Jílové u Držkova

Pokrývačské fylity radčické skupiny krkonošsko-jizerského krystalinika

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 50°40,135´

východní délka (S42): 15°17,367´

nadmořská výška: 556 m n. m.

mapa KČT: č. 20-21 (G3)

hlavní stránka seznam lokalit mapa lokalit o autorech průvodce Morava

Asi 3,5 km sv. od Železného Brodu a 1,5 km jjz. od obce Držkov leží obec Jílové. Přibližně 200 m jjz. od obce, 100 m vpravo za posledním domem u silnice směrem na Jirkov nejdeme jeden z mnoha opuštěných lomů (mapa 1). Přístup je přímo ze zmíněné silnice po úzké cestě, cca 50 m od silnice vstoupíme do lomu. Lom je částečně zatopený (foto 1, 2 a 3), ale v horním patře najdeme dostatek studijního materiálu (foto 4).


Horniny, které najdeme na lokalitě, náleží do regionálně geologické jednotky označované jako krkonošsko-jizerské krystalinikum. Tato jednotka se dále rozděluje na menší celky, přičemž oblast kolem Železného Brodu nese označení železnobrodské krystalinikum. Převážná část je tvořena fylitovým komplexem, jehož stáří se pohybuje od proterozoického po silurské, menší část tvoří tzv. železnobrodský vulkanický komplex reprezentovaný slabě metamorfovanými bazickými i kyselými vulkanickými horninami spodno- až středokambrického stáří (mapa 2).

Z hlediska litostratigrafického rozdělení krystalických břidlic krkonošsko-jizerského krystalinika přísluší širší okolí lokality radčické skupině (obrázek 1). Jedná se o soubor slabě metamorfovaných sedimentární a vulkanických hornin svrchněproterozoického až středokambrického stáří. Radčická skupina je vložena mezi proterozoické souvrství velkoúpské a machnínské skupiny a svrchnoordovická až silurská souvrství ponikelské skupiny. Mocnost souvrství asi 400 m se dělí do spodního a svrchního oddílu.

Spodní oddíl radčické skupiny zasahuje do nejsvrchnějšího proterozoika nebo spodního kambria. Hlavní horninovou náplň tvoří grafit-sericitické fylity s vložkami metadrob, metakonglomerátů a metalyditů.

Svrchní oddíl radčické skupiny je na bázi tvořen metamorfovanými klastiky a na ně nasedají zelenavě šedé nebo okrové chlorit-seicitické fylity s vložkami krystalických vápenců, grafitických fylitů, zelených břidlic a metadiabasů. Stratigrafickým ekvivalentem této horninové sekvence je více jak 100 m mocný komplex epizonálně metamotfovaných vulkanických, vulkanoklastických a intruzivních hornin označovaný jako železnobrodský vulkanický komplex. Nejvyšší část radčické skupiny je budována komplexem tence břidličnatých pokrývačských fylitů.


Na lokalitě najdeme ve stěnách starého lomu i v sutích pod stěnami dostatek ukázek chlorit sericitických fylitů (foto 5 a 6), označovaných jako pokrývačské a tvořící nejvyšší člen radčické skupiny. Horniny byly v minulosti intenzívně těženy (menších lomů je v okolí celá řada) a využívány jako střešní krytina. Barva horniny je zpravidla zelenošedá někdy nafialovělá, lesk bývá hedvábný (foto 7). Břidličnatost je paralelní i různoběžná s původní vrstevnatostí, foliační plochy jsou rovné (foto 8 a 9) a lze na nich pozorovat jemné svraštění, které podmiňuje lineaci v jednom nebo dvou směrech (foto 10 a 11). Struktura je lepidogranoblastická. V některých typech je vyšší podíl Fe pigmentu, barva horniny pak bývá nafialovělá. Hlavními minerály je křemen a sericit, vedlejšími minerály je chlorit, albit a chloritoid, který může tvořit i drobné porfyroblasty. Běžný je akcesorický rudní pigment. Původním materiálem pro vznik fylitů byly souvrství jílových břidlic a prachovců. Jedinou vložkovou horninou bývají tenké polohy zelených břidlic. Četné jsou křemenné nebo albit-křemenné žíly a čočky (foto 12) částečně sekrečního a částečně hydrotermálního původu.

V zatopené části lomu sídlí velká kolonie raků.


Čepek L., Beneš K., Čech V., Havlena V., Holub V., Klein V., Kopecký L., Řezáč B., Sattran V., Soukup J., Svoboda J., Tásler R., Vodička J. (1963): Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1:200 000, M – 33 – XVI, Hradec Králové. – ÚÚG v Academii, 204 stran. Praha.

Chaloupský J. (1989): Geologie Krkonoš a Jizerských hor. – ČGÚ v nakladatelství Academia, Praha. 288 stran.

Hladík S. (1975): Jílové u Držkova – přírodní břidlice. – MS Geofond. Praha.

hlavní stránka seznam lokalit mapa lokalit o autorech průvodce Morava
© RNDr. Václav Vávra, Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita. Brno. E-mail: vavra@sci.muni.cz.

Obrazová dokumentace k lokalitě Jílové

mapa 1

mapa 2

obrázek 1

foto 1 

foto 2

foto 3

foto 4

foto 5

foto 6

foto 7

foto 8

foto 9

foto 10

foto 11

foto 12