Karlštejn - Budňanská skála

Parastratotyp hranice silur-devon v barrandienu.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°56,085´

východní délka (S42): 14°10,790´

nadmořská výška: 223 m n. m.

mapa KČT: č. 36 (C3)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 9 km vjv. od Berouna najdeme v údolí Berounky obec Karlštejn. V říčním údolí, hned naproti mostu přes řeku, vystupuje významný stratigrafický profil, označovaný jako Budňanská skála (mapa 1). Profil se nachází těsně vedle silnice a je přísně chráněnou lokalitou (foto 1, 2, 3 a 4). Sběr vzorků a zkamenělin je možný výhradně ve spadané suti u silnice.

Budňanská skála u Karlštejna je jednou z nejvýznamnějších a nejznámějších geologických lokalit Českého krasu. Nachází se v jv. křídle srbsko-mořinské synklinály (mapa 2) barrandienu. Vzhledem k výbornému odkrytí vrstevního sledu hraničních vrstev silur-devon s velmi názorně odkrytou hranicí a bohatými faunami v celém širším hraničním intervalu a bohatství zkamenělin byla usnesením 24. MGK v Montrealu r. 1972 vybrána za pomocný mezinárodní parastratotyp hranice silur/devon (foto 5 a 6). Jednotlivé vrstvy profilu jsou očíslovány, vlastní hranice mezi silurem a devonem probíhá mezi vrstvami č. 41 a 42.

Budňanskou skálu buduje komplex disharmonicky zvrásněných hornin přídolského (nejvyšší silur – přídolí) a lochkovského (nejnižší devon – lochkov) souvrství (obrázek 1). Přídolské souvrství odkryté v profilu o mocnosti 15-20 m je tvořeno černošedými deskovitými bituminózními vápenci s hojnými vložkami tmavých vápnitých břidlic obsahujícími četné vápencové konkrece (foto 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17 a 18). Ve všech typech hornin se nachází bohatá fauna, reprezentovaná zejména přímými, prouděním často usměrněnými schránkami loděnkovitých hlavonožců – ortocerů (vůdčí druh Orthocycloceras fluminese). Velmi rozšířené jsou zbytky stonků velkých lilijic rodu Scyphocrinites, v méně hojném množství se vyskytují kónické i stočené schránky plžů (Platyceras, Orthonychia), misky mlžů (Cardiolinka, Actinopteria, Praecardium, Pygolfia), ostny korýšů (Ceratiocaris bohemica). V břidličných vložkách je častý vůdčí graptolit Monograptus transgrediens, tvořící nejmladší silurskou graptolitovou zónu. Vrstevní sled přídolského souvrství a celého siluru zakončují cefalopodové (ortocerové) vápence (foto 19, 20 a 21), jejichž poslední lavice dosahuje mocnosti 130-170 cm.

Následující tenká vložka břidlic, na jejíž bázi probíhá třemi bronzovými deskami vyznačená hranice mezi silurem a devonem (foto 5), již obsahuje vůdčího devonského graptolita Monograptus uniformis.

Vrstevní sled lochkovského souvrství začíná světle šedými krinoidovými vápenci radotínské facie tvořícími nápadnou lavici o mocnosti přes 150 cm. Vápence jsou složeny z organické drti stonků a ramen lilijic rodu Scyphocrinites. V nadloží silně lavicovitých vápenců převládají tenčeji vrstevnaté vápence deskovité, které jsou na rozdíl od vápenců přídolského souvrství světlejší a hrubě zrnité (bioklastické). Obsahují charakteristickou faunu s vůdčím trilobitem Warburgella rugulosa rugosa, hojnými drobnými ramenonožci, ostrakody a vůdčím graptolitem Monograptus uniformis přítomným jen v některých vrstvách. Vložky vápnitých břidlic se vyskytují jen v podřízeném množství. Mocnost odkryté části lochkovských vrstev se pohybuje kolem 20 m.

Budňanská skála je současně významnou paleontologickou lokalitou, která již v 19. století poskytla materiál pro popis lilijic, hlavonožců, mlžů a plžů, nověji zde byly studovány nálezy ostrakodů, konodontů a chitinovců.

Vrstvy Budňanské skály byly silně disharmonicky zvrásněny během variského vrásnění
(foto 22, 23, 24). Zatímco masivní lavicovité cefalopodové a krinoidové vápence při hranici silur-devon tvoří převážně jednoduché vrásy, tenčeji deskovité vápence vyskytující se v podloží i v nadloží masivních lavic bývají zvrásněny mnohem složitěji.

V horní části odkryvu se nachází kvartérní profil významný pro stratigrafii pleistocénu.

Gába Z., Hladilová Š., Houzar S., Skupien P., Vašíček Z., Ziegler V. (2002): Geologické vycházky Českou republikou.- Karolinum, UK Praha, 493 s.

Chlupáč I., Kříž J., Schönlaub H. P. et al. (1980): Silurian and Devonian Conodont localities of the Barrandian.- Second European Conodont Symposium, Guidebook. Abhandl. Geol. Bundesanst., 35, 147-180, Wien.

Chlupáč I. (1988): Geologické zajímavosti pražského okolí.- Academia Praha, 249 s.

Chlupáč I. (1993): Geology of the Barrandian. A field Trip Guide.- Schweizerbart'sche Verlagsbuchhandlung, Stuttgart, 163 pp.

Chlupáč I. (1999): Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí.- Academia Praha,
279 s.

Chlupáč I., Havlíček V., Kříž J., Kukal Z., Štorch P. (1992): Paleozoikum Barrandienu.- ČGÚ Praha, 292 s.

Chlupáč, I., Jaeger, H. a Zikmundová, J. (1972): The Silurian-Devonian boundary in the Barrandian.- Bull. Canad. Petrol. Geol., 20, 1, 104-174, Calgary.

Havlíček V. (1986 ed.): Základní geologická mapa ČSSR 1:25 000, list 12-414 Černošice. - Ústřední Ústav geologický, Praha.

Horný R. (1966): Budňanská skála.- In: Pertold Z. (ed.): Exkurzní průvodce XVII. sjezdu ČSMG, 94-95, Praha.

Kovanda J. (2004): Střední holocén ve svahovinách v Karlštejně-Budňanech.- Zpr. geol. Výzk. v r. 2003, 65-68, Praha.

Kříž J. (1992): Silurian field excursions: Prague Basin (Barrandian), Bohemia.- National Museum of Wales, Geol. Series, 13, 1-111, Cardiff.

Kukal Z. (1964): Litologie barrandienských karbonátových souvrství.- Sbor. geol. Věd., Geol., 6, 123-165, Praha.

Prokop R. J., Petr V. (2002): Survey of echinoderms and a new ophiocistioid Branzoviella talpa gen. et sp. n.(Echinodermata, Ophiocistioidea) in the Lower Devonian, Lochkov Formation of the Barrandian area, Czech Republic.- Bull. of the Czech Geol. Surv., 77, 3, 237-240, Praha.

Vacek F. (2002): Mikrofaciální analýza hraničního intervalu silur-devon v severovýchodní části pražské pánve.- Zpr. geol. Výzk. v r. 2001, 76-77, Praha.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava