Kaznějov

Kaolinitové ložisko vzniklé z karbonských arkóz kladenského souvrství v plzeňské pánvi.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°53,703´

východní délka (S42): 13°20,427´

nadmořská výška: 486 m n. m.

mapa KČT: č. 31 (A5)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 15 km s. od Plzně a 2,5 km z. od Kaznějova je těženo ložisko kaolinů. Přístup do závodu je po asfaltové komunikaci, která odbočuje západním směrem z hlavní silnice č. 27 mezi obcemi Kaznějov a Rybnice (mapa 1). Vstup do těžebního pole je možný pouze se souhlasem majitele (Lasselsberger a.s.).

Společně s ložiskem Horní Bříza jde o jedno z největších a nejvýznamnějších kaolinových ložisek nacházejících se v sv. části plzeňské pánve (foto 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7). Matečnou horninu představují arkózy a arkózové pískovce karbonského stáří, tvořící výplně starých říčních koryt nebo ploché dejekční kužely. Podloží budují horniny barrandienského proterozoika metamorfované ve facii zelených břidlic (fylity, droby a spility). V nadloží kaolinizovaných pískovců a arkóz jsou v pokleslých krách zachovány relikty sedimentů středočeského neogénu.

Arkózové kaolíny jsou ve světě poměrně vzácné. Ze 60 zemí majících kaolínová ložiska jsou jen v 15 z nich známy výskyty uvedeného typu. Tvar a mocnost kaznějovského ložiska jsou ovlivněny nejen hloubkovým dosahem kaolinizace arkóz, ale též obsahem živce v jejich různých polohách. Ve srovnání s dalšími kaolinovými ložisky v oblasti plzeňské pánve je pro ložisko Kaznějov charakteristický vyšší obsah kaolinitu, související pravděpodobně se zvýšeným podílem živců, přinášených z oblastí budovaných granitoidy.

Kaolinizované arkózy a arkózové pískovce tvoří významnou součást kladenského a týneckého souvrství západočeského mladšího paleozoika (svrchní karbon) (mapa 2). V těžbou odkrytých profilech se kaolinit vyznačuje bílou, šedobílou až načervenalou barvou (foto 8, 9, 10, 11) a psefitickou nebo i středně až hrubě psamitickou strukturou (foto 12, 13, 14, 15, 16). Z 50-70 % je složen z šedobílého až šedého křemene o velikosti od 0,02 do několika mm. Křemen je obvykle slabě korodovaný, poloostrohranný, nepravidelného tvaru. Vyskytuje se jak v samostatných zrnech, tak i v polykrystalických agregátech. Častý je hypautomorfně omezený vyšší křemen, který na rozdíl od křemene původních granitoidů nezháší undulózně. Draselný živec (ortoklas nebo mikroklin) se velikostně i tvarově podobá křemeni. Místy je pseudomorfován kaolinitem a zachovává se mnohdy jen ve formě reliktů s malou příměsí sericitu, lokálně se však nacházejí i makroskopicky čerstvá zrna bez patrných projevů kaolinizace. Ze slíd se vyskytuje zejména muskovit (drobné, vločkovité, na okrajích roztřepené lupínky), je-li přítomen biotit, bývá obvykle chloritizován nebo baueritizován. Z jílových minerálů převládá kaolinit (25-35 %) blízký triklinickému typu nad illitem. V hrubozrnnějších typech kaolinizovaných arkóz bývají obsaženy valouny lyditů (foto 17), kvarcitů a vulkanických hornin proterozoického a staropaleozoického stáří (foto 18, 19). Běžnou vedlejší součástí kaolinizovaných arkóz je muskovit, akcesorický amfibol, anatas, ilmenit, rutil, leukoxen, andalusit, kyanit, epidot, staurolit, granát, siderit, zirkon, turmalín a monazit. Na části stěnového kaolinového odkryvu je v současnosti možné pozorovat výrazné erozní účinky (foto 20, 21, 22).

Kaolinizace arkózových pískovců a arkóz začala v podmínkách tropického klimatu již ve zdrojové oblasti a pokračovala během transportu. Hlavní fáze kaolinizace se patrně uskutečnila až po usazení arkóz jejich zvětráváním na místě, a to zvláště v době hiátu mezi sedimentací týneckého souvrství a tzv. jelenických vrstev budujících bázi nadložního slánského souvrství.

Podle současných poznatků byl špatně vytříděný klastický materiál do pánve přinášen hlavně ze severu, ve východní části pánve převládal přínos zvětralin granitoidů z J a JV. Za jejich hlavní zdroje je možné považovat štěnovický masiv, středočeský pluton a částečně i masiv čistecko-jesenický.

Jiránek J. (1977): Geology, petrology and genesis of the kaolin sediments of the Horní Bříza and Kaznějov deposits in the Plzeň Basin.- Folia Musei rerum naturalium Bohemiae occidentalis, Geologica, 8, 1-44, Plzeň.

Kraus I., Kužvart M. (1987): Ložiska nerud.- SNTL – Alfa, Praha, Bratislava, 228 s.

Kužvart M. (1984): Ložiska nerudních surovin.- Academia Praha, 408 s.

Kužvart M. et al (1969): Kaolin deposits of Czechoslovakia.- In: Kaolin deposits of the World A – Europe. Int. Geol. Congress, Rep. of the 23rd Session, Czechoslovakia 1968, 15, 47-73, Academia Praha.

Kužvart M., Neužil J., Pešek J., Šindelář J. (1975): Vznik a stáří ložisek kaolínů v plzeňské pánvi.- Sbor. geol. Věd, ložisk. Geol., 17, 125-185, Praha.

Novák J. K., Bosák P., Sedláček V., Dobrovolný J. (2005): Kaolíny Kaznějov-jih.- MS, závěrečná zpráva, Geol. úst. AV ČR, 1-73, Praha.

Pešek J., Holub V., Jaroš J., Malý L., Martínek K., Prouza V., Spudil J., Tásler R. (2001): Geologie a ložiska svrchnopaleozoických limnických pánví České republiky.- ČGÚ Praha, 243 s.

Prouza V. (2005): Contribution to the geology of the northern part of the Plzeň Basin and the southern part of the Carboniferous Žihle Basin.- Bulletin of Geosciences, 80, 1, 79–84, Praha.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava