Červený Kostelec - Krákorka

Triasové pískovce bohdašínského souvrství vnitrosudetské pánve.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 50°29,460´

východní délka (S42): 16°03,360´

nadmořská výška: 461 m n. m.

mapa KČT: č. 26 (C2)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 3 km sz. od centra Červeného Kostelce a 800 m z. od osady U Devíti Křížů je v lesním porostu založen lom (foto 1, 2 a 3). Přístup na lokalitu je po lesní cestě, která odbočuje vlevo v osadě U Devíti Křížů z hlavní silnice č. 14 Červený Kostelec – Rtyně v Podkrkonoší. Asi 100 m vede cesta souběžně se žlutou turistickou značkou a pak odbočuje vlevo z. směrem a končí v lomu (mapa 1). Lom je v těžbě, pro vstup je nutný souhlas majitele.

Lom Krákorka je založen v bohdašínském souvrství (mapa 2), které tvoří nejmladší sedimentární výplň vnitrosudetské pánve. Jedná se o komplex psamitických a podřadně psefitických sedimentů s jílovým pojivem. Pro triasové sedimenty je zde charakteristické pestré zbarvení a výrazná diagonální nebo subhorizontální vrstevnatost. Spodní hranice je ostrá, erozní a jedná se o pokračování permské sedimentace bohuslavického souvrství. Triasové stáří mají pravděpodobně sedimenty nejvyšší části bohdašínského souvrství. Svrchní hranice souvrství je denudační – cenomanské sedimenty křídového útvaru nasedají diskordantně. Celková mocnost souvrství je od 30 do 120 m. Plošně je souvrství rozšířeno v oblasti Police nad Metují, Adršpachu a dále do Polska (obrázek 1), ale na povrch vystupuje zpod křídových sedimentů jen ojediněle.

Nejběžnějším horninovým typem jsou bělavě šedé, narůžovělé nebo hnědošedé arkózové pískovce, masivní nebo diagonálně zvrstvené. Zrnitost je střední nebo hrubá, často s příměsí větších valounů. Průměrné složení tvoří 62 % křemene a kvarcitů, 20 % živců a 18 % jílových minerálů.

Přibýváním úlomku metamorfovaných hornin z okolních krystalinických jednotek přechází arkózové pískovce do pestře zbarvených pruhovaných polymiktních pískovců s diagonálním a křížovým zvrstvení. Střídají se typy středně a hrubě zrnité, místy s náznaky přechodu do slepenců. Jemně zrnité typy přechází do jílovitých pískovců s výrazným barevným páskováním.

Slepence vytváří polohy v polymiktních pískovcích o mocnosti do 1 m, maximální velikost valounů je 10 – 30 cm. Slepence jsou polymiktní, valouny tvoří křemen, kvarcit, kyselé i bazické výlevné horniny, ruly, leukokratní granitoidy a starší sedimenty. Valouny jsou středně až dokonale opracované.

Pestré zbarvení hornin bohdašínského souvrství má podle některých autorů až stratigrafický význam. Ověřeným faktem je, že pestře zbarvené psamity a psefity tvoří spíše spodní část souvrství, bělavé a silně kaolinizované horniny najdeme spíše ve svrchní části souvrství.

Horniny v lomu Krákorka tvoří nejvyšší část bohdašínského souvrství a lze je označit jako bělavé křemenné pískovce (foto 4, 5 a 6) s jílovým pojivem. Na bázi ostře přecházejí do pestrobarevných, šedofialových, žlutých, hnědočervených jemnozrnných jílovitých pískovců (foto 7 a 8) až silně písčitých jílovců.

Bělavé deskovité kaolinitické křemenné pískovce mají výrazné zvrstvení (foto 9, 10 a 11) a běžným jevem jsou čeřiny (foto 12). Pískovce jsou dokonale vytříděné, středně zrnité. Přítomna jsou zrna křemene, kvarcitů a ojediněle sericit. Pojivo tvoří směs jílových minerálů ze skupiny kaolinitu, illitu a montmorillonitu.

V lomu probíhá ruční těžba kamene (foto 13) ve formě desek a drobných kvádrů, které se dále zpracovávají na stavební materiály různého druhu (foto 14 a 15).

Tásler R., Čadková Z., Dvořák J., Fediuk F., Chaloupský J., Jetel J., Kaiserová-Kalibová M., Prouza V., Schovánková-Hrdličková D., Středa J., Střída M., Šetlík J. (1979): Geologie české části vnitrosudetské pánve. – Vydal ÚÚG v Academii, 296 stran. Praha.

Valín F. (1961): K petrografii triasových hornin v severovýchodních Čechách. – Věstník ÚÚG, 36, 351-353.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava