Ústí nad Labem - Vrkoč

Vějířovitě uspořádaná sloupcovitá odlučnost bazanitů Českého středohoří.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 50°37,851´

východní délka (S42): 14°02,708´

nadmořská výška: 270 m n. m.

mapa KČT: č. 11 (B1)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 3,5 km j od centra Ústí nad Labem, 1 km jzj. od hradu Střekov leží národní přírodní památka Vrkoč, vyhlášená v roce 1966. Skalní útvary jsou přístupné od hlavní silnice směr Lovosice z údolí Labe nebo po zelené turistické značce z Ústí nad Labem (mapa 1). Cestou na lokalitu míjíme vodopád na Podlešínském potoce (foto 1), z vrcholu lokality (Humboldtova vyhlídky) je nádherný pohled na údolí Labe s vynikajícím výhledem na Mariánskou skálu, hrad Střekov nebo Masarykova zdymadla (foto 2, 3, 4 a 5).

Lokalita je součástí neovulkanické formace Českého masivu. Na levém břehu řeky Labe je částečně vypreparována bazická žíla (mapa 2) s velmi neobvyklým uspořádáním odlučnosti. Šestiboké nebo pětiboké sloupce jsou dlouhé, průběžné (foto 6 a 7) nebo jsou uspořádány do obráceného vějíře (foto 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14 a 15), což bylo způsobeno specifickým chladnutím taveniny, která byla ochlazována ze tří stran – dvě plochy jsou tvořeny okrajem žíly a třetí plocha je její povrchová část, kde tavenina vytékala. Výlev je možné označit jako lineární erupci vzhledem ke specifickému tvaru přívodní dráhy a došlo k ní během miocénu. Horniny odpovídá olivinickému bazaltu, který má tmavě šedou až šedočernou barvu (foto 16), místy s drobnými vyrostlicemi olivínu a pyroxenu v afanitické základní hmotě. Místy se objevují dutinky vyplněné zeolity.

Výlev proběhl do jílovitých pískovců křídového stáří (stáří santon), které mají bílou až světle šedou barvu, místy jsou zbarveny do červena oxidy a hydroxidy Fe (foto 17 a 18).

Původní rozsah bazaltové žíly byl až k řečišti Labe, ale v minulosti byl značná část odtěžena do dnešní podoby.

Vodopád na Podlešínském potoce je výsledkem nerovnoměrného zvětrávání. Terénní stupeň vznikl při pomalejším zvětrávání kompaktního lávového proudu a lze jej označit jako lávovou palisádu (foto 19, 20 a 21).

Cajz. V., Mlčoch B., Čech S., Valečka J., Kadlec J., Burda J., Holý M., Ulrych J., Kynský J., Chvátal P. (1996): České středohoří. – Český geologický ústav, Praha. 160 stran.

Rubín J., Balatka B., Ložek V., Malkovský M., Pilous V., Vítek J. (1986): Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. – Academia Praha. 316 stran.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava