Vnitrosudetské pánev

Vnitrosudetská pánev zaujímá část Čech, Dolního Slezska a Kladska. Její založení se datuje v bretoňské fázi variské orogeneze a postupně byla vyplněna kontinentálními uloženinami a vulkanity spodního karbonu až triasu. Komplex těchto hornin má místy mocnost několik kilometrů. Ve svrchní křídě se stala součástí mořského sedimentačního prostoru. Dnešní rozsah pánve je definován rozšířením mladopaleozoických sedimentů.

Na jihu jsou sedimenty pánve překryty křídovými horninami, na JV je hronovsko-poříčskou poruchou oddělena od pánve podkrkonošské. Na sv. straně je pánev omezena blokem Sových hor, které jsou považovány za staroproterozoické až archaické krystalinikum. Z j. a jv. strany je omezení definováno výskytem hornin orlicko-kladského krystalinika. Severní hranice vnitrosudetské pánve leží v Polsku a sousedící jednotkou je slabě metamorfované proterozoikum Kačvských hor. Omezení na SZ buduje krkonošsko-jizerské krystalinikum (vše obrázek 1).

Obrázek 1. Schematická geologická mapa vnitrosudetské pánve podle Táslera et al. (1979). Vysvětlivky: 1 – svrchní křída, 2 – saxon, durink a spodní trias (souvrství trutnovské, bohuslavické a bohdašínské), 3 – stefan C, autun (souvrství broumovské a chvalečské), 4 – vestfál D, stefan A, B (odolovské souvrství), 5 – namur C, vestfál A-C (žacléřské souvraství), 6 – namur A (walbrtyšské souvrství), 7 – spodní karbon, 8 – silur až svrchní devon, 9 – slabě metamorfované paleozoikum Kačavských hor, 10 – krkonošsko-jizerské krystalinikum, 11 – orlicko-kladské krystalinikum, 12 – krystalinikum Sovích hor.

Podloží vnitrosudetské pánve není dostatečně známé, ale předpokládá se, že je tvořeno metamorfovanými komplexy svrchního proterozoika, které pravděpodobně patří různým geologickým jednotkám v ohraničení pánve. Celá pánev má synklinální stavbu, takže nejstarší jednotky svrchního paleozoika vystupují na okraji sedimentačního prostoru a nejmladší uprostřed. Uspořádán však není symetrické.

Sedimenty spodního karbonu nevystupují v České republice na povrch, byly zaznamenány pouze ve vrtech. Můžeme je rozdělit do dvou megacyklů. Starší jsou marciszówské vrstvy tvořené bazálními klastiky (slepence) a v nadloží drobami s polohami jílovito-prachovitých hornin. Mladší jsou vrstvy starozdrójské, které reprezentují flyšovou formaci písčito-jílovito-prachovitých hornin s vložkami drob. Na polském území jsou ještě vyčleněny vrstvy jablówské, blažkowské a walbrzyšské.

Souvrství žacléřské reprezentují sedimentaci svrchního karbonu v intervalu namur C až vesfál C. Souvrství vystupuje na povrch v okrajových partiích pánve. V české části sedimentačního prostoru se celé souvrství rozděluje na základě cyklické sedimentace na vrstvy lampertické, dolsko-žďárecké a petrovické. Horninová náplň souvrství je tvořena oligomiktními slepenci, pískovci, prachovci a jílovci s uhelnými slojemi.

Rozsah odolovského souvrství je vestfál D až stefan B. Horniny jsou převážně červeně zbarvené aleuropelity a jemnozrnné psamity, podřadněji psefity. Mocnost celého sledu může dosahovat až 1 500 m a v ideálním vývoji rozlišujeme dva mezocykly: spodní vrstvy svatoňovické a svrchní vrstvy jívecké. Běžná je přítomnost obzorů s uhelnými souslojími. Typickými horninami jsou slepence a arkózy.

Chvalečské souvrství je soubor převážně klastických a podřadně organogenních a chemogenních sedimentů. Časové zařazení spadá do intervalu stefan C – autun. Hlavní horninové typy jsou uspořádány do cyklů a tvoří je slepence, pískovce, prachovce a jílovce. Souvrství se dělí do dvou podcelků – vernéřovické a bečkovské vrstvy.

Broumovské souvrství spadá do autunu a je tvořeno ze 75 % aleuropelitickými horninami, kdy se střídají prachovce a jílovce. Na Broumovsku je mocnost souvrství kolem 800 m. V rámci souvrství se nachází produkty intenzivního vulkanismu. Odspodu se vyčleňují vrstvy noworudské, olivětínské a martínkovické. V olivětínských vrstvách jsou běžně zastoupeny vulkanity intermediálního až bazického charakteru („melafyry“).

Trutnovské souvrství je saxonského stáří a tvoří ho soubor červenohnědých aleuropelitů, psamitů a psefitů. Z paleontologického hlediska se jedná o zcela sterilní komplex.

Bohuslavické souvrství je řazeno do stupně durynk a typickými horninami jsou dolomitické pískovce a dolomitické arkózy. Přítomny jsou rovněž červenohnědé pískovce, arkózy a drobně zrnité slepence. Typická je lavicovitá až masivní stavba bez zvrstvení.

Bohdašínské souvrství je tvořeno převážně psamity, které jsou řazeny do triasového útvaru. Mocnost souvrství kolísá od 30 do 120 m. Typickým horninovým typem jsou arkózové pískovce.

Vulkanické události při vzniku vnitrosudetské pánve lze rozdělit do dvou etap. První proběhla v karbonu a jednalo se především o kyselý vulkanismus (polské území) nebo mírně převažuje bazický nad kyselým vulkanismem (české území). Druhá etapa byla rozsáhlejší a spadá do autunu. Rozlišuje se několik cyklických výlevů bazaltů (melafyrů), které jsou zakončeny ryolitovým komplexem popelových proudů a ignibritů. Na našem území následoval ještě další cyklus výlevu bazaltů (Broumovsko).

Tásler R., Čadková Z., Dvořák J., Fediuk F., Chaloupský J., Jetel J., Kaiserová-Kalibová M., Prouza V., Schovánková-Hrdličková D., Středa J., Střída M., Šetlík J. (1979): Geologie české části vnitrosudetské pánve. – Vydal ÚÚG v Academii, 296 stran. Praha.