Rožmitál u Broumova

Výlevy permských bazických vulkanitů do horninového komplexu broumovského souvrství vnitrosudetské pánve

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 50°36,869´

východní délka (S42): 16°22,365´

nadmořská výška: 505 m n. m.

mapa KČT: č. 26 (B5)

Čtyři kilometry sv. od Broumova, na severním konci obce Rožmitál je založen etážový lom (mapa 1). Přístup do lomu je snadný po asfaltové komunikaci od Broumova přes obec Rožmitál, na jejímž konci silnice přechází v lesní cestu a zároveň začíná areál lomu. Pro vstup je nezbytný souhlas majitele.

Horniny, které lze studovat v činném lomu (foto 1, 2 a 3) a jeho okolí, jsou součástí mladopaleozoické výplně vnitrosudetské pánve (mapa 3). V rámci broumovského souvrství vznikly vulkanity během sedimentace olivětínských vrstev.

Broumovské souvrství (mapa 2) je typické střídáním prachovců, jílovců s převážně jemnozrnnými pískovci. Aleuropelity jsou zastoupeny až 75 %, pískovce 20 % a zbytek připadá na ostatní psefity, psamity a karbonáty. Typická je červenohnědá barva sedimentů a rytmická stavba souvrství. Mocnost celého sledu je na Broumvsku až 1 000 m. Celé souvrství je rozděleno do tří cyklů, které jsou všechny datovány jako spodní perm – autun. Od báze jsou to vrstvy noworudské, olivětínské a martínkovické. Spodní oddíl přechází konkordantně ze souvrství chvalečského a svrchní oddíl přechází do souvrství trutnovského.

Noworudské vrstvy jsou nejnižším členem broumovského souvrství a litologicky představují střídání aleuritů a pelitů s prachovitými a jemnozrnnými pískovci. Jen ojediněle se objevují hrubé pískovce a slepence. Většina sedimentů je aluviálně-deltového nebo jezerního původu.

Střední oddíl broumovského souvrství tvoří olivětínské vrstvy. Litologicky představují nejpestřejší jednotku broumovského souvrství s velkou proměnlivostí a mocností do 200 m. Typickou součástí sledu jsou horniny, které souvisí s vulkanickou aktivitou přímo (vulkanity, tufity) nebo nepřímo (vulkanodetritické horniny). V olivětínských vrstvách se rozlišují dvě odlišné litofacie: litofacie walchiových lupků je tvořena rytmickým komplexem prachovců, jílovců a pískovců s výraznou laminací a vulkanodetritická facie, kde jsou zastoupeny psafity a psemity (foto 4), zejména ve svrchních olivětínských vrstvách.

Nejvyšším členem broumovského souvrství jsou martínkovické vrstvy, které reprezentují nejjemnější sedimentaci v celém souvrství. Mají velmi podobnou litologickou náplň jako vrstvy noworudské, ale podíl psamitů a psefitů je menší. Hlavními horninovými typy jsou hnědé až červenohnědé prachovce, jílovce, písčité prachovce až prachovité pískovce, podřadně jemnozrnné pískovce. Pestrobarevné aleuropelity jsou místy se silicity a doprovázené lavicemi vápenců. Tyto soubory tvoří (odspodu) vižňovský, hejtmánkovický a jetřichovský obzor.

Vulkanické horniny se podílí na stavbě vnitrosudetské pánve asi z 15 %. Tento vcelku vysoký podíl je poměrně charakteristický a v jiných pánví stejného stáří (kromě podkrkonošské) nemá obdoby. Ve vnitrosudetské pánvi lze rozlišit dvě zásadní etapy vulkanické činnosti: karbonský vulkanismus a permský (autunský) vulkanismus.

Karbonský vulkanismus najdeme především v polské částí pánve a jedná se převážně o kyselé horniny ve formě lakolitů, žil, lávových příkrovů a pyroklastik. Hlavní fáze této činnosti probíhala ve vestfálu. Na našem území je tato etapa zastoupena v jz. křídle pánve a jedná se výhradně o bazalty (melafyry) a jejich tufy.

Vulkanismus permský (svrchní autun) je podstatně rozsáhlejší etapou, kdy vznikl poměrně rozlehlý (desítky km²) komplex s podřízenými sedimentárními vložkami. Celá událost se dělí do tří etap, které pravidelně začínají bazickým a končí kyselý vulkanismem.

V rámci broumovského souvrství (perm – autun) došlo k několika vulkanickým událostem. Ve svrchní části dworeckých vrstev dochází nejprve k výlevům bazaltů (dworecké melafyry) a následně ryolitů a jejich tufů (ryolitový komplex). Celá událost se řadí k prvnímu a zejména druhému vulkanickému cyklu. Dworecké melafyry tvoří na našem území část jv. hřebene Javořích hor u Šonova. První vulkanický cyklus je zakončen nejrozsáhlejší vulkanickou činností ve vnitrosudetské pánvi vůbec, při které se vytvořil tzv. ryolitový komplex. Komplex leží v nadloží noworudských vrstev a jeho mocnost dosahuje až 400 m. Těleso není homogenní, rozlišují se ryolitové tufy a ignibrity, které do sebe pozvolna přechází.

Během ukládání olivětínských vrstev došlo k třetímu vulkanickému cyklu. Podstatněji se uplatnil bazaltový vulkanismus ve formě lávových proudů, tufů a aglomerátů. Maximální mocnost komplexu je 200 m. Komplex bazaltů je označován jako melafyry šonovské skupiny, kterou rozdělujeme na spodní a svrchní.

Ve spodní skupině šonovských melafyrů převládají pyroklastika nad lávovými proudy. Pyroklastický komplex leží v. od Šonova a je tvořen tufovými aglomeráty až brekciemi. Ve spodních partiích vystupují bazalty s mandlovcovitou texturou.

Svrchní skupina šonovských melafyrů vystupuje ve svrchních olivětínských vrstvách, nasedá bezprostředně na ruprechtický vápencový obzor a tvoří až 150 m mocný komplex bez sedimentárních vložek. V oblasti mezi Janovičkami a Šonovem má komplex mocnost 150-200 m a dělí se na čtyři jednotky (od podloží):

příkrov Rudného vrchu je tvořen 70 m mocnou polohou černého bazaltu s vysokým podílem vulkanického skla
příkrov Šišáku má mocnost do 20 m a je budován intermediální varietou označovanou jako křemenný latit
pruh s převahou pyroklastik je tvořen rozpadavými melafyrovými aglomeráty
příkrov Rožce je tvořen albitizovanými navity. Jeho nadloží tvoří poloha tufových aglomerátů.

Kyselé vulkanity jsou v olivětínských vrstvách zastoupeny několika polohami tufů, jejichž mocnost jen ojediněle dosahuje 20 m.

V lomu u Rožmitálu můžeme studovat bazaltové horniny svrchní šonovské skupiny a to příkrovu Rožce. Těleso příkrovu má mocnost do 50 m a délku až 5 km. Svrchní část příkrovu má mandlovcovitou texturu (foto 5 a 6), která v podloží přechází do celistvé stavby (foto 7 a 8). Barva horniny je načervenale hnědá (foto 9 a 10), v základní hmotě bývají 3 mm velké vyrostlice plagioklasu. Ojediněle ale pravidelně obsahuje hornina až 5 mm velká zrna křemene. Plagioklas v základní hmotě má složení andezin – labradorit, přítomen bývá i K-živec a rekrystalovaná sklovitá hmota. Označení horniny je křemenný latiandezit. Vulkanickou činnost doprovázel vznik křemičitých gelů, které vykrystalizovaly do podoby jaspisových hornin na povrchu příkrovu.

V horninách příkrovu Rožce byly zjištěny výskyty Cu-mineralizace. Zrudnění je vázáno na silně drcené zóny (foto 11), zřídka potom na masivní horninu. Z primárních minerálů byly zaznamenány covellín, chalkozín, bornit, pyrit a hematit. Hojnější jsou sekundární minerály jako malachit, azurit a limonit. Přítomny jsou rovněž kalcit, baryt a fluorit. Minerály obvykle tvoří povlaky na puklinách nebo trhlinách nebo drobné impregnace v hornině. Zrudnění je doprovázeno výrazným vybělením hornin následkem hydrotermálních přeměn.

Vulkanické horniny se v lomové stěně střídají s polohami vulkanických brekcií a aglomerátů (foto 12 a 13), jejichž mocnost dosahuje několika metrů (foto 14 a 15). Valouny jsou tvořeny převážně bazalty (andezity) a matrix je tvořena jemně zrnitou hmotou (foto 16 a 17). Přechody mezi aglomeráty a bazalty jsou ostré (foto 18).

V opuštěné části lomu probíhají rekultivační práce, ze svahu nad lomem je vynikající pohled do broumovské deprese (foto 19) a na hřeben Broumovských stěn (foto 20).

Hošek M. (1964): K výskytům Cu-zrudnění v magmatitech Podkrkonoší. – Čas. Mineral. Geol., 9, 3, 261-266. Praha.

Tásler R., Čadková Z., Dvořák J., Fediuk F., Chaloupský J., Jetel J., Kaiserová-Kalibová M., Prouza V., Schovánková-Hrdličková D., Středa J., Střída M., Šetlík J. (1979): Geologie české části vnitrosudetské pánve. – Vydal ÚÚG v Academii, 296 stran. Praha.