Lipnice nad Sázavou

Granity lipnického typu moldanubického plutonu (melechovský masiv).

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°37,236´

východní délka (S42): 15°24,633´

nadmořská výška: 582 m n. m.

mapa KČT: č. 46 (B1)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 12 km z. od Havlíčkova Brodu a 1 km s. od Lipnice nad Sázavou najdeme částečně zatopený opuštěný kamenolom (foto 1, 2, 3, 4, 5, 6 a 7). Lom je vzdálen asi 300 m ssz. od kóty Holý vrch (620,4 m) a je přístupný ze silnice Lipnice – Broumova Lhota (mapa 1), ze které odbočíme asi 500 m za Lipnicí vlevo na lesní kamenitou cestu. Po této cestě pokračujeme dále přibližně 500 m (po žluté turistické značce) do míst, kde se mírně vlevo vrací v současnosti již nepoužívaná lesní cesta. Po této cestě přijdeme asi po 250 m do lomu (foto 8).

V kamenolomu byly v minulosti těženy granitoidy melechovského masivu (severní část moldanubického plutonu), označované zde jako granity typu Lipnice (mapa 2) a reprezentující společně s koutským granitem jeho hlavní intruzivní fázi. Jde o specifický typ dvojslídného granitu (foto 9, 10, 11, 12 a 13), rozšířeného v území j. a jz. od obce Lipnice nad Sázavou (obrázek 1), kde tvoří nepravidelnou kru mezi Lipnicí, Dolním Městem a Prosečí. Od okolních dvojslídných granitů se vyznačuje zejména vysokou radioaktivitou (vysoký obsah Th vázaný především v monazitu) a výrazně usměrněnou strukturou. K jeho dalším identifikačním znakům patří vyšší obsah Ca (zvyšujícího bazicitu plagioklasu) a rostoucí zastoupení Zr, a REE. Podle všech indicií je lipnický granit nejstarším variským granitem severní části moldanubického plutonu. Obsahuje ostře omezené xenolity rul, což jednoznačně dokládá jeho variské stáří, které bylo vzhledem k deformaci některými geology dříve zpochybňováno. Stáří lipnického granitu stanovené metodou chemického datování monazitu na elektronové mikrosondě odpovídá hodnotě 313 ± 14 Ma. Z přítomnost dvou časově odlišných generací monazitu lze usuzovat, že lipnický granit byl po svém vzniku postižen následnou rekrystalizací v důsledku duktilní deformace v pozdně variském extenzním režimu.

Uzavírané xenolity okolních plášťových hornin (pararuly) nebo shluky minerálů představují restity, tj. neroztavené zbytky materiálu, z něhož magma vzniklo. Za zdrojový materiál magmat lipnického i koutského granitu jsou zpravidla považovány metasedimenty obsahující v některých případech menší příměs dalších komponent. Podle představy Rajlicha (2004) mohou oba výše uvedené horninové typy geneticky souviset s rekrystalovanou pseudotachylitovou brekcií, kterou uvedený autor považuje za jeden z projevů impaktového vzniku Českého masivu před 1,3 miliardy let. Mikroskopické znaky prevariské šokové přeměny, projevující se planárními deformacemi ilmenitu, byly ve zmíněných žulách skutečně nalezeny, k přesnějšímu datování impaktu však doposud chybějí bližší geochronologické údaje.

Lipnický granit představuje petrograficky dvojslídný, drobně až středně zrnitý typ, patřící v melechovském masivu k nejrozšířenějším. Hornina má v čerstvém stavu světle až namodrale šedou barvu (foto 14, 15, 16, 17, 18, 19 a 20), nabývající zvětráváním žlutavě hnědých až narezavělých odstínů. Struktura je zpravidla hypautomorfně zrnitá, textura všesměrná. V nejvyšších partiích granitu se projevuje usměrnění slíd, které však směrem do hloubky rychle vyznívá. Tato skutečnost podporuje mimo jiné názor, že zmiňované usměrnění je mladé, postmagmatické a vyvolané extenzí během pozdně variského izostatického výstupu masivu. Minerální složení lipnického granitu odpovídá v základních rysech granitu popisovanému v rámci typu Kouty.

Mineralizace lipnického granitu je reprezentována křemennými žilkami s pyritem, vyvinutými zejména na puklinách směru SV-JZ. Hojně vtroušený pyrit v podobě krychlových krystalků je zarostlý v křemenné žilovině s příměsí chloritu, lokálně však vytváří i téměř monominerální akumulace bez žiloviny. Ve svrchním zvětrávacím profilu granitů je rozšířena supergenní limonitizace, způsobující jejich rezavě hnědé zbarvení. Limonitizace zasahuje i do nealterovaných partií granitoidů, a to zejména podél puklin SV-JZ směru a puklin subhorizontálně orientovaných.

Beneš K. (ed.) (1963): Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1 : 200 000,
M-33-XXII Jihlava.- NČSAV Praha.

Breiter K. (2005): Peraluminické granitoidy sv. moldanubika. – Exkurze ČGS, 22.10.2005, Sborník 2. sjezdu České geologické společnosti, Slavonice, 2005.

Breiter K., Sulovský P. (2005): Stáří granitů melechovského masivu.- Zpr. geol. Výzk.
v r. 2004, 16-19, Praha.

Matějka D. (1997): Chemismus hlavních typů granitů v severní části moldanubického plutonu.- Zpr. geol. Výzk. v r. 1996, 47-48, Praha.

Matějka D., Janoušek V. (1998): Whole-rock geochemistry and petrogenesis of granites from the northern part of the Moldanubian Batholith (Czech Republic).- Acta Univ. Carol, Geol. 42, 1, 73-79, Praha.

Mlčoch B., Breiter K., Schulmannová B. (2000): Výzkum melechovského granitového masivu.- Zpr. geol. Výzk. v r. 1999, 91-93, Praha.

Novotný P. (1986): Peraluminické granity melechovského masívu.- Zpr. geol. Výzk. v r. 1984, 149-150, Praha.

Procházka J., Mlčoch B. (1998): Komplexní geologický výzkum melechovského masivu.- Zpr. geol. Výzk. v r. 1997, 31-37, Praha.

Procházka V. (2005a): Interpretace chemismu granitů Koutského typu (melechovský masiv, moldanubický pluton).- Zpr. geol. Výzk. v r. 2004, 111-112, Praha.

Procházka V. (2005b): Výskyt minerálů s prevariskou šokovou přeměnou v granitoidech melechovského masivu.- Zpr. geol. Výzk. v r. 2004, 121-122, Praha.

Procházka V., Matějka D. (2006): Rock-forming Accessory Minerals in the Granites of the Melechov Massif (Moldanubian Batholith, Bohemian Massif).- Acta Univ. Carol, Geol. 42, 1, 73-79, Praha.

Rajlich P. (2004): Geologie mezi rozpínáním Zeměkoule a Čechami.- Petr Rajlich, Praha.

Štěpánek P. et al. (2002): Vysvětlivky k základní geologické mapě ČR v měřítku 1 : 25 000 list 23213 Humpolec.- Česká geologická služba Praha.

Vavřín I., Drábek M. (1997): Mineralogie výplní puklin melechovského masivu.- Zpr. geol. Výzk. v r. 1996, 49-50, Praha.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava