Beroun - Jarov

Horniny kopaninského a přídolského souvrství siluru Barrandienu.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°56,502´

východní délka (S42): 14°04,173´

nadmořská výška: 366 m n. m.

mapa KČT: č. 36 (C1)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 2,5 km j. od centra Berouna, přibližně 300 m za místní částí Jarov, najdeme po levé straně silnice směrem na osadu Koledník opuštěný lom (mapa 1, foto 1, 2 a 3). Lokalita je velmi slušně zachovalá s dostatkem studijního materiálu. Vstup do lomu je možný po štěrkové cestě, která odbočuje z výše uvedené silnice k lesu a poté vede přibližně souběžně se silnicí. Vzdálenost od silnice do lomu je asi 250 m.

Lom odkrývá silurské sedimenty Barrandienu - svrchní část kopaninského a spodní část přídolského souvrství (mapa 2) s výborně přístupnou hranicí mezi oběma jednotkami (foto 4, 5, 6, 7, 8 a 9). Slouží jako příklad vývoje svrchního siluru v okrajové části dřívějších vulkanických elevací, tj. v místech přechodů mělkovodních, čistě karbonátových facií do facií jílových břidlic a je současně opěrným statigrafickým profilem pro vedení hranice mezi svrchnosilurskými odděleními ludlow a přídolí. Hraniční interval je zde podrobně prostudován a na lomové stěně očíslován.

Nejstarší vrstvy, tvořené deskovitými, tmavě šedými, jemnozrnnými bituminózními vápenci s vložkami vápnitých břidlic, vystupují v s. části stěny (foto 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16). Statigraficky odpovídají vyšší části kopaninského souvrství. Z fosilních nálezů obsahují trilobity, ramenonožce, drobná kusadla dravých červů a jehlice křemitých hub. Směrem do nadloží nabývají vápence světlejších odstínů a přecházejí do zřetelně vrstevnatých, jemně bioklastických vápenců z velmi hojnými zkamenělinami (trilobiti a ramenonožci). Vrstevní sled kopaninského souvrství zakončují hruběji vrstevnaté, lavicovité, světle šedé vápence dosahující mocnosti kolem 6 m (foto 17, 18, 19 a 20). Jsou tvořené organickou drtí obsahující zvláště články lilijic a úlomky schránek ramenonožců.

Přídolské souvrství se vyznačuje nápadnou faciální změnou doprovázenou nástupem sedimentace jemnozrnných biomikritických vápenců s tenkými vložkami vápnitých břidlic (foto 21, 22, 23, 24 a 25). Vápence mají tmavě šedou barvu (foto 26 a 27) a uvnitř jednotlivých vrstev jsou tence laminované. Zbytky fauny koncentrované jen v některých laminách, způsob jejich zachování a celkové složení (graptoliti, ramenonožci, ostrakodi, části kusadel dravých červů, konodonti) indikují nápadnou změnu sedimentačního prostředí, spojenou patrně s jeho prohloubením. Z břidličných vložek pocházejí vzácné nálezy rostlinných zbytků rodu Cooksonia, které patří k nejstarší suchozemské flóře se světovým rozšířením.

Havlíček V., Štorch P. (1990): Silurian brachiopods and benthic communities in the Prague Basin (Czechoslovakia).- Rozpr. Ústř. Úst. geol., 48, Praha.

Chlupáč I. (1987): Ecostratigraphy of Silurian trilobite assemblages of the Barrandian area, Czechoslovakia.- Newslett. Stratigr., 17, 169-186, Stuttgart.

Chlupáč I. (1988): Geologické zajímavosti pražského okolí.- Academia Praha, 249 s.

Chlupáč I. (1993): Geology of the Barrandian. A field Trip Guide.- Schweizerbart'sche Verlagsbuchhandlung, Stuttgart, 163 pp.

Chlupáč I. (1999): Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí.- Academia Praha,
279 s.

Chlupáč I., Havlíček V., Kříž J., Kukal Z., Štorch P. (1992): Paleozoikum Barrandienu.- ČGÚ Praha, 292 s.

Kříž J. (1992): Silurian field excursions: Prague Basin (Barrandian), Bohemia.- National Museum of Wales, Geol. Series, 13, 1-111, Cardiff.

Kříž J., Jaeger H., Paris F., Schönlaub H. P. (1986): Přídolí – the fourth subdivision of the Silurian.- Jb. Geol. Bundesanst., 129, 291-360, Wien.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava