Hynčice u Meziměstí

Sedimenty broumovského souvrství svrchního paleozoika vnitrosudetské pánve.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 50°37,310´

východní délka (S42): 16°16,885´

nadmořská výška: 425 m n. m.

mapa KČT: č. 26 (B4)

Asi 5,5 km sz, od Broumova a 3 km v. od Meziměstí nalezneme nad korytem říčky Stěnavy pěkně odkrytý profil (foto 1) v permských sedimentech, který je v turistických mapách označován jako „Permská stěna“ (mapa 1). Lokalita je dobře viditelná ze silnice Broumov – Meziměstí a to po levé straně asi 250 m před koncem obce. Přístup přímo ke stěně je možný po mostku přes Stěnavu, který se nachází jz. od vlakové zastávka a poté asi 500 m proti proudu řeky.

Horniny v profilu nad řekou Stěnavou jsou součástí mladopaleozoické výplně vnitrosudetské pánve. V rámci broumovského souvrství patří sedimenty profilu do jeho střední části, která se označuje jako olivětínské vrstvy (mapa 2).

Broumovské souvrství (mapa 3) je typické střídáním prachovců, jílovců s převážně jemnozrnnými pískovci. Aleuropelity jsou zastoupeny až 75 %, pískovce 20 % a zbytek připadá na ostatní psefity, psamity a karbonáty. Typická je červenohnědá barva sedimentů a rytmická stavba souvrství. Mocnost celého sledu je na Broumvsku až 1 000 m. Celé souvrství je rozděleno do tří cyklů, které jsou všechny datovány jako spodní perm – autun. Od báze jsou to vrstvy noworudské, olivětínské a martínkovické. Spodní oddíl přechází konkordantně ze souvrství chvalečského a svrchní oddíl přechází do souvrství trutnovského. Mezi spodním a středním oddílem došlo k rozsáhlé vulkanické činnosti.

Noworudské vrstvy jsou nejnižším členem broumovského souvrství a litologicky představují střídání aleuritů a pelitů s prachovitými a jemnozrnnými pískovci. Jen ojediněle se objevují hrubé pískovce a slepence. Většina sedimentů je aluviálně-deltového nebo jezerního původu. Celý sedimentační cyklus je zakončen mohutným vulkanismem (viz lokalita Ruprechtice).

Nejvyšším členem broumovského souvrství jsou martínkovické vrstvy, které reprezentují nejjemnější sedimentaci v celém souvrství. Mají velmi podobnou litologickou náplň jako vrstvy noworudské, ale podíl psamitů a psefitů je menší. Hlavními horninovými typy jsou hnědé až červenohnědé prachovce, jílovce, písčité prachovce až prachovité pískovce, podřadně jemnozrnné pískovce. Pestrobarevné aleuropelity jsou místy se silicity a doprovázené lavicemi vápenců. Tyto soubory tvoří (odspodu) vižňovský, hejtmánkovický a jetřichovský obzor.

Horninový sled na lokalitě je součástí středního oddílu broumovského souvrství, tzv. olivětínských vrstev. Litologicky tvoří nejpestřejší jednotku broumovského souvrství s velkou proměnlivostí a mocností do 200 m. Typickou součástí sledu jsou horniny, které souvisí s vulkanickou aktivitou přímo (vulkanity, tufity) nebo nepřímo (vulkanodetritické horniny).

V olivětínských vrstvách se rozlišují dvě odlišné litofacie:

1.  Litofacie walchiových lupků je tvořena rytmickým komplexem prachovců, jílovců a pískovců s výraznou laminací. Tzv. walchiové lupky jsou rytmicky zvrstvené, šedozelené, prachovité jílovce tvořené laminami prachových a jílových vrstev. Velmi stálé horizonty tvoří vrstvy vápenců chemogenního charakteru s horizontálním zvrstvením. Litofacie je ukázkou jezerních, případně jezerně deltových sedimentů.

2.  Vulkanodetritická facie má hrubší vývoj – zastoupeny jsou psafity a psemity, zejména ve svrchních olivětínských vrstvách (viz dále). Nejhrubší sedimenty tvoří skvrnité brekcie s vrstvami hrubozrnných slepenců. Valouny slepenců tvoří ryolity, rohovce, pískovce a vápence, matrix je brekciovitá, stavba hornin obvykle masivní. Brekcie obsahují úlomky ryolitů a melafyrů. Dalším členem facie jsou vulkanodetritické pískovce, místy s vysokým podílem jílové hmoty, místy přecházejí do drob. Součástí facie jsou i vulkanické obzory s mocností do několika metrů, tvořené brekciovitými horninami červenohnědé barvy. Horniny vulkanodetritické facie vznikaly na úpatí vulkánů jako vyplavované kužely a lemy. S narůstající vzdáleností od zdroje přecházejí do jezerní facie walchiových lupků.

Celý komplex je dále členěn na spodní a svrchní olivětínské vrstvy a hranici mezi komplexy tvoří vůdčí horizont obzoru ruprechtického vápence. Spodní olivětínské vrstvy jsou na bázi budovány arkózovým obzorem, jehož živce pocházejí z ryolitového zdroje. Vložky v komplexu tvoří pestrobarevné jílovce, prachovce a místy silicity. V nadloží tohoto obzoru se střídají červenohnědé aleuropelity, pískovce a pestré vulkanodetritické brekcie.

Na bází svrchních olivětínských vrstev leží obzor ruprechtického vápence, který je nejstálejším horizontem na Broumovsku. Šedý až narůžovělý skvrnitý vápenec je lavicovitý a tvoří polohu až 1,5 m mocnou v celém až 15 metrovém horizontu. Horizont doprovází rovněž vulkanogenní horniny.

Lokalita Hynčice reprezentuje svrchní olivětínské vrstvy ve vulkanodetritickém vývoji. Nejhruběji zrnité sedimenty jsou reprezentovány brekciemi s polohami slepenců, které vykliňují k jihu do komplexu, kde převládají droby s polohami drobnozrnných brekcií. V komplexu jsou zastoupeny rytmicky zvrstvené (foto 2 a 3) fialovošedé prachovce (foto 4) a červenohnědě zbarvené aleuropelity (foto 5 a 6), místy s dolomitovými konkrecemi. Směrem k Olivětínu přecházejí svrchní olivětínské vrstvy do walchiového vývoje (foto 7).

V olivětíských vrstvách se výrazně uplatnil třetí vulkanický cyklus broumovského souvrství (blíže lokalita Rožmitál). Převažují bazaltové (melafyrové) lávové proudy doprovázené tufy a aglomeráty. Kyselé vulkanity ryolitového typu jsou zastoupeny podřadně.

Tásler R., Čadková Z., Dvořák J., Fediuk F., Chaloupský J., Jetel J., Kaiserová-Kalibová M., Prouza V., Schovánková-Hrdličková D., Středa J., Střída M., Šetlík J. (1979): Geologie české části vnitrosudetské pánve. – Vydal ÚÚG v Academii, 296 stran. Praha.

Obrazová dokumentace k lokalitě Hynčice

mapa 1

mapa 2

mapa 3

foto 1

foto 2

foto 3

foto 4

foto 5

foto 6

foto 7