copiapit, slavíkit, romerit, halotrichit, jarosit, melanterit). Kromě běžných horninotvorných silikátů typických pro jílové břidlice obsahují často i zvýšená množství chloritu, albitu a tremolitu, nasvědčujících přítomnosti vulkanické příměsi.

Dosavadní výsledky mineralogického studia pyritu nenasvědčují jeho syngeneticky sedimentárnímu původu. Podobně jako na řadě dalších lokalit barrandienského proterozoika nemá pyrit obsažený v grafitoidních břidlicích vyvinuty kolomorfní nebo přechodní rekrystalizační struktury. Obdobně jako ve spilitech je jeho habitus krychlový. Pyrit nebývá přeměněn v markazit, ani s ním nevytváří společnou minerální asociaci. Roztoky, z nichž se tvořil, tak musely mít neutrální až slabě kyselý charakter, což odpovídá jeho výskytu v křemenných nebo křemen-karbonátových proužcích a žilkách břidlic. Původ většiny pyritu je tak spíše možné považovat za epigenetický. Pro impregnační proces, jehož zdroj lze spatřovat v postefuzívní fázi spilitového vulkanismu, byly vhodné tence vrstevnaté, drobně zvrásněné grafitoidní břidlice.

Ve východní stěně odklizu jsou při povrchu odkryty tercierní štěrky se železitými pískovci a slepenci. Pod nimi vystupují drobové chloritové a grafitoidní břidlice (foto 26 a 27). V jz. rohu prostupuje břidlicemi žíla zvětralé dioritoidní horniny. Část ložiska nacházející se západně od této žíly poklesla a jeví se jako pyritem chudší. Spility sice těžbou bezprostředně odkryty nebyly, avšak možnost jejich hlubinného výskytu v blízkém okolí odklizu nelze vyloučit.

Chlupáč I., Brzobohatý R., Kovanda J., Stráník Z. (2002): Geologická minulost České republiky.- Academia Praha, 436 s.

Kratochvíl F. (1974): Ložiska pyritu v barrandienském proterozoiku.- Sbor. Nár. Muz., ř. B, 30, 4-5, 113-161, Praha.

Kříbek B. (1997): Uhlíkaté formace Českého masivu a jejich mineralizace.- Knihovna ČGÚ, sv. 66, Praha, 126 s.

Pašava J. (1990): Distribuce platinoidů v černých břidlicích Českého masívu.- Geol. Průzk., 32, 5, 129-132, Praha.

Pašava J. (2000): Normal versus Metal-rich Black Shales in the Barrandien Neoproterozoic of the Teplá-Barrandian Unit: a Summary with New Data.- Věst. ČGÚ (Bull. of the Czech Geol. Surv.), 75, 3, 229-239, Praha.

Pašava J., Bernardová M., Breiter K. (1986): Chemismus proterozoických hornin s pyritem u Kamence a Liblína (barrandienské proterozoikum).- Čas. Mineral. Geol., 3, 241-253, Praha.

Pašava J., Hladíková J., Dobeš P. (1996): Origin of proterozoic metal-rich black shales from the Bohemian Massif, Czech Republic.- Econ. Geol., 91, 63-79, New Haven.

Pašava J.- Pouba Z. (1999): Geologie a geochemie toxických facií sulfidických černých břidlic v západočeském proterozoiku na příkladu dvou modelových lokalit.- Přehled výsledků geologických prací na ochranu horninového prostředí v r. 1998. MŽP Praha.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava