Černá Studnice

Tanvaldský granit v jižním lemu krkonošsko-jizerského masivu.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 50°42,608´

východní délka (S42): 15°12,854´

nadmořská výška: 750 m n. m.

mapa KČT: č. 20-21 (F2)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 3 km jv. od Jablonce nad Nisou, 1,5 km z. od kóty Černá Studnice (869,1 m) se nachází činný lom (foto 1, 2 a 3). Přístup do lomu je možný po místní asfaltové komunikaci z Vrkoslavic směrem na rozhlednu Černá Studnice. Lom najdeme nad serpentinami silnice, asi 200 m před osadou Horní Černá Studnice (mapa 1). Pro vstup do lomu je nezbytný souhlas majitele lomu.

V jádru krkonošsko-jizerského krystalinika vystupuje rozsáhlé magmatické těleso krkonošsko-jizerského masivu (mapa 2), na jehož j. a z. okraji mezi Chrastavou, Jabloncem nad Nisou a Tanvaldem vystupuje asi 3 km mocné, strmě ukloněné deskovité těleso tanvaldského granitu (obrázek 1). Na s. okraji se stýká s granitoidy krkonošsko-jizerského plutonu a na jihu hraničí s fylity a svory železnobrodského krystalinika, resp. velkoúpské skupiny krkonošsko-jizerského krystalinika. Na JZ a v okolí Chrastavy je omezení tělesa zlomové (machnínský zlom na JZ).

Hornina označovaná jako tanvladský granit je středně zrnitá (foto 4), místy hrubozrnná, světle šedé nebo nažloutlé barvy (foto 5). V okolí Chrastavy má porfyrickou texturu s vyrostlicemi K-živce. Hlavní složkou je mikroklin s pertitickou stavbou. V zrnech mikroklinu bývá uzavírán plagioklas. Zrna křemene tvoří menší shluky s udndulózním zhášením. Plagioklasy jsou hypatomorfně tabulkovité, bazicita odpovídá albitu. Slídy jsou zastoupeny biotitem a muskovitem. Mezi akcesoriemi dominuje granát (až 2 obj. %), dále jsou přítomny apatit, zirkon, andalusit, monazit, magnetit a epidot. Horninu lze klasifikovat jako biotit-muskovitový alkalicko-živcový granit. Běžným jevem jsou drobné uzavřeniny jemnozrnných hornin granodioritového typu (foto 6).

Geneticky je tento typ horniny odlišný od magmatických hornin krkonoško-jizerského masivu, více společných znaků má s horninami lužického plutonu, zejména tzv. rumburskou žulou. Pozvolné přechody mezi rumburskou žulou a jizerskou ortorulou a jejich shodný chemismus posunují oblast výskytu lužického plutonu do těsné blízkosti tělesa tanvaldské žuly. Zařazení tanvaldské žuly k horninám lužického plutonu podporuje i podobnost fázového a chemického složení s rumburskou žulou. Proniky biotitového granodioritu krkonošsko-jizerského plutonu rovněž svědčí o vyšším stáří tanvaldského granitu.

Těžba v lomu se provádí vylamováním bloků (foto 7), které jsou dále zpracovávány na dlažební kostky a obrubníky. Z nedaleké rozhledny (foto 8) je velmi pěkný výhled na Jablonec nad Jizerou a Liberec (foto 9) a rovněž i na Jizerské hory (foto 10) a Krkonoše.

Klomínský J. (1969): Krkonošsko-jizerský granitoidní masív. – Sbor. geol. věd, řada Geologie, 15, 7-136. Praha.

Kvičinský Z. (1986): Postavení tanvaldského granitu ve vztahu k horninám krkonošsko-jizerského a lužického plutonu. – Věstník ÚÚG, 61, 6, 361-365. Praha.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava