Rohozná - Čertův kámen

Dvojslídné granity eisgarnského typu v moldanubickém plutonu

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°22,036´

východní délka (S42): 15°24,288´

nadmořská výška: 744 m n. m.

mapa KČT: č. 79 (B1-B2)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

V oblasti Jihlavských vrchů, asi 10 km západně od Jihlavy a 2 km severně od Rohozné (mapa 1), leží vrch Čeřínek (761 m) se stejnojmenným přírodním parkem vyhlášeným v roce 1984 a šestikilometrovou trasou přírodovědné naučné stezky. Jde o významné klidové a rekreační území Jihlavska s biologicky velmi cennými lokalitami a mnoha dalšími přírodními zajímavostmi, k nimž patří např. Přední skála nebo Hojkovské rašeliniště. Samotný vrchol Čeřínku je vyhledávaným rekreačním územím a současně i jedním z nejznámějších lyžařských areálů kraje Vysočina.

Vydáme-li se od chaty na Čeřínku po červené turistické značce směřující do Nového Rychnova, dojdeme asi po 4 km na skalnatý vrch v jihozápadní části parku, označovaný jako Čertův hrádek (714 m). Vrcholové partie této kóty tvoří mohutný skalní výchoz (foto 1, 2, 3 a 4) o výšce 11 m a šířce 22 m s výraznou lavicovitou odlučností (foto 5 a 6), představující zbytky přírodních skalních hradeb s kryoplanačními plošinami a mrazovými sruby. Na jejich obvodech nacházíme torza skalních mís, sutě a kamenná moře. Na jihozápadním svahu Čertova hrádku jsou dodnes patrné zbytky jam po starých důlních pracích souvisejících s vyhledáváním stříbrných rud. Území téměř celého parku je pokryto smíšenými lesy. V bezprostředním okolí skalních výchozů je zachována přirozená buková javořina a jedlobukosmrkový porost s dochovaným podrostem.

Centrální část asi 6 km dlouhého a 4 km širokého pně, tvořícího jak vlastní vrchol Čeřínku, tak i okolní přilehlé kóty tvoří dvojslídný granit budující na našem území významnou část východní větve moldanubického plutonu (mapa 2). Ve svém hrubozrnném, převážně porfyrickém vývoji, bývá v poslední době často označován jako granit typu Čeřínek. Morfologicky vystupuje výrazně nad svoje okolí, tvořené drobnozrnnou peraluminickou žulou nebo cordierit-biotitovými rulami a migmatity. Popisované granitoidní těleso je geochemicky podobné magmatitům vnitřní části melechovského masivu, na rozdíl od nich se však vyznačuje podstatně vyšším stupněm diferenciace. Ten se projevuje jak velmi nízkými obsahy Mg, Ca, Ti, Sr, Ba, Ni a Zr, tak i vysokým zastoupením Rb, Nb, Sn a P. Někteří autoři považují granit z Čeřínku za paralelu granitu typu Landštejn z jižní části moldanubického plutonu. Zrnitost horniny se zmenšuje směrem k okrajům magmatického tělesa, ve srovnání s mrákotínským (číměřským) granitem je však hrubozrnnější.

Čerstvé hrubozrnné žuly mají namodrale šedou barvu. Vyznačují se všesměrnou stavbou, bez jakéhokoliv náznaku přednostní orientace (foto 7, 8 a 9). Skládají se z hypautomorfně omezených, tabulkovitých krystalů plagioklasu, draselného živce (mikroklinu), velmi hojného křemene, lupenitých agregátů muskovitu a biotitu. V asociaci akcesorických minerálů je zastoupen zejména apatit a zirkon, druhotně vzniká chlorit, sagenit a titanit. Vznik hrubozrnných žul je dáván do souvislosti s vyšším obsahem těkavých látek v magmatické tavenině, který mimo tvorbu samotných granitů umožnil rozsáhlé metasomatické pochody v závěrečné fázi krystalizace.

Na lokalitě Čertův hrádek je bohatě vyvinuta řada geomorfologických jevů. Charakteristická je především existence exfoliačních kleneb (foto 10 a 11), doprovázená výraznou rozpukaností hornin a jejich vodorovnou lavicovitou odlučností podle L puklin (foto 12 a 13). Doplňující systém S a Q puklin (foto 14, 15 a 16) umožnil vznik četných puklinových jeskyní. K dalším typickým tvarům reliéfu patří skalní hřib, skalní tunely a skalní komíny. Z mikrotvarů jsou běžné skalní mísy, voštiny, žlábky a pseudokrasové jevy. V okolí jsou vyvinuta kamenná moře.

Breiter K. (2005): Peraluminické granitoidy sv. moldanubika. – Exkurze ČGS, 22.10.2005, Sborník 2. sjezdu České geologické společnosti, Slavonice, 2005.

Breiter K. (2007): Nové poznatky o geologické stavbě melechovského masivu. – Zpr. geol. Výzk. v r. 2006, 202-205, Praha.

René M. (2003): Dvojslídné granity moldanubického batolitu v oblasti mezi Humpolcem a Jihlavou.- Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha), 11, 173-177, Praha.

Rubín J., Balatka B., Ložek V., Malkovský M., Pilous V., Vítek J. (1986): Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. – Academia Praha, 388 s.

Vítek J. (1993): Tvary zvětrávání a odnosu žuly v oblasti Čeřínku. – Geol. Průzk., 35, 9-10, 299-300, Praha.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava