Zeměchy

Profil pleistocenními sprašemi s horizonty fosilních půd.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 50°13,630´

východní délka (S42): 14°16,036´

nadmořská výška: 222 m n. m.

mapa KČT: č. 9 (E2)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 3 km zjz. od Kralup nad Vltavou v údolí Knovízského potoka leží obec Zeměchy. Na jejím jižním konci, asi 200 m jjz. od kostela, začíná hned za posledními domy legislativně chráněné území označované jako Sprašová rokle (mapa 1). Představuje jeden ze dvou sprašových profilů umožňujících ve středočeské oblasti studium relativně úplného sledu sedimentů posledního glaciálního cyklu (mapa 2).

Rokle je vyvinutá jako mladý erozní zářez na staré úvozové cestě, který v délce asi 350 m zasahuje v průměru 5-10 m pod úroveň okolního terénu (foto 1, 2, 3 a 4). Nejvyšší sprašová stěna dosahuje výšky 19 m (foto 5 a 6). Na obou stranách rokle, zvláště pak ve střední části severní stěny (obrázek 1), vystupují fosilní půdy (foto 7, 8, 9 a 10) v podobě více či méně diferencované sekvence půd komplexu PK II a PK III. Nejasný, erozně postižený úsek nejmladšího komplexu PK I vystupuje jen v malé části jižní stěny rokle.

Rokle prořezává plochou sprašovou dunu orientovanou zhruba v.-z. směrem, jejíž střed se nacházel přibližně v místě současné nejvyšší stěny. Od ní se vrstvy sklání na obě strany k V i Z. Podloží duny leží asi 4 m pod dnešním dnem rokle. Je tvořeno rozpadavými karbonskými arkózami, na kterých spočívají žluté písky a drobné štěrky terasy Knovízského potoka. Poloha pod dnem údolí je tvořena nahnědlými, kompaktními, částečně dekalcifikovanými a hydromorfně postiženými sprašemi obsahujícími písčité splachy. Pravděpodobně jde o přeplavené váté písky. Nade dnem rokle je odkryta spraš předposledního cyklu. Je tvořena vcelku homogenním souvrstvím žluté vápnité spraše, ve které se objevují difuzní polohy načervenalé spraše a tenké písčité vrstvičky. Na navětralé stěně je patrné téměř ekvidistantní dělení na vrstvičky o mocnosti 3-5 cm, svědčící na jednorázové písečné bouře začínající pískem a pokračující zjemňující se prachovou frakcí. Písčité vrstvičky jsou místy díky větší propustnosti postiženy postdepoziční iluviací a zreznutím, které jim dodává vzhled tundrových glejů. V odkrytém profilu byly rovněž nalezeny dvě až tři polohy tundrových glejů v lokálním vývoji jako sedimenty sezónních mokřadů.

Až 2 m mocné eemské souvrství je vyvinuto jako typický komplex černozemi, neobvykle mocného lesivovaného horizontu a podložní parahnědozemi. Černozem se skládá ze dvou odlišných horizontů – spodní masivní jílovité černozemi a nad ní ležící klasické drobtovité černozemi. Světlá mezivrstva procházející uprostřed spodní černozemi pravděpodobně představuje tzv. marker sensu (Kukla 1975). Nad ní se nachází poněkud světlejší černozem reprezentující půdní sediment (částečně přepracované hlinopísky derivované z černozemi). Nahnědlá, slabá sprašová půda nad černozemí PK III je rovněž splachem hlinopísků odvozeným ze spraše. Komplex PK II je tvořen slabou podložní spraší a obvyklou dvojicí černozemí a hnědozemí. Komplex PK I je vyvinut torzovitě. Dva důležité erozní eventy se odehrály před depozicí černozemi PK III a nehluboko pod PK I. Celé, až 28 m mocné sprašové souvrství kryjí splachy holocenních zemědělských půd v podobě částečně degradovaných černozemí, v nichž byl nalezen střepový materiál pocházející z mladší doby bronzové a z doby stěhování národů.

Na mnoha místech lze ve spraších zaznamenat stopy bioeroze (foto 11, 12 a 13). Jde o tunely bezobratlých vyplněné kompaktní spraší, duté vertikální, subvertiální a subhorizontální tunely interpretované jako kořenové stopy, recentní a subrecentní stopy hmyzu, stopy po činnosti ptáků (důlky o průměru až 10 cm a hloubce kolem 5 cm) a savců (zemní nory a drobnější otvory vytvořené pravděpodobně hlodavci).

Cílek V. (1996): Sprašová rokle v Zeměchách u Kralup nad Vltavou.- Zpr. geol. Výzk. v r. 1995, 31-33, Praha.

Cílek V. (2001): The loess deposits of the Bohemian Massif: silt provenance, paleometeorology and loessification processes.- Quaternary International, 76/77, 123-128, Pergamon Press.

Kukla G. J. (1975): Loess stratigraphy of Central Europe.- In: Butzer K. W., Isaac L. L. (eds.) „After the Australopitecines“, 99-188, Mouton Publish., Haag.

Ložek V. (1995): Zeměchy near Kralupy.- In: Schirmer W. (ed.) „Quaternary field trips in Central Europe, Czech-Slovakian Traverse, 249-250, INQUA, Berlin.

Mikuláš R., Cílek V. (2002): Ichnostavba (bioturbace a bioeroze) spraší v severním okolí Prahy.- Zpr. geol. Výzk. v r. 2001, 53-55, Praha.

Tyráček J. (1995): Zemechy – loess gorge.- In: Schirmer W. (ed.) „Quaternary field trips in Central Europe, Eastern Alps Traverse,pp. 424, INQUA, Berlin.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava