Kamenický Šenov - Panská skála

Sloupcovitá odlučnost nefelinického bazanitu Českého středohoří.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 50°46,183´

východní délka (S42): 14°29,103´

nadmořská výška: 594 m n. m.

mapa KČT: č. 14 (B1)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Deset kilometrů ssz. od České Lípy, mezi obcemi Prácheň a Kamenický Šenov najdeme po levé straně silnice č. 13 chráněnou lokalitu výchozů (mapa 1, foto 1, 2, 3, 4, 5, 6 a 7). Parkoviště k chráněné lokalitě je přímo proti odbočce silnice vedoucí do Polevska.

Panská skála je zbytek lávového proudu s velmi zřetelnou sloupcovitou odlučností bazaltické horniny (foto 8, 9 a 10), někdy též označovaná jako „Kamenné varhany“. Vulkanické produkty prorážely křídové sedimenty březenského souvrství (mapa 2) a povrchový výlev utuhnul ve stabilních podmínkách morfologické prohlubně na tehdejším povrchu. Morfologie skalního útvaru byla zformována dřívější lomovou těžbou.

Podle platné klasifikace můžeme horninu označit jako nefelinický bazanit. Hornina je afanitická, tmavě šedé nebo spíše šedočerné barvy (foto 11, 12 a 13). Vlivem stejnoměrného a relativně pomalého chladnutí se vytvořily pětiboké nebo šestiboká sloupce, zpravidla o průměru 20-30 cm (foto 14, 15, 16 a 17) a místy v lomové stěně se souvislou délkou až 20 m (foto 18, 19, 20 a 21). V některých místech jsou sloupce uspořádány do formy obráceného vějíře (foto 22 a 23).

Pojem „kamenné varhany“ je používán v geomorfologii pro mezoformy skalních útvarů, složených z vertikálně nebo subvertikálně uspořádaných sloupců vulkanické horniny. Tyto sloupce připomínají píšťaly varhan a jsou zároveň odlučnými tvary. Tvorba sloupců je spojována se smršťováním magmatu během chladnutí lávy a vytváří se vždy kolmo k pluše ochlazování (zpravidla chladná podložní hornina a vzduch na povrchu). Příčný průřez má obvykle tvar přibližně pravidelného pěti- nebo šestiúhelníku, popsány byly u čtvercové průřezy. Při průniku vulkanických hornin do puklin, mohou být sloupce uloženy vodorovně a pro takové mezoformy se používá označení skalní zdi. Pokud dojde k výlevu proudu přes terénní hranu nebo nerovnost, mohou v místě ohybu vznikat vějířovitě uspořádané sloupce.

Panská skála je na našem území nejdéle chráněným geologickým výtvorem, snaha o její ochranu se datuje již od roku 1878. Těžba sloupců ustala až v roce 1913, ale za světové války a první republiky byla opět obnovena. Až v roce 1948 byla skála zakonzervována a v roce 1953 vyhlášena jako kulturní památka.

Cajz. V., Mlčoch B., Čech S., Valečka J., Kadlec J., Burda J., Holý M., Ulrych J., Kynský J., Chvátal P. (1996): České středohoří. – Český geologický ústav, Praha. 160 stran.

Kühn P. (2006): Geologické zajímavosti Libereckého kraje. Libercký kraj, Liberec. 119 stran.

Rubín J., Balatka B., Ložek V., Malkovský M., Pilous V., Vítek J. (1986): Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. – Academia Praha. 316 stran.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava