Sudslavice

Biotitové a sillimanit-biotitové pararuly moldanubika s tělesy leukokratních žilných granitoidů.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°05,689´

východní délka (S42): 13°47,708´

nadmořská výška: 573 m n. m.

mapa KČT: č. 69 (B3)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 4 km ssv. od Vimperka a 800 m ssv. od obce Sudslavice je založen etážový kamenolom (foto 1, 2, 3, 4, 5 a 6). Vstup do lomu se nachází na levé straně silnice č. 4 vedoucí z Vimperka do Volyně (mapa 1). Vzhledem k intenzivní těžební činnosti je pro vstup do lomu nezbytné povolení vlastníka.

Lomovou stěnou jsou odkryty horniny jednotvárné skupiny moldanubika (mapa 2). Jde zvláště o migmatitizované, zčásti anatektické biotitové a sillimanit-biotitové plagioklasové pararuly s cordieritem a granátem (58-64 mol. % Alm, 18-23 % Sps, 10-15 % Prp, 2-4 % And) (foto 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17 a 18). Plagioklasy popisovaných pararul odpovídají svým složením bazickému oligoklasu (An₂₈). Jejich proporce vůči K-živcům (Or₉₀) mírně kolísá. Minerální agregáty místy vykazují stopy interní deformace, projevující se undulózním zhášením, perthitickými odmíšeninami nebo frakturami. Biotit tvoří souvislé paralelně orientované pásky, často společně se silimanitem. Jeho složení odpovídá řadě flogopit-annit (Fe/Fe + Mg) ~ 0,5-0,6). V tektonicky postižených zónách bývá deformován a částečně rekrystalován na chlorit. Cordierit vzniká na úkor staršího biotitu nebo biotitu a sillimanitu a lze jej interpretovat jako jeden z polymetamorfních projevů. Pararuly primárně představují monotónní rytmickou aleuropelitickou sedimentaci rytmitů až laminitů s lokálním navýšením obsahu křemenné frakce.

V západní části spodní etáže lomu je v současnosti zastiženo žilné těleso (foto 19, 20, 21 a 22) budované drobně zrnitým, leukokratním, světle šedým až šedým biotitovým granitem (foto 23, 24, 25, 26, 27, 28 a 29), obsahujícím místy mafické uzavřeniny (foto 30 a 31). V širším okolí Sudslavic vytváří tato hornina četné žíly a pně, z nichž největší se nachází východně od Bohumilic. Na jejím minerálním složení se podílí K-živec (slabě perthitický mikroklin) převládající nad kyselým plagioklasem (albit až oligoklas, zřídka oligoklas), kaštanově hnědý až zelený biotit s hojnými pleochroickými dvůrky a ojediněle i muskovit. Akcesorickou součástí je apatit, zirkon, sillimanit nebo pseudomorfóza po cordieritu. Svým petrografickým charakterem se popisovaná hornina nejvíce přibližuje granitům eisgarnského typu. Všesměrně zrnitý biotitový granit bývá prostoupen mladší fází drobnozrnného biotitového granitu, který obsahuje i zrna nebo automorfně omezené sloupce turmalínu. S variskou magmatickou etapou je na lokalitě geneticky svázán i vývoj hrubozrnných pegmatitů relativně jednoduchého minerálního složení (foto 32 a 33), pronikajících v podobě několik cm až dm mocných žil biotitovým granitem.

V pravém údolním svahu Volyňky, naproti obci Sudslavice, v těsné blízkosti železniční trati Strakonice-Vimperk, se v částečně uměle odlámané skalní stěně nachází čočka krystalického vápence. Dosahuje mocnosti 10-20 m a je sledovatelná na vzdálenost kolem 500 m. Obdobné vápencové čočky jsou rozšířeny od sz. okolí Volyně k Malenicím. Krystalický vápenec obsahuje kromě běžných minerálů wollastonit, chondrodit, galenit a sfalerit. V oblasti Sudslavic jsou vápencové vložky zkrasovělé. S přítomností krasových procesů souvisí vznik tzv. Sudslavické jeskyně. Její současný zbytek je tvořen asi 15 m dlouhou, oboustranně otevřenou prostornou chodbou orientovanou ve směru SZ-JV nad současnou úrovní hladiny řeky Volyňky. Chodba byla původně vyplněna hlinitými sedimenty, které byly při pozdějších průzkumech téměř zcela odstraněny. Na modelaci jeskynních stěn se uplatňují formy vytvářené korozně vypreparovanými, obtížněji rozpustnými polohami krystalického vápence. Jeskyně byla odkryta a později i z podstatné části zničena při těžbě v lomu, který byl v tomto místě dříve založen.

Anděra M., Zavřel P. (eds.) (2003): Šumava: příroda, historie, život.- Baset Praha, 800 s.

Barnet I., Batík P., Kadlecová R., Manová I., Müller V., Rejchrt M., Šalanský K. (1999): Vysvětlivky k souboru geologických a ekologických účelových map přírodních zdrojů v měřítku 1 : 50 000, list 22-34 Vimperk.- ČGÚ, Praha.

Beneš K., Holubec J., Surňáková R., Zeman J. (1983): Geologická stavba šumavského moldanubika.- Rozpr. Čs. Akad. Věd, Ř. mat. přír. Věd, 93, 7, 1–68, Praha.

Kodym O. (ed.) (1961): Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1 : 200 000
M-33- XXVI Strakonice.- ÚÚG, Praha.

Pelc Z. (1993): Nové poznatky o geologické stavbě a litologii moldanubika Šumavy v úseku Borová Lada-Prášily-Kašperské Hory.- Zpr. geol. Výzk. v r. 1991, 117-119, Praha.

Škoda S., Pálenský P. (2004): Nález žulového masivku u Albrechtice na Zdíkovsku, Šumava.- Zpr. geol. Výzk. v r. 2005, 73-75, Praha.

Schulmannová B., Verner K. (2005): Předběžné výsledky geologického mapování v okolí Borové Lady (moldanubikum, Český masiv).- Zpr. geol. Výzk. v r. 2004, 45-47, Praha.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava