Radčice u Plzně (Čertova Kazatelna)

Karbonské slepence a arkózy kladenského a týneckého souvrství plzeňské pánve.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°45,470´

východní délka (S42): 13°20,393´

nadmořská výška: 313 m n. m.

mapa KČT: č. 31 (B5)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

V údolí Mže v sz. části Plzně (Lochotín), asi 1 km před obcí Radčice, najdeme na pravém okraji silnice ve směru na Město Touškov jeden z nejlepších odkryvů karbonských sedimentů plzeňské pánve. Členité skalní defilé, nazývané jako Čertova kazatelna (mapa 1, foto 1), tvoří až 22 m vysoké stěny, vzniklé vodní erozí řeky Mže při zahlubování údolní soustavy během pleistocénu (foto 2, 3, 4, 5, 6 a 7). Ve vrcholové části profilu se nachází letohrádek (foto 8, 9 a 10) postavený v historizujícím slohu v 19. stol. a označovaný jako Zámeček (v současné době sídlo střední umělecko-průmyslové školy). Vzhledem ke své výjimečnosti byla Čertova kazatelna v roce 1974 vyhlášena za chráněné území. Přístup na lokalitu je snadný, výchozy leží asi 5-10 m od silnice, která je ale poměrně frekventovaná.

Profil je budován hrubozrnnými říčními sedimenty svrchní části kladenského souvrství vyvinutými ve východní části skalního defilé a spodními partiemi týneckého souvrství rozšířenými v jeho západní části (mapa 2). K ukládání docházelo v prostředí s relativně vysokým gradientem a unášecí schopností. Jednotlivá říční koryta s nízkou sinuositou podléhala značné laterální migraci.

Kladenské souvrství je zastoupeno nejvyšší částí nýřanských vrstev (westphal), tvořených arkózami a arkózovými pískovci (foto 11, 12, 13, 14, 15 a 16) s ojedinělými vložkami prachovců. Ve svrchní části je vyvinut uhelný jílovec přecházející v uhelnou slojku. Týnecké souvrství je rovněž zastoupeno diagonálně zvrstvenými arkózami a arkózovými pískovci a vložkami slepenců obsahujících zpravidla zaoblené valouny křemene a silicitů (foto 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28 a 29). Stáří sedimentů nebylo doposud uspokojivě určeno. Zjištěné palynologické společenstvo s převahou monoletních spor odpovídá westphalu D. První výskyty druhu Sphenophyllum oblongifolium jsou považovány za typické pro kantabr, přičemž kapradinové druhy již mají stephanský charakter.

Ve spodních partiích defilé vystupuje 1,5 až 3 m mocná, laterálně stálá poloha jemnozrnných nivních sedimentů s pestrým faciálním sledem odrážejícím dílčí stadia vývoje nivní sedimentace. Při bázi se místy nacházejí laterálně omezené čočky jílovců představující uloženiny menších vodních nádrží vznikajících po ústupu proudění v prohlubních řečiště. Horizontální laminace nadložních jemnozrnných pískovců a prachovců s četnými laminami organického detritu je porušena hojnými vertikálními a horizontálními stopami po kořenech, které společně s tenkými slojkami v nejvyšší části sledu indikují sedimentaci v pravidelně zaplavovaném bažinném prostředí. Následuje tenká tufitická poloha, nad níž již převládají tmavě šedé a horizontálně laminované jílovité prachovce až prachovce s roztroušenou flórou a tenkými čočkami šikmo zvrstvených jemnozrnných pískovců. Sedimentace probíhala v relativně stálé a rozsáhlé vodní nádrži na nivní plošině. V nejvyšší části profilu vystupují tělesa šikmo zvrstvených, středně až hrubě zrnitých pískovců o mocnosti kolem 20 cm, interpretovaná jako sedimenty průvanového vějíře, které završují nivní sedimentaci a indikují přiblížení říčního koryta. V jejich nadloží se místy vyskytuje maximálně 20 cm mocná poloha masivního jílovce s hojnými vertikálními stopami po kořenech, ukazujícími společně s rostlinnými zbytky a tenkými uhelnými slojkami na relativně souvislý vegetační pokryv.

Ve vyšší části defilé se objevují tenké, asi 0,5 m mocné, většinou rychle vykliňující, laterálně protažené čočky jemnozrnných pískovců až prachovců. Tence vyvinuté, horizontálně laminované, jemně až středně zrnité pískovce se zde střídají s polohami šedých až šedočerných prachovců až jílovců bohatých organickou hmotou. Uvedené sedimenty jsou interpretované jako výplně opuštěných říčních koryt. Sedimentace probíhala v mělkých, laterálně málo rozsáhlých a krátkodobých vodních nádržích ovlivňovaných fluktuacemi průtoku v blízkých říčních korytech.

Chráněné území je součástí reliéfu vytvořeného dlouhodobým denudačním procesem, v němž se významným způsobem uplatňují erozně denudační prvky. Selektivně působící erozivní zvětrávání sedimentů se projevuje tvorbou nápadných a morfologicky zajímavých forem, jako jsou zemní pyramidy, kulisy, skalní okna, římsy a voštiny (foto 30, 31, 32 33, 34, 35, 36 a 37). Všechny povrchové tvary vznikly modelací povrchu proudící vodou: od dešťového ronu až k přímé erozi vodních toků. Dominující jsou příkré až velmi příkré erozní svahy (foto 38), vzniklé přímou fluviální erozí vodních toků při zahlubování údolní soustavy během pleistocénu.

Čtveráček B. (1984): Radčické defilé.- MS, dipl. práce, Přír. fak. UK, Praha.

Drábková J., Lojka R., Šimůnek Z. (2005): Paleoekologie a biostratigrafie jemnozrnných poloh defilé u Radčic (kantabr, plzeňská pánev).- Zpr. geol. Výzk. v r. 2004, 30-33, Praha.

Gába Z., Hladilová Š., Houzar S., Skupien P., Vašíček Z., Ziegler V. (2002): Geologické vycházky Českou republikou.- Karolinum, UK Praha, 493 s.

Opluštil S., Martínek K., Tasáryová Z. (2005): Facies and architectural analysis of fluvial deposits of the Nýřany Member and the Týnec Formation (Westphalian D - Barruelian) in the Kladno-Rakovník and Pilsen basins.- Bulletin of geosciences, 80, 1, 45-66, Praha.

Tasáryová Z., Martínek K., Opluštil S. (2005): Facies and architectural analysis of low-sinuosity fluvial deposits of the Nýřany Member (Westphalian D-Cantabrian), Kralupy area, Kladno-Rakovník Basin.- Geolines, 19, 113-114, Praha.

Vítek J. (l987): Pseudokrasové tvary v karbonských sedimentech sz. od Plzně. - Čs. Kras 38, 125 - 127, Praha.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava