Melechov

Izolovaný blok se skalními mísami tvořený peraluminickým granitem melechovského typu.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°37,743´

východní délka (S42): 15°19,344´

nadmořská výška: 640 m n. m.

mapa KČT: č. 44 (A4)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Přibližně 10 km ssz. od Humpolce leží kóta Melechov (707,7 m). Asi 1,7 km jjv. směrem od jejího vrcholu najdeme mohutný skalní blok představující přírodní památku a označovaný jako Čertův kámen (foto 1, 2, 3 a 4). Na lokalitu se dostaneme po červené turistické značce vedoucí severním směrem z obce Rejčkov (mapa 1). Vystoupáme nad obec, po levé straně mineme chatu a dojdeme na konec louky ležící po pravé straně cesty. Na okraji lesa odbočuje vpravo jv. směrem lesní cesta, po které dále pokračujeme asi 400 m. Čertův kámen vystupuje vpravo od zmiňované cesty. Jde o izolovaný skalní blok typu tor o výšce 4-5,5 m; jeho délka dosahuje 7 m a šířka 5,5 m. Do dnešní podoby byl modelován erozí a dlouhodobými zvětrávacími procesy. Úzkou trhlinou je rozdělen na dvě části (foto 5 a 6), z nichž výraznější je orientována směrem k JV (foto 7). Žulou prostupují šikmé pukliny (foto 8 a 9), s nimiž v jižní části souvisí vznik až 2 m hlubokých převisů (foto 10).

Vlastní blok Čertova kamene je tvořen peraluminickým, biotit-muskovitovým granitem melechovského typu (mapa 2, foto 11, 12, 13 a 14) budujícím společně s granitem typu Stvořidla, Kouty a Lipnice nejsevernější část moldanubického plutonu označovanou jako melechovský masiv (obrázek 1) a odpovídající svým celkovým charakterem hrubozrnným eisgarnským granitům. Granitoidy melechovského masivu intrudovaly na základě terénně-geologických i geochronologických údajů v krátkém časovém intervalu okolo 315 Ma v geologicky doloženém pořadí: granit lipnický – koutský – melechovský. Hornina má v čerstvém stavu namodrale šedou barvu, nabývající zvětráváním žlutavě hnědých odstínů. Textura je všesměrná, bez jakéhokoliv náznaku přednostní orientace, strukturu lze označit jako hypautomorfně zrnitou, místy nevýrazně porfyrickou.

Na minerálním složení granitu se podílí plagioklas (31-34 %), K-živec (27-34 %), křemen (18-37 %), muskovit (9-11 %), biotit (3-4 %) a akcesorie (0,1-0,4 %). Plagioklas (~ An₀₄) tvoří hypautomorfně omezené, velmi silně zakalené a sericitizované tabulkovité krystaly. Draselný živec je zastoupen mikroklinem, který, podobně jako křemen, mnohdy velmi intenzívně zatlačuje plagioklas. Ze slíd je hojněji zastoupen muskovit, jehož velké lupeny dorůstají na okrajích mikroklinu. Na hranicích zrn vzniká jemně šupinatý muskovit, jehož agregáty se mohou postupně spojovat ve větší lupínky. Biotit obsahuje četné pleochroické dvůrky a z velké části bývá chloritizován. Chloritizace se mikroskopicky projevuje změnou charakteristicky červenohnědé barvy na barvu lahvově zelenou a chemicky úplnou ztrátou alkálií. Z akcesorií je zastoupen zejména apatit, zirkon a monazit. Apatit odpovídá svým charakterem fluorapatitu s vysokým podílem MnO a FeO dokládajícím relativně vysoký stupeň frakcionace mateřského granitu. Zirkony se často vyznačují nepravidelnou kontrastní zonalitou. S ohledem na vysoký obsah radioaktivních prvků je jejich struktura často postižena metamiktním rozpadem, v jejímž důsledku nabývá porézního charakteru doprovázeného rostoucím zastoupením vody. Zirkon z melechovského granitu bohatý na uran, fosfor, hliník, vápník a železo je typickým zirkonem krystalizujícím z frakcionovaných peraluminických magmat. Výrazná je přítomnost fluoru, zatímco relativně nízké jsou obsahy Y, Th, Sc a REE. Monazit je hlavním nositelem prvků vzácných zemin a Th v hornině. Je poměrně stabilní, v některých vzorcích však bylo opakovaně zaznamenáno jeho zatlačování pyritem, doprovázené uvolňováním U, Th a REE do fluid a jejich následnou migrací. Sekundárně vzniká chlorit, sagenit a titanit. Analýzy modálního složení prokázaly ve směru do centra melechovského masivu stoupající obsah křemene, muskovitu a apatitu a klesající obsah biotitu a K-živce.

Ve smyslu Niggliho klasifikace spadá popisovaná hornina chemicky do kategorie granitových magmat, lokálně přecházejících do magmat adamellitového typu. Jejím charakteristickým znakem je relativně vysoký stupeň chemické a mineralogické nehomogenity a zvýšená hodnota parametru k, převyšující Nigglim stanovené typy a odpovídající draselnému charakteru granitoidů moldanubického plutonu. Melechovský granit patří ke granitům s vysokým obsahem fosforu, což geneticky souvisí s jeho vysokou peraluminitou. Specifickým rysem je vysoký deficit obsahu Th, indikující vznik z velmi chladné taveniny.

Přestože granit jeví makroskopicky dojem čerstvé horniny, je ve velkém rozsahu postižen hydrotermální alterací (silicifikace, kaolinizace, karbonatizace, chloritizace a muskovitizace) a hlubokým zvětráváním, v jehož průběhu dochází k rychlému rozpadu alterovaných partií a výraznému růstu pórovitosti (až k 8 %). Relikty vytvářející v současnosti velké bloky typu Čertova kamene představují pozůstatky nealterovaných domén.

Ve vrcholové plošině Čertova kamene jsou zahloubeny dvě velké skalní mísy (foto 15). Východní mísa o délce 170 cm a hloubce 52 cm je zdvojená a i v suchém období bývá vyplněna srážkovou vodou (foto 16). Západní mísa s rozměry 104 x 157 cm a hloubkou 52 cm má hruškovitý obrys (foto 17 a 18). Obě mísy vznikající kombinací procesů mechanického, chemického a biochemického zvětrávání granitu představují nejdokonalejší ukázky skalních mikroforem ve vrcholové partii Melechova.

Beneš K. (ed.) (1963): Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1 : 200 000,
M-33-XXII Jihlava.- NČSAV Praha.

Breiter K. (2005): Peraluminické granitoidy sv. moldanubika. – Exkurze ČGS, 22.10.2005, Sborník 2. sjezdu České geologické společnosti, Slavonice, 2005.

Breiter K. (2007): Nové poznatky o geologické stavbě melechovského masivu.- Zpr. geol. Výzk. v r. 2006, 202-205, Praha.

Breiter K., Sulovský P. (2005): Stáří granitů melechovského masivu.- Zpr. geol. Výzk.
v r. 2004, 16-19, Praha.

Hanák J., Chlupáčová M. (2007): Petrofyzikální a geomechanické vlastnosti vzorků hornin melechovského masivu.- Zpr. geol. Výzk. v r. 2006, 208-210, Praha.

Matějka D. (1997): Chemismus hlavních typů granitů v severní části moldanubického plutonu.- Zpr. geol. Výzk. v r. 1996, 47-48, Praha.

Mlčoch B., Breiter K., Schulmannová B. (2000): Výzkum melechovského granitového masivu.- Zpr. geol. Výzk. v r. 1999, 91-93, Praha.

Novotný P. (1986): Peraluminické granity melechovského masívu.- Zpr. geol. Výzk. v r. 1984, 149-150, Praha.

Procházka J., Mlčoch B. (1998): Komplexní geologický výzkum melechovského masivu.- Zpr. geol. Výzk. v r. 1997, 31-37, Praha.

Rubín J., Balatka B., Ložek V., Malkovský M., Pilous V., Vítek J. (1986): Atlas skalních, zemních a půdních tvarů.- Academia Praha, 388 s.

Vítek J. (1985): Čertův kámen pod Melechovem.- Příroda, s. 566, Praha.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava