Pěčín

Těleso bazických magmatitů na hranici novoměstského a zábřežského krystalinika.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 50°09,624´

východní délka (S42): 16°25,315´

nadmořská výška: 496 m n. m.

mapa KČT: č. 27 (E2)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Tři kilometry zjz. od Rokytnice v Orlických horách a 500 m ssz. od kostela v Pěčíně je založen lom (foto 1, 2, 3 a 4). Přístup do lomu je z vlakové zastávky Pěčín na trati číslo 023. Přístupová cesta vede přes trať (foto 5) a po asi 100 m končí v lomu (foto 6, mapa 1).

V orlicko-kladském krystaliniku, resp. v jeho jz. obalové skupině novoměstském krystaliniku, se běžně vyskytují magmatické granitoidní horniny různých typů (mapa 2, obrázek 1). V severní části jsou to zejména masivy novohrádecký a kudowsko-olešnický, v nichž převažují horniny typu granodioritů, méně jsou zastoupeny křemenné diority. V jv. části novoměstského krystalinika (částečně i v zábřežském krystaliniku) jsou magmatické horniny roztroušeny do drobných těles. V oblasti mezi Skuhrovem nad Bělou, Rychnova nad Kněžnou a Pěčínem lze tyto výskyty rozdělit do dvou skupin:

· amfibol-biotitové granodiority nebo křemenné diority (lokality Lukavice, Javornice nebo Pěčín)

· leukokratní žuly až albitické granodiority (lokality Lukavice nebo Uhřínov pod Deštnou).

Opuštěný lom v Pěčíně je založen v malém tělese amfibol-biotitového granodioritu s pyroxenem, které je uloženo v biotitových plagioklasových pararulách zábřežského krystalinika, která se zastupují s amfibolity novoměstského krystalinika. Magmatické horniny byly lomem téměř vytěženy, hlavním horninovým typem jsou ruly (foto 7 a 8).

Amfibol-biotitový granodiorit je šedá, středně zrnitá hornina s všesměrnou, nebo nevýrazně usměrněnou stavbou (foto 9). Hlavními minerály jsou křemen (15-20 %), plagioklas (41-50 %) se složením An _38-41, K-živec (9-13 %), biotit (16-20 %), amfibol (5-10 %) a pyroxen (0,5-2 %). Akcesorie tvoří zirkon a apatit. Granodiorit běžně obsahuje až decimetrové pecky křemenných dioritů. Tmavě šedé horniny mají nevýrazně porfyrickou strukturu s vyrostlicemi plagioklasu, základní hmotu tvoří plagioklas, pyroxen, biotit a amfibol, podřadně je přítomen křemen a K-živec. Chemické složení horniny dokumentuje tabulka 1. Běžný je žilný doprovod mikrogranitů a aplitů (foto 10 a 11).

V literatuře je rovněž popsáno těleso gabra, které proniká do amfibolitů a má s nimi neostrý kontakt a způsobuje jejich rekrystalizaci na hrubozrnné gabroamfibolity. Těleso je pronikáno žilkami aplitického a mikrogranitického charakteru. Gabro je tvořeno plagioklasem, amfibolem, pyroxenem a biotitem, akcesoricky obsahuje apatit a titanit.

Domečka K., Opletal M. (1974): Granitoidy západní části orlicko-kladské klenby. – Acta Univ. Carol., Geologica, 1, 75-109. Praha.

Opletal M., Domečka K., Čech S., Čuta M., Fajst M., Holub V., Kačura G., Líbalová J., Pošmourný K., Sekyra J., Střída M., Šalanský K., Šulcek Z., Tásler R., Valečka J. (1980): Geologie Orlických hor. Vydal ÚÚG v Academii, Praha. 208 stran.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava