Kamenná Lhota

Granit typu Kouty v moldanubickém plutonu (melechovský masiv).

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°38,758´

východní délka (S42): 15°16,774´

nadmořská výška: 534 m n. m.

mapa KČT: č. 44 (A4)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 13 km ssz. od Humpolce a 2 km v. od vodní nádrže Švihov leží obec Kamenná Lhota. Ve vzdálenosti přibližně 400 m východně od obecní kapličky se nachází opuštěný, částečně zatopený kamenolom (foto 1, 2, 3 a 4). Přístup do lomu je po polní cestě vedoucí z východního okraje obce (mapa 1). Přestože lom je již delší dobu opuštěný, lze v něm nalézt dostatek kvalitního studijního materiálu.

Těžební jámou jsou odkryty horniny označované jako granity koutského typu (mapa 2, foto 5, 6, 7 a 8), budující společně s granitem typu Stvořidla, Melechov a Lipnice nejsevernější část moldanubického plutonu označovanou jako melechovský masiv (obrázek 1). Petrograficky představují drobně až středně zrnité biotit-muskovitové peraluminické granity (foto 9, 10, 11 a 12), vyskytující se na periferii melechovského masivu a vytvářející též drobnější tělesa v jeho okolí. Popisované magmatity reprezentují hlavní intruzivní fázi koncentricky uspořádané intruze melechovského masivu. Jejich charakteristickým znakem je přítomnost plášťových xenolitů (metamorfní restity a enklávy pararul), akcesorický obsah sillimanitu a žilný doprovod v podobě pegmatitů. Od typického číměřského granitu, rozšířeného ve střední části moldanubického plutonu, se liší pouze nepřítomností vyrostlic K-živce a drobnějším zrnem základní hmoty. S ohledem na obdobné obsahy draslíku v porfyrických i neporfyrických varietách je nepřítomnost vyrostlic v koutském granitu nahrazována vyšším obsahem živce v základní hmotě. Hornina má v čerstvém stavu světle až namodrale šedou barvu (foto 13, 14, 15 a 16), která však zvětráváním rychle přechází do žlutavě hnědých až narezavělých odstínů. Textura je všesměrná (foto 17 a 18), struktura zpravidla hypautomorfně zrnitá s tendencí k automorfnímu omezení plagioklasů.

Hlavní komponenty koutského granitu tvoří plagioklas, K-živec, křemen, muskovit, biotit, akcesorie a sekundární minerály. Plagioklas je nejhojnější součástí horniny. Je vyvinut v hypautomorfně, místy až automorfně omezených zrnech sloupcovitého až krátce tabulkovitého vývinu. Často bývá zonální s hustým polysyntetickým lamelováním. Bazicitou odpovídá převážně kyselému oligoklasu, v jádrech větších zrn bývá přítomen oligoklas až andezin. Perthitický draselný živec je zastoupen hlavně mikroklinem, v menší míře i ortoklasem. Ve většině případů se vyskytuje ve velkých poikilitických krystalech, obrůstajících a uzavírajících drobnější plagioklasová zrna. Tendence ke tvorbě poikilitických jedinců je výrazná zvláště v případě mikroklinu. Křemen je sukcesně nejmladší součástkou horniny. Tvoří xenomorfně omezená, slabě undulózní zrna, uzavírající drobné plagioklasy a lupínky biotitu. Primární muskovit je přítomen ve formě velkých lupínků, sekundárně vznikající muskovit tvoří místy výplň plagioklasů nebo skládá šupinaté agregáty koncentrující se na hranicích zrn draselných živců. Biotit tvoří obvykle drobné lupínky červenohnědé až kaštanově hnědé barvy. Bývá nepravidelně, někdy až laločnatě omezen. Často uzavírá velmi hojné pleochroické dvůrky. Z akcesorií je přítomen amfibol, apatit, ilmenit, monazit, pyroxen, sillimanit, zirkon a magnetit, sekundární součástky reprezentuje malé množství epidotu a karbonátu.

Společně s lipnickým typem je koutský granit starší a méně kyselý než granit melechovský, jehož magma do koutského typu intrudovalo. Horniny budující okolí Kamenné Lhoty tak představují granity, které prodělaly diferenciaci způsobenou frakční krystalizací. Tomuto předpokladu nasvědčuje i geologická pozice, kdy pouze na sz. okraji melechovského masivu byla zaznamenána přítomnost ostrých kontaktů s metamorfovanými horninami. Díky blízkosti intruze melechovského pně bylo magma v této oblasti pravděpodobně více prohřáto. Frakční krystalizaci odrážejí dobré korelace mezi stopovými prvky kompatibilními v granitech (Zr, LREE, Sr).

Výskyt akcesorických minerálů do značné míry potvrzuje odlišné postavení koutského granitu na východ od melechovského pně a jeho srovnatelnost s granitem lipnickým. Oba zmíněné typy tak s velkou pravděpodobností představují horniny anatekticky granitizované in situ. Chemické složení lipnického a koutského granitu nasvědčuje, že mezi oběma typy existují pozvolné přechody. Vzhledem k nízké mobilitě magmatu a omezeným možnostem jeho promísení je přechodová zóna značně úzká. Rozdíl ve složení koutského a lipnického typu je určen hlavně metasedimentárními prekurzory. Zdroj magmatu melechovského typu nemá ke koutskému ani k lipnickému typu genetický vztah.

Stáří koutského granitu stanovené metodou chemického datování monazitu na elektronové mikrosondě odpovídá hodnotě 313 ± 15 Ma.

Za zdrojový materiál magmat koutského a lipnického granitu jsou zpravidla považovány metasedimenty obsahující v některých případech menší příměs dalších komponent. Podle představy Rajlicha (2004) mohou oba horninové typy geneticky souviset s rekrystalovanou pseudotachylitovou brekcií, kterou uvedený autor považuje za jeden z projevů impaktového vzniku Českého masivu před 1,3 miliardy let. Mikroskopické znaky prevariské šokové přeměny, projevující se planárními deformacemi ilmenitu, byly ve zmíněných žulách skutečně nalezeny, k přesnějšímu datování impaktu však doposud chybějí bližší geochronologické údaje.

V granitech odkrytých lomem u Kamenné Lhoty se vyskytuje několik typů puklinové mineralizace. Jde zejména o pegmatitové žíly patřící k nejstarším puklinovým mineralizacím, mineralizace typu alpských žil (křemen, adulár, chlorit, fluorit, prehnit), hydrotermální křemenné a křemen-fluoritové žilky, lokálně s příměsí sulfidů a supergenní mineralizace oxidů a hydroxidů železa a manganu (limonit, goethit, psilomelan). Mineralizace puklin probíhala v několika stadiích a lze předpokládat, že cirkulující roztoky využily opakovaně stejných struktur. Vzácně bylo též zjištěno podrcení a částečné usměrnění minerální výplně puklin (křemenné a křemen-adulárové žilky) opakovanými tektonickými pohyby.

Beneš K. (ed.) (1963): Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1 : 200 000,
M-33-XXII Jihlava.- NČSAV Praha.

Breiter K. (2005): Peraluminické granitoidy sv. moldanubika. – Exkurze ČGS, 22.10.2005, Sborník 2. sjezdu České geologické společnosti, Slavonice, 2005.

Breiter K., Sulovský P. (2005): Stáří granitů melechovského masivu.- Zpr. geol. Výzk.
v r. 2004, 16-19, Praha.

Drábek M., Vavřín I. (1997): Experimentální výzkum interakce hydrotermálního roztoku obsahujícího Cs s koutským granitem (23-12 Ledeč nad Sázavou).- Zpr. geol. Výzk. v r. 1996, 45-46, Praha.

Matějka D. (1997): Chemismus hlavních typů granitů v severní části moldanubického plutonu.- Zpr. geol. Výzk. v r. 1996, 47-48, Praha.

Matějka D., Janoušek V. (1998): Whole-rock geochemistry and petrogenesis of granites from the northern part of the Moldanubian Batholith (Czech Republic).- Acta Univ. Carol, Geol. 42, 1, 73-79, Praha.

Mlčoch B., Breiter K., Schulmannová B. (2000): Výzkum melechovského granitového masivu.- Zpr. geol. Výzk. v r. 1999, 91-93, Praha.

Novotný P. (1986): Peraluminické granity melechovského masívu.- Zpr. geol. Výzk. v r. 1984, 149-150, Praha.

Procházka J., Mlčoch B. (1998): Komplexní geologický výzkum melechovského masivu.- Zpr. geol. Výzk. v r. 1997, 31-37, Praha.

Procházka V. (2005a): Interpretace chemismu granitů Koutského typu (melechovský masiv, moldanubický pluton).- Zpr. geol. Výzk. v r. 2004, 111-112, Praha.

Procházka V. (2005b): Výskyt minerálů s prevariskou šokovou přeměnou v granitoidech melechovského masivu.- Zpr. geol. Výzk. v r. 2004, 121-122, Praha.

Procházka V., Matějka D. (2003): Dvě populace apatitu v S-granitech melechovského masivu.- Zpr. geol. Výzk. v r. 2002, 178-179, Praha.

Procházka V., Matějka D. (2006): Rock-forming Accessory Minerals in the Granites of the Melechov Massif (Moldanubian Batholith, Bohemian Massif).- Acta Univ. Carol, Geol. 42, 1, 73-79, Praha.

Rajlich P. (2004): Geologie mezi rozpínáním Zeměkoule a Čechami.- Petr Rajlich, Praha.

Vavřín I., Drábek M. (1997): Mineralogie výplní puklin melechovského masivu.- Zpr. geol. Výzk. v r. 1996, 49-50, Praha.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava