Smržovka - Vyhlídka

Izolovaná skála a skalní mísy tvořené granodiority krkonošsko-jizerského plutonu.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 50° 44,558´

východní délka (S42): 15° 14,580´

nadmořská výška: 693 m n.m.

mapa KČT: č. 20-21 (F2)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Obec Smržovka leží na silnici č. 14 mezi Jabloncem nad Nisou a Tanvaldem. Výchozy hornin, tvořící lokalitu (foto 1 a 2), jsou v turistické mapě označeny jako Vyhlídky asi 300 m s. od nádraží Smržovka (mapa 1). Na lokalitu je pohodlný přístup z náměstí ve Smržovce nebo z nádraží po zelené turistické značce, která pokračuje dále do Lučan nad Nisou. V horních partiích výchozu je přístupná vyhlídková plošina (foto 3) s krásným pohledem na Smržovku (foto 4 a 5) a Černostudniční hřbet (foto 6). Původní německý název byl Finstein po místním německém průmyslníkovi. Po roce 1945 byl název aktuálně změněn na Vyhlídku generálmajora Samochvalova, ale dnes zůstalo neutrální označení Vyhlídka.

Výchozy hornin jsou součástí krkonošsko-jizerského masivu, který tvoří součást krkonošsko-jizerského krystalinika lužické oblasti Českého masivu. Horniny jsou na povrchu navětralé (foto 7), ale mají všechny charakteristické rysy. Podle geologické mapy 1:50 000 jsou horniny označovány jako výrazně porfyrické středně zrnité granity až granodiority, Klomínský (1969) je označuje jako výrazně porfyrické středně zrnité biotitové granodiority až adamellity. Tento horninový typ tvoří svrchní patro celého masivu a v centrální části Jizerských hor tvoří prohnutou desku o mocnosti několika set metrů. Výrazně porfyrický biotitový granodiorit (foto 8) mívá znaky lineárního uspořádání vyrostlic K-živců a obsahuje hojné uzavřeniny a šlíry jiných hornin (foto 9). Směrem do hlubších partií přechází do porfyrického adamellitu.

Makroskopicky je hornina světle šedá, místy s narůžovělým odstínem. Vyrostlice tvoří bílý, narůžovělý nebo masově červený K-živec o velikosti až 7 cm, v menší míře najdeme mezi vyrostlicemi i plagioklas. Ve středně zrnité základní hmotě je zastoupen křemen, K-živec, plagioklas, biotit, chlorit, amfibol a akcesorické minerály. Plagioklasy jsou polysynteticky zdvojčatělé podle albitového zákona a oscilačně zonální. Jádra jsou silně sericitizovaná a mají složení An_35-47, okraje mají bazicitu An_5-15. Biotit tvoří hypautomorfní tabulky často v seskupení více jedinců. Amfibol je často automorfní, zřetelně pleochroický ve žlutozelených barvách a je sice vedlejší, ale pravidelnou složkou horniny.

Výchozy hornin mají morfologický tvar, který lze označit jako izolovaná skála – tor (foto 10 a 11). Tato forma vznikla dvojfázovým procesem, kdy v první fázi došlo ke zvětrání méně stabilních hornin na detrit a ve druhé fázi byl detrit odnesen a tím se obnažila soudržnější část horniny. Další modelace reliéfu a povrchu hornin byla řízena procesy mrazového zvětrávání.

Mikroreliéf skalního povrchu byl v některých místech vymodelován do formy tzv. skalních mís (foto 12 a 13). Na vodorovných plochách vznikla oválná prohlubeň, která je často dlouhodobě vyplněna srážkovou vodou (foto 14). V oblasti Žulovska se používá lokálně vžitý název „Venušiny misky“. Dříve byla tato místa spojována s pohanskými obětními obřady, ale je prokázáno, že tyto útvary vznikají speciálními zvětrávacími pochody, při kterých se kombinují účinky mechanického oddělování zrn, chemického a biochemického zvětrávání. U některých forem skalních mís můžeme najít tzv. odtokový žlábek, který je vlastně signálem počínající destrukce skalní mísy. Největší mísa na Vyhlídce je pojmenovaná jako Čertova studánka, má průměr 130 cm a hloubku téměř půl metru a voda v ní nikdy nevysychá.

Reliéf skalního výchozu je velmi členitý (foto 15 a 16) a tak se zde můžeme setkat se skalními výklenky, převisy a průrvami (foto 17).

Fediuková E. (1963): Těžké minerály v liberecké a železnobrodské žule. – Čas. mineral. geol., 8, 1, 12-20. Praha.

Chaloupský J., Červenka J., Jetel J., Králík F., Líbalová J., Píchová E, Pokorný J., Pošmourný K., Sekyra J., Shrbený O., Šalanský K., Šrámek J., Václ J. (1989): Geologie Krkonoš a Jizerských hor. – ČGÚ v nakladatelství Academia, Praha. 288 stran.

Klomínský J. (1969): Krkonošsko-jizerský granitoidní masív. – Sbor. geol. věd, řada Geologie, 15, 7-136. Praha.

Rubín J., Balatka B., Ložek V., Malkovský M., Pilous V., Vítek J. (1986): Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. – Academia Praha. 316 stran.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava