Svrchní paleozoikum podkrkonošské pánve

Sedimenty svrchního paleozoika (limnický permokarbon) je uložen diskordantně na různých jednotkách Českého masivu. Největší plošný rozsah mají svrchnopaleozoické sedimenty na horninách středočeské a lužické oblasti (obrázek 1). Rozsah sedimentace byl datován na interval svrchní namur – svrchní perm. V rámci odeznívání hercynské orogeneze vznikly zvláště v okrajových částech platformy pánevní oblasti, ve kterých docházelo k sedimentaci klastických uloženin vnitřní kontinentální molasy hercynské souše. Sedimentace byla doprovázena povrchovými nebo mělce podpovrchovými projevy subsekventního magmatismu.

Obrázek 1. Rozšíření limnického permokarbonu v Českém masivu s vyznačením jednotlivých pánví. Podle Holuba et al. (1975).

Limnické oblasti se v rámci českého masivu dělí na tyto oblasti:

• limnická oblast středočeská (pánve plzeňská, rakovnická, kladenská, roudnická a mšenská)

• limnická oblast lužická (pánve mnichovohradišťská, podkrkonošská a vnitrosudetská)

• limnická oblast krušnohorská

• oblast limnických brázd (poorlická, blanická a boskovická brázda)

Lužická limnická oblast je na J a JV překryta křídovými sedimenty, z. hranice se shoduje s hranicí středočeské oblasti, na severu je to transgresivní nebo zlomové omezení vůči krkonošsko-jizerskému krystaliniku a sv. směrem pokračuje na území Polska. V lužickém svrchním paleozoiku jsou nejlépe vyvinuty jevy subsekventního magmatismu. Jedná se o intermediální (andezity a bazalty) a kyselé výlevné magmatity (ryolity), které vznikaly v několika cyklech.

Podkrkonošská pánev je tvořena sledem sedimentů do mocnosti 1000 m, sedimentace začíná v nejvyšším vestfálu a končí ve v. části pánve ve spodním triasu.

Obrázek 2. Statigrafický přehled střední a západní části podkrkonošské pánve a korelace se středočeskou oblastí. Podle Táslera et al. (1981).

Nejspodnější část sledu je tvořena kumburským souvrstvím, které počíná vestfálem D a je ukončeno stefanem A. V souvrství se rozlišují dva členy: spodní brusnické vrstvy jsou tvořeny převážně aleuropelity s hlízami karbonátů, dále oligomiktními slepenci a pískovci. Svrchní štikovské arkózy jsou načervenalé až hnědé horniny klasifikované jako arkózy a arkózové pískovce.

Syřenovské souvrství je stratigraficky omezeno na stefan B a po jeho uložení následovalo přerušení sedimentace. Syřenovské souvrství lze rozdělit na dva oddíly: spodní oddíl je budován bazálními arkózami nebo pískovci a aleuropelity s uhelnými slojemi syřenovského souvrství. Svrchní oddíl začíná černošedými jílovci s laminami tonsteinů a nad nimi se nachází komplex šedých prachovců s vložkami pískovců a arkózových pískovců.

Spodní hranice následujícího semilského souvrství je transgresivní, sedimentace probíhala během stefanu C. Obecně lze celý komplex rozdělit na tři oddíly, které mají v jižní a severní části pánve odlišný vývoj. V s. části převažují psefity a psamity a přítomen je štěpanicko-čikvásecký uhelný obzor tvořený prachovci, pískovci a jílovci se slojkami uhlí až 30 metrové mocnosti. V jižní části pánve výrazně převažují aleuropelity nad psefity a psamity. Analogií k severní části je přítomnost ploužnického obzoru – prachovce, jílovce a brousky (tufy a tufity).

Vrchlabské souvrství (stáří autun) je rozdělováno na spodní staropacké pískovce a svrchní čistské pískovce. V severní části pánve převažují aleuropelity červené barvy s konkrecemi karbonátů. V aleuropelitech jsou uloženy prachovce, jílovce, pískovce, bitumenní pelity a lavice vápenců rudnického obzoru. V j. části pánve jsou dobře vyvinuty světle šedé, hrubozrnné arkózové pískovce až arkózy (tzv. staropacké pískovce). Naproti tomu nadložní čistské pískovce jsou lavicovité červenohnědé horniny.

Prosečenské souvrství (autun) reprezentuje velmi jemnozrnnou jezerní sedimentaci červených aleuropelitů, místy s polohami vápenců. Na bázi jsou zachovány vložky vulkanogenních hornin.

Chotěvické souvrství (autun) reprezentuje nový sedimentační cyklus, který transgresivně nasedá na podloží a je rozšířen pouze ve v. části pánve. Převládají v něm červené arkózy, pískovce a slepence, které se střídají s prachovci a ojedinělými polohami evaporitů.

Nejvyšší členy sedimentační výplně podkrkonošské pánve tvoří v její v. části trutnovské a bohuslavické souvrství, které sem zasahují z vnitrosudetské pánve (dolnoslezská pánev).

Subsekventní magmatické horniny jsou reprezentovány ložními žilami a subaerickými příkrovy bazaltových a andezitových hornin v komplexech sedimentů spodnopermského stáří. Stejného stáří jsou i kyselé vulkanity.

Holub V., Skoček V, Tásler R. (1975): Paleogeography of the Late Paleozoic in the Bohemian Massif. – Palaeoclim,. Palaeocol., Palaeogeogr., 18, 313-332. Amsterodam.

Tásler R., Havlena V., Prouza V. (1981): Nové litostratigrafické členění centrální a západní části podkrkonošské pánve. – Věstník ÚÚG, 56, 3, 129-143.