Křižanovice

Těleso mladovariských granitů železnohorského plutonu.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°51,835´

východní délka (S42): 15°46,490´

nadmořská výška: 435 m n. m.

mapa KČT: č. 45 (B5)

hlavní stránka seznam lokalit mapa lokalit o autorech průvodce Morava

Asi 10 km j. od Chrudimi a 3 km sz. od Nasvrk, najdeme u hráze přehrady Křižanovice I (přehrada na Chrudimce) defilé výchozů magmatických hornin (mapa 1). Lokalita tvoří zářez silnice po levé straně při silnici z Hradiště do Křižanovic. Defilé začíná hned za hrází (foto 1 a 2) a má délku kolem 100 m (foto 3, 4 a 5).


Horniny ve výchozech patří ke komplexu magmatických hornin železnohorského plutonu (mapa 2), který je součástí středočeské oblasti (bohemika). Podle členění Vachtla (1979) spadá širší okolí lokality do severní subzóny masivu, tzv. křižanovické. Hájek et al. (1979) zařazují křižanovické granity spolu se žumberským typem mezi pozdně variské magmatity tzv. křižanovické duktilní zóny.

Subvulkanické granitoidy křižanovického a žumberského typu vystupují os přehradu Seč a dále v širším okolí řeky Chrudimky ve formě malých těles, která intrudují do tonalitů nebo bazické xenolity a plášťové horniny prorážejí formou žil. Na V od křižanovické zóny tvoří tyto horniny rozsáhlejší těleso v okolí Žumberku.

Pozdně variské biotitové granity typu Žumberk a Křižanovice lze rozdělit do tří texturních typů:

· hlavním typem je stejnoměrně zrnitý granit červené barvy,

· porfyrická facie granitu s vyrostlicemi živců

· červenofialová felsická varieta s vyrostlicemi křemene a živců.

V chemickém složení granitů najdeme vyrovnané zastoupení K a Na, horniny lze označit jako alkalicko-vápenaté granity. Granity jsou obohaceny o Ba, Pb, Rb, Sn a F.

Leukokratní křižanovický granit má růžovošedou až červenavou barvu (foto 6 a 7) a obsahuje 90-95 % světlých minerálů (foto 9, 10, 11 a 12). Hornina vykazuje hypautomorfní granulární strukturu, která může přecházet na aplitickou nebo porfyrickou. Časté je mikrografické prorůstání křemene a alkalického živce. Přibližné zastoupení hlavních minerálů je následující: křemen 33%, hrubě pertitický ortoklas 39 %, automorfní nebo hypautomorfní oligoklas s albitovým dvojčatěním je nejstarší součástka a bývá zastoupen 22 %. Plagioklas často obsahuje sericit a hematitový pigment. Lupínky biotitu jsou zastoupeny kolem 5%. Běžnou akcesorií je magnetit (až 1,5 %). Z tmavých minerálů se může ojediněle objevit amfibol nebo pyroxen.

V granitu se často objevují mylonitové zóny, tektonické poruchy jsou běžně doprovázeny hydrotermální alterací (saussuritizace, chloritizace, sericitizace a montmorillonitizace) a puklinovou mineralizací (prehnit – epidot – chlorit – laumontit – kalcit – křemen). Kataklastické postižení horniny je zřetelné pouze ve výbruse a je pravděpodobně spojeno s nasouváním chrudimského paleozoika na železnohorský pluton.

Leukokratní granit vznikl v rámci jedné magmatické intruze, jeho petrografická a strukturní variabilita je způsobena kontaminací dioritoidním magmatem a různou hloubkou současné erozní hladiny. Hornina má draselný charakter (tabulka 1) a lze ji zařadit k nejmladším posttektonickým intruzím variské etapy vzniku železnohorského plutonu (datováno na 282 – 320 mil. let). Vulkanickým ekvivalentem křižanovické žuly jsou pravděpodobně ryolitické až ryodacitové členy lukavické série.

Výchozy křižanovických granitů jsou jsou k zastižení pod přehradou, kde řeka Chrudimka vytvořila hluboko zaříznuté údolí, které je dnes chráněnou oblastí Krkanka (foto 13).


Hájek J., Špaček J., Drozen J. (1997): The Železné hory pluton and its mantle rocks. – Sbor. geol. věd., řada LG, 31, 51-66. Praha.

Chmelař J., Veselý V. (1968): Geologické poměry nasavrckého masivu. – Věstník ÚÚG, XLIII, 431-440. Praha.

Knotek M. (1989): Petrologie nasavrckého masívu. – Acta Unv. Carol., Geologica, 1, 1-27. Praha.

Vachtl J. (1975): Comparsion of two vulcano-plutonic granite formations of the Nasavrky massif, Czechoslovakia. – Acta Univ. Carol., 3, 199-220. Praha.

Vachtl J. (1979): Geostrukturní poměry nasavrckého masívu (Železné hory). – Věstnk ÚÚG, 54, 1, 1-10. Praha.

hlavní stránka seznam lokalit mapa lokalit o autorech průvodce Morava
© RNDr. Václav Vávra, Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita. Brno. E-mail: vavra@sci.muni.cz.

Obrazová dokumentace k lokalitě Křižanovice

mapa 1

mapa 2

foto 1

foto 2

foto 3

foto 4

foto 5

foto 6

foto 7

foto 8

foto 9

foto 10

foto 11

foto 12

foto 13