Lužický pluton

Lužický pluton je rozsáhlý granitoidní komplex, který na našem území zasahuje jen malou částí ve Šluknovském a Frýdlantském výběžku a pokračuje j. od lužického zlomu pod křídovými sedimenty až do oblasti České Kamenice. Na V a S zasahuje pluton až k hlavnímu vnitrosudetskému zlomu, který tvoří hranici krystalinikem Kačavských hor. Na jihu a jihovýchodě tvoří hranici kontakt s krkonošsko-jizerským plutonem.

Obrázek 1. Schematická mapa lužického plutonu (podle Mísaře et al. 1983). Vysvětlivky: 1 – krkonošsko-jizerské krystalinikum; 2 – zbřidličnatělý východolužický a rumburský granit; 3 – lužické břidličné pohoří - proterozoikum; 4 – lužické břidličné pohoří – paleozoikum; 5 – hercynské granitové pně; 6 – dvojslídný lužický granodiorit; 7 – východolužický granodiorit; 8 – západolužický granodiorit; 9 – rumburská žula; 10 – brtnická žula; 11 – lužický pluton bez rozlišení.

V plutonu je vyčleňováno několik horninových typů:

1. lužický granodiorit dělený na západolužický (demický) granodiorit a východolužický (zawidovský) granodiorit

2. lužický dvojslídný granodiorit

3. rumburská žula

4. václavický granodiorit

5. brtnická žula (granodiorit)

6. žilný doprovod (lamprofyry, diabasy, porfyry, aplity a pegmatity).

Zawidovský granodiorit je nejbazičtějším členem na našem území a na základě proniků žil rumburské žuly jej lze označit jako starší typ. V hornině lze rozlišit dvě variety: všesměrně zrnitý a zbřidličnatělý typ, mezi kterými existují pozvolné přechody. Hlavními minerály jsou plagioklas, K-živec, křemen a biotit, běžnými akcesoriemi jsou apatit a zirkon. Typická je sericitizace plagioklasů, jejich zonální stavba, muskovitizace biotitu a albitizace K-živců.

Kromě typicky magmatických strukturních typů patří k lužickému plutonu i komplex jizerských ortorul. Tyto horniny vznikly pravděpodobně postkrystalinní deformací rumburské žuly. Rumburská žula a jizerské ortoruly tvoří nedílný celek, což potvrzuje jejich zcela identický chemismus a neexistující hranice – všechny vzájemné přechody jsou pozvolné. Celý komplex je některými autory označován jako jizerské granitoidy a rozlišují se kyselejší členy (jizerské granitoidy s. s.) a bazičtější typy (typ Václavice).

Základním horninovým typem jizerských granitoidů jsou hrubozrnné, stejnoměrně zrnité nebo porfyrické granity, z nichž některé mají modravý křemen a modravě šedé živce. V porfyrických varietách jsou až 7 cm velké krystaly mikroklinu. Významným typem jsou drobně zrnité porfyrické granity. Vyrostlice tvoří mikroklin. Jednotlivé typy mohou pozvolna přecházet do zrnito-plástevnatých rul nebo okatých rul.

Plášť lužického plutonu je tvořen monotónním komplexem drob a břidlic svrchního proterozoika. Na našem území je výskyt plášťových hornin ojedinělý, např. v severním pokračování ještědského krystalinika nebo v okolí Jiřetína. Horniny jsou metamorfovány ve facii zelených břidlic. Plášť jizerských granitoidů má formu dvou svorových pruhů – jindřichovického a novoměstského. Novoměstský pruh je budován hrubě lepidoblastickými svory, jindřichovický pruh tvoří jemně lepidoblastické až kvarcitické svory.

Domečka K. (1970): Předvariské granitoidy Západních Sudet. – Sborník geol. věd, řada Geologie, 18, 161-191.

Mísař Z., Dudek A., Havlena V., Weiss J. (1983): Geologie ČSSR I. Český masív. – SPN Praha. 336 stran.

Opletal M., Domečka K., Vavřn I. (1983): Grantoidy lužického masivu v jižní části Šluknovského výběžku a jejich nové petrologické zařazení. – Sbor. geol. věd. Geologie, 38, 141-175. Praha.