Křížov - Blaník

Dvojslídné turmalínové ortoruly drosendorfské (pestré) jednotky moldanubika

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°39,112´

východní délka (S42): 14°53,269´

nadmořská výška: 470 m n. m.

mapa KČT: č. 41 (A5)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Lokalita je situována přibližně 6 km j. od Vlašimy a 1,5 km sz. od obce Křížov (mapa 1). Tvoří ji opuštěný stěnový lom (foto 1, 2 a 3). Od silnice vede do lomu již silně zarostlá účelová komunikace (foto 4).

Severní část moldanubika mezi středočeským plutonickým komplexem, moldanubickým plutonem a kutnohorsko-svrateckým krystalinikem je tvořena horninami ostrongské (monotónní) a drosendorfské (pestré) jednotky moldanubika. Kromě biotitových a sillimanit-biotitových rul je tato oblast tvořena migmatity a migmatitickými pararulami, které lemují především velké magmatická tělesa (mapa 2). Při intruzi těchto těles byly původní sillimanit-biotitové pararuly metamorfovány na cordierit-biotitové pararuly až migmatity. Na rozdíl od ostatních hornin mají migmatity vyšší podíl K₂O způsobený hojnějším zastoupením K-živce. Ten vzniká v důsledku dehydratačního tavení muskovitu a následně dochází ke vzniku parciální granitické taveniny leukosomu.

Ve výše vymezené oblasti můžeme zaznamenat zvýšený výskyt ortorulových těles, které se rozdělují na dvě výrazně odlišné skupiny:

muskovit-biotitové až biotitové ortoruly
dvojslídné až muskovitové ortoruly

Ortoruly odkryté na lokalitě Křižov náleží k druhé skupině ortorul. Jejich výskyt je v sv. části moldanubika vázán na několik oblastí – tělesa v okolí Mladé Vožice, těleso v okolí Blaníku, těleso u Keblova a ortoruly u Přibyslavic. Dvojslídné až muskovitové ortoruly se vyznačují přítomností turmalínu a často se označují jako blanické ortoruly. Horniny mají různé stáří – jednu skupinu tvoří spodnoproterozoická skupina datovaná hodnotami 3,1 a 1,38 miliardy let a skupiny kambrických až ordovických ortorul datovaných 537 a 482 miliónů let.

Ortoruly v okolí Blaníku mají plošně paralelní, granitickou nebo fluidální texturu. Jsou středně až hrubě zrnité, světle šedé, bílé nebo narezavělé barvy (foto 5, 6, 7 a 8). Hlavními minerály jsou K-živec, křemen a plagioklas. Ze slíd je zastoupen převažující muskovit a méně biotit. Typickou akcesorií je turmalín, granát, apatit a zirkon. Turmalín odpovídá skorylu (foto 9). Granát vznikl v pozdní krystalizaci na střižných zónách ortoruly. Jeho složení odpovídá almandinu s obsahem 10-20 % spessartinové složky (foto 10 a 11).

Blanické ortoruly mají výrazně peraluminický charakter s vyšším obsahem fosforu a nízkými obsahy Ba a Sr. Obsahy SiO₂ kolísají v rozmezí 72-75 hm. %. Lze předpokládat jejich vznik z peraluminických, svrchně korových, výrazně frakcionovaných granitů.

Breiter K., Čopjaková R., Gabašová A., Škoda R. (2005): Chemistry and mineralogy of orthogneisses in the northeastern part of the moldanubicum. – Journal of the Czech Geol. soc., 50, 3-4, 81-94. Praha.

René M. (2002): Ortoruly moldanubika v oblasti mezi Voticemi a Humpolcem. – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz, 10, 267-269. Praha.

René M. (2002): Petrologie migmatitů v oblasti mezi Humpolcem a Jihlavou. – Zprávy o geol. výzk. v roce 2001, 158-161. Praha.

Zikmund J. (1983): Reliktní granity a problém geneze ortorul typu Blaník. – Čas. mineral. geol., 28, 1, 81-87. Praha.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava