Krkonošsko-jizerský pluton

V severní části Českého masívu je součástí lužické oblasti magmatické těleso oválného tvaru protažené ve směru V-Z o délce asi 70 km a maximální šířce 20 km. Morfologicky tvoří značnou část Krkonoš, Jizerských hor a Jeleniogórské kotliny v Polsku. Těleso se nachází v centru krkonošsko-jizerského krystalinika. Kontaktní dvůr masivu zasahuje až 1,6 km do okolních krystalinických hornin a lze ho rozdělit na dvě zóny: vnitřní zóna je tvořena kontaktními rohovci a vnější zónu budují plodové břidlice.

Obrázek 1. Geologická mapa krkonošsko-jizerského plutonu (Klomínský, 1969). 1 – poryfrický biotitový granodiorit až adamelit, 2 – porfyrický biotitový adamellit až granit, 3 – středně zrnitý granit, 4 – drobně zrnitý granit, 5 – fojtský granodiorit, 6 – dvojslídný granit (tanvaldský), 7 – žíly lamprofyrů a porfyrů, 8 – tělesa bazaltů, 9 – křemenná žíly a zlomy.

V celém tělese lze vyčlenit několik základních horninových typů:

1. porfyrický biotitový granodiorit až adamellit

2. porfyrický biotitový adamellit až granit

3. středně zrnitý biotitový granit

4. drobně zrnitý biotitový granit

5. intermediální až bazické uzavřeniny

Jednotlivé texturní typy mohou do sebe vzájemně pozvolna přecházet.

1. Porfyrický středně zrnitý biotitový granodiorit až adamellit tvoří svrchní patro krkonošsko-jizerského masivu ve formě desky (především v Jizerských horách), která se k okrajům ztenčuje. Bělošedá horniny obsahuje až 5 cm velké vyrostlice bílých nebo narůžovělých K-živců, výjimečně tvoří vyrostlice plagioklas. V základní hmotě je plagioklas albiticky lamelovaný a často oscilačně zonální. Jádra odpovídají až andezinu, lemy jsou oligoklasového nebo albitického složení. Běžnou součástí jsou xenomorfní zrna křemene,  agregáty nebo jedinci biotitu, vedlejším minerálem je amfibol a zcela ojedinělý klinopyroxen.

2. Porfyrický hrubozrnný biotitový adamellit až granit buduje spodní patro masivu, dobře je znám především z okolí Liberce, kde je hojně těžen. Barva horniny je výrazně narůžovělá, což je dáno hojným zastoupením K-živce ve stejné barvě. Porfyrické vyrostlice tvoří výlučně K-živec ve formě krátce sloupcovitých krystalů o velikosti obvykle kolem 3 cm. Plagioklasy v základní hmotě bývají albiticky zdvojčatělé a oscilačně zonální, v jádře složení oligoklas andezín, okraje kyselý oligoklas až albit. Dalším hlavními minerály jsou křemen a biotit.

3. Středně zrnitý biotitový granit se vyskytuje především v oblasti hlavního krkonošského hřebene a může mít řadu variet (porfyrické nebo hruběji zrnité). Typickými minerály jsou křemen, K-živec, plagioklas se sericitizovanými jádry a biotit.

4. Drobně zrnitý biotitový granit je součástí hlavního hřebene Krkonoš a objevuje se i v okolí Liberce. Může být v různých texturních varietách. K-živec i plagioklas mohou ojediněle tvořit vyrostlice, jádra plagioklasů jsou sericitizovaná a jejich bazicita odpovídá maximálně oligoklasu, okraje jsou tvořeny albitem. Zrna křemene jsou undulózní, přítomen je biotit a ojediněle muskovit.

Většina uzavřenin v horninách krkonošsko-jizerského plutonu můžeme zařadit k horninám intermediálního až bazického složení.Uzavřeniny mohou mít velikost několik cm, ale tvoří i stometrové kry. Větší akumulace je na rozhraní prvních dvou výše uvedených typů hornin. Největší tělesa uzavřenin jsou označovány jako „fojtský granit“. Charakter horniny je variabilní, obvykle se jedná o drobnozrnný, místy melanokratní, biotit-amfibolový křemenný diorit až granodiorit. Hlavními minerály jsou plagioklas, K-živec, křemen, amfibol a biotit, z akcesorií jsou zastoupeny titanit, allanit, magnetit a zirkon.

Poměrně zřídka se v horninách masivu objevují uzavřeniny okolních metamorfovaných hornin. Žilný doprovod je více zastoupen ve východní části masivu a jedná se především o aplity, pegmatity, lamprofyry a křemenné porfyry.

Pro vznik plutonu předpokládá Klomínský (1969), že v první fázi docházelo k oddělení granitového magmatu od bazického rezidua a následně pokračoval výstup taveniny provázený poklesem tlaku a snižováním bodu tání. Během této etapy probíhala asimilace okolních plášťových hornin, především ortorul, migmatiů, svorů a tím se snižovala teplota a začala postupná krystalizace. Do dnešní úrovně se masiv dostal pozvolnou denudací nadloží. Stáří masivu se označuje jako spodnokarbonské. Stáří „fojtského granitu“ bylo metodou K-Ar stanoveno na 340 miliónů let, hlavní granodioritové horniny stejnou metodou jsou datovány na hodnoty 304 – 293 miliónů let.

Chaloupský J. (1989): Geologie Krkonoš a Jizerských hor. – ČGÚ v nakladatelství Academia, Praha. 288 stran.

Klomínský J. (1969): Krkonošsko-jizerský granitoidní masiv. – Sbor. Geol. věd, řada Geologie, 15, 7-132.